Klub přátel Boskovic

Boháčková Josefa

V padesátých letech ji znali všichni Boskováci, hlavně ale děti a ona znala je. Byla manželkou stolařského mistra Huga Boháčka. Měla dvě děti, syna Josefa a dceru Věru. Žila obyčejným životem, vychovávala děti. Zpočátku chodila pracovat do sladovny, později celý její život patřil práci v Červené zahradě. A to v létě i v zimě.

Malá, štíhlá paní s velkou autoritou, plavčice, která kdysi neoddělitelně patřila ke koupališti Červená zahrada. Tehdejší kluci i holky vzpomínají: "Když v Července zazněla píšťalka, už jsme věděli, že bude pár pohlavků a ponaučení o tom, že se nikdo neshazuje do vody, nepotápí, ale chová se kamarádsky. To bylo na denním pořádku."

"Dones litr borůvek a naučím tě plavat", řekla mi kdysi a tak se také stalo. Pod jejím vedením se v Července naučilo plavat spousta dětí a za jejího plavčíkování se tam nikdo neutopil.

Velmi obětavá byla i v zimě. Na rybníku Hranáč, který byl vedle dnešního koupaliště a na jeho místě je nyní čistírna odpadních vod, byla dřevěná jednopatrová bouda, kde Pepinka Boháčková hospodařila. Zatopila v obrovských kamnech, aby se děti měly kde ohřát, vařila čaj, půjčovala brusle, které se šroubovaly rovnou na boty. A samozřejmě hlídala, aby kluci a holky nedělali na ledě neplechu. Když ano, vyfasovali pohlavek nebo také hrabadlo na sníh a koště a uklízeli led. Nikdo neodmlouval a hrabal.

V pozdějších letech byla plavčicí v městských lázních. I tam byla autoritou a další děti i dospělé naučila plavat. I její píšťalka tam fungovala stejně jako dřív.

Dnešní padesátníci, šedesátníci i sedmdesátníci na ni vzpomínají s úsměvem, láskou a vděčností. Díky ní umí plavat i bruslit.

Zlatá paní Boháčková!