Bašný Karel
divadelní ochotníkNarodil se 26. ledna 1906 v Boskovicích, kde také vychodil obecnou a měšťanskou školu. Potom vystudoval obchodní akademii v Brně a stal se úředníkem Okresní nemocenské pojišťovny v Boskovicích. Po jejím zrušení pracoval jako ekonom ve Službách města Boskovic.
K vystupování na ochotnické scéně se dostal velmi brzy. Jako rodilý Mazurák vystupoval se svým bratrem v kabaretech v sále pivovaru. Později přešel i s bratrem do sokolského divadla. Bylo to velké množství rolí, které na jevišti sokolského a později městského ochotnického divadla ztvárnil. A to nejen role komické, ale i charakterní. Uvádíme alespoň některé, protože téměř každý rok to byla jedna, nebo dvě role. Vzpomínky na Karla Hašlera (1948), Vlastenci rokoka a Už Adam a Eva (1949), Hejtman Talafús a Hádajú sa o rozumné (1950), To byl český muzikant (1951), Vzbouření na vsi a Nebe na zemi (1952), Psohlavci (1953), Mamzelle Nitouche (1954), Ondráš, Legenda o lásce a Slovácká princezka (1956), Izabela Španělská a Dvaasedmdesátka (1957), Třetí přání (1958), Únos Sabinek (1959), Pohled do očí (1961) a Deset malých černoušků v roce 1966. Ani u něho nesmíme zapomenout na jeho vystupování v Kabaretu, se kterým sjezdil celý okres.
Jeho dcera Marta, která také hrála s městským ochotnickým divadlem, na něj vzpomíná: „Mám před sebou obrázky ze Slovácké princezky Rudolfa Piskáčka. To bylo velice krásné představení, protože se hrálo v kyjovských krojích. Já jsem tam tenkrát byla velice šťastná herečka, protože jsem měla dva partnery. Jedním partnerem byl pan Maňas a druhým byl můj tatínek. A tam bylo velice pikantní, že si mě tatínek v jedné scéně namlouval. Já jsem to prožívala jako ohromnou recesi. Já celý život ve veselé společnosti dávám k dobru jednu historku, která se s tím pojí. Chodila jsem po jevišti v jedné scéně v situaci, kdy všichni odejdou a má přijít hrabě, který si namlouvá Katušku, kterou jsem hrála já. Tím hrabětem byl tatínek. Všichni ze scény odešli a já tam zůstala sama. Jenomže hrabě nepřicházel. Byla jsem z toho nešťastná, říkala jsem si, proboha, kde ten otec je, co já budu dělat?
Scénu tvořila náves. O jednu chalupu bylo opřené pometlo a tak jsem si řekla - zkusím zametat, vždyť tatínek musí každou chvíli přijít. Pořád se nic nedělo, jenom jsem za sebou slyšela: "Karle, kde seš, Bašný na jeviště!“ Ale Bašný nešel. Až po dlouhé chvíli, kdy hlediště vidělo, že se něco děje a začalo se smát, tatínek přišel, začal říkat: „ - kdes ty, holubičko, byla, ty se mi tak líbíš, Katuško.“ Začal mne obletovat a pak scéna skončila.
Já jsem byla hrozně nešťastná, jak mě tatínek tuto vrcholnou scénu pokazil, tak jsem se na něj s výčitkou obrátila, kde byl. A tatínek mi odpověděl - „Já jsem se na Tebe díval. A říkal jsem si, který vůl ji tam nechá tak dlouho čekat.“ Tak jsem se musela zasmát, protože můj tatínek byl známý tím, že nikdy neznal svou roli úplně dokonale a bez nápovědy. A tak se stalo, že zapomněl, že na scénu má přijít právě on.“
Tato vzpomínka však nic neubírá na hereckých kvalitách Karla Bašného. A tak i přes jeho zdravotní handicap byl jedním z té dlouhé řady vynikajících herců ochotníků boskovického divadla, na které obecenstvo nikdy nezapomíná. Zemřel 5. dubna 1989.