Blaha Tomáš
knězMezi význačné a velmi zajímavé rodáky Boskovic patří bezesporu Tomáš Blaha, apoštol našich krajanů ve Vídni, příklad houževnaté práce a cílevědomého snažení.
Narodil se 21. listopadu 1844. Jako sedmiletý utrpěl úraz na pravé noze, která pak zůstala poněkud zchromlá. Pro tuto vadu však nebyl po dokončení gymnázia v Brně přijat do kněžského alumnátu, ač po tomto povolání velmi toužil.
Místo toho odešel do Vídně studovat klasické jazyky, aby se stal profesorem. Po studiích prvně nastoupil jako prefekt v arcibiskupském semináři v Kroměříži. Tam se setkal s řadou vynikajících osob, jako byli velmi vzdělaní a horlivě působící kanovníci František Dvořák (1816-1895) a ratajský farář Vincenc Vašek (1827-1885). S nimi hlavně spolupracovat v Katolickopolitické jednotě. Pokud zjištěno, měl na jejich schůzích i zanícené projevy: dne 21. ledna a 6. srpna 1871, 14. září 1873 a 19. července 1874. Zároveň se tím vycvičil v řečnictví, které později velmi uplatnil. Potom učil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Brně, pak osm a půl roku ve Valašském Meziříčí.
Po setkání s kněžnou Windischgrätzovou se stal vychovatelem v její rodině ve Vídni a přímluvou Windischgrätzů byl 22. července 1885 vysvěcen na kněze. Po kratší době se stal katechetou na vídeňských školách. Mimo vyučování sloužil v duchovní správě pro krajany, hlavně jako kazatel a zpovědník. Stal se i velkým pomocníkem v práci dómského preláta dr. Antonína Horného, rodáka ze Strážnice. S ním zakládal a zveleboval spolek sv. Metoděje, jenž pro krajany zakoupil i kostel a klášter. Ve spolku byl Blaha jednatelem. Po Horného smrti (13. října 1908 náhle u oltáře) stal se duší a garantem velké práce pro krajany, proslul jako apoštol v této oblasti.
S rodnou Moravou byl však stále spjat vřelou láskou. Zvláště rád jezdil s krajany na pouť na Hostýn k Ochránkyni Moravy, bylo to např. 7. září 1891 (tehdy jako kazatel a zpovědník u sv. Anny). Průvod, který přiváděl, budíval pozornost svým krásným chováním, zvláště mládež a terciáři se sochou sv. Františka. Hostýn také podporoval hmotně, zejména za korunovační klenoty dal peníze své i od jiných dobrodinců.
Když mu zdravotní stav nedovoloval daleké putování, posílal procesí se zdatnými a mladšími kněžími, jako byli: Františkán Maxmilián Křesadlo, salvatoriáni Šter a Žíla, od roku 1896 Viktor Lukášek, dále Skalík, Kosík, Msgre Kozák.
Zemřel 18. prosince 1920.