Klub přátel Boskovic - Osobnosti Boskovicka - Eisler Adolf, Jacob a Julius

Eisler Adolf, Jacob a Julius

podnikatelé v kovovýrobě v Boskovicích

V Boskovicích žilo v minulosti několik rodin se jménem Eisler. Nejznámější z nich byla rodina, která se věnovala podnikání v kovovýrobě. Díky nim do současnosti v Boskovicích existuje továrna Minerva.

V roce 1853 dostal Adolf Eisler povolení k provozování obchodu se železem v Boskovicích na náměstí, což bylo začátkem existence firmy „Adolf Eisler“. Adolf se stal majitelem obchodu po smrti svého otce Herschela Eislera v roce 1858. Dům na náměstí s obchodem měli Eislerovi nejprve v pronájmu a koupili ho až v roce 1896.

Významnou osobností v historii rodiny Eislerů byl synovec Adolfa Eislera Jacob. Narodil se v roce 1845 v Boskovicích Isaku Eislerovi a jeho manželce Lei, rozené Löw a měl 4 sourozence. Po dokončení školní docházky nastoupil do učení v obchodě se železem u svého strýce Adolfa, u kterého také bydlel. V roce 1878 se Adolf Eisler přestěhoval s rodinou do Vídně, kde 31. července 1883 zemřel. Jeho manželka poté předala obchod a celou firmu „Adolf Eisler“ do vlastnictví Jacobu Eislerovi.

V roce 1877 se Jacob oženil s Katharinou Mayerovou z Boskovic a měli pět dětí – syny Julia, Roberta, Maxe a Fritze a dceru Irmu. Po smrti Kathariny v roce 1885 se Jacob oženil s Mathildou Jelínkovou z Hoštic a měli dceru Lily. V té době se Jacobovi v podnikání dařilo dobře, protože už převzal od svého strýce Adolfa obchod se železem na náměstí. Doplnil ho v roce 1888 ještě o dílnu u pana Friedmanna (byl to Jacobův příbuzný, první Herschelova manželka byla rozená Friedmannová) ve dvoře domu č.p. 44 (nyní ulice Bílkova č. 5). Zde Jakob vyráběl různé výrobky ze železa a plechové kouřovody. Po udání s požadavkem zákazu výroby byl potrestán pokutou 5 zlatých do Nemocenské pokladny a vězení na 24 hodin mu bylo odloženo. V dalším roce Jacob zakoupil pozemek v Jevíčské ulici v Boskovicích na Horním předměstí (dnešní Havlíčkova ulice). S bratrancem Maxem na něm postavili tovární budovu a stali se spoluzakladateli firmy „J&M Eisler, Továrna na plechové zboží“, později známá jako firma Bosko. Koncem roku 1890 tato firma zaměstnávala 35 až 40 dělníků a 5 učňů. Denní mzda byla 40 krejcarů. O 5 let později už tam pracovalo 120 dělníků.

Velký rozvoj výroby začal v Boskovicích po roce 1900. Velmi tomu přispěla v roce 1908 stavba železniční tratě Skalice-Boskovice-Velké Opatovice-Chornice. Byla zde postavena také cihelna pana Hurába, městská elektrárna, ale i obytné domy. Jacob Eisler koupil na Dolním předměstí pozemek v blízkosti nádraží a postavil tam novou tovární budovu. Tak vznikla továrna „Metallwarenabrik Adolf Eisler, Boskovitz“. Jako vlastník firmy je v roce 1909 uváděn Jacob Eisler. V roce 1911 už Jacob vedl firmu společně se svým synem Juliem, který už byl vrchním vedoucím továrny u nádraží. Julius se narodil 26. září 1878 v Boskovicích.

V roce 1912 Jacob Eisler, krátce před svou smrtí 14. června, předal veškerý svůj majetek svému nejstaršímu synovi . Tak se 31. ledna stal Julius Eisler majitelem továrny u boskovického nádraží i měšťanského domu na náměstí . Po začátku 1. světové války v roce 1914 zažádala firma o zařazení mezi podniky významné pro válečnou výrobu a byla postupně rozšiřována. Julius Eisler si během války koupil dům ve Vídni a zřídil tam pobočný závod. V té době se také oženil. Jeho manželka Františka (nar. 2. března 1871) měla po válce v Boskovicích domovské právo. V roce 1918 se výrobní činnost firmy rozrostla o výrobu elektrických motorků a psacích strojů.

Později, ve dvacátých letech, nastala všeobecná krize a výroba se musela v různých odvětvích omezit i zastavit. Hodně se propouštělo, byl nedostatek objednávek, nedobytné pohledávky od zahraničních firem, přeplněné sklady. Jak se podnikání měnilo či rozšiřovalo, měnil se i název firmy. Jméno Adolf Eisler ale stále zůstávalo.

V roce 1924 Julius Eisler vyjednal prodej své firmy Moravské agrární a průmyslové bance v Brně. Při prodeji si vymínil, že název firmy zůstane stejný. On sám se rozhodl přestěhovat do Vídně, kde také 15. května 1932 zemřel.

Nezměněný název firmy byl používán až do 2. světové války, kdy v roce 1939 byl zrušen. K obnovení došlo v roce 1945, ale už roku 1948 se všechny železářské firmy v Boskovicích začlenily do „Továren stavebního kování“.

Herschel - nar. 1781, zemřel 17. září 1857 v Boskovicích

Adolf - nar. 1824 v Boskovicích, zemřel 31. července 1883 ve Vídni

Jacob - nar. 11. listopadu 1845 v Boskovicích (podle záznamu v židovské matrice, ale na pomníku je uvedeno datum

28. listopadu 1845), zemřel 14. června 1912 v Boskovicích

Julius - nar. 26. září 1878 v Boskovicích, zemřel 15. května 1932 ve Vídni

Max – nar. 1. května 1851, zemřel 17. ledna 1917 v Boskovicích

Zpracováno podle podrobnějšího textu Marie Wetterové ve VLB 2014/1,2,3,4

Klub přátel Boskovic
	KPB > Osobnosti Boskovicka > Eisler Adolf, Jacob a Julius
Eisler Adolf, Jacob a Julius podnikatelé v kovovýrobě v Boskovicích V Boskovicích žilo v minulosti několik rodin se jménem Eisler. Nejznámější z nich byla rodina, která se věnovala podnikání v kovovýrobě. Díky nim do současnosti v Boskovicích existuje továrna Minerva. V roce 1853 dostal Adolf Eisler povolení k provozování obchodu se železem v Boskovicích na náměstí, což bylo začátkem existence firmy „Adolf Eisler“. Adolf se stal majitelem obchodu po smrti svého otce Herschela Eislera v roce 1858. Dům na náměstí s obchodem měli Eislerovi nejprve v pronájmu a koupili ho až v roce 1896. Významnou osobností v historii rodiny Eislerů byl synovec Adolfa Eislera Jacob. Narodil se v roce 1845 v Boskovicích Isaku Eislerovi a jeho manželce Lei, rozené Löw a měl 4 sourozence. Po dokončení školní docházky nastoupil do učení v obchodě se železem u svého strýce Adolfa, u kterého také bydlel. V roce 1878 se Adolf Eisler přestěhoval s rodinou do Vídně, kde 31. července 1883 zemřel. Jeho manželka poté předala obchod a celou firmu „Adolf Eisler“ do vlastnictví Jacobu Eislerovi. V roce 1877 se Jacob oženil s Katharinou Mayerovou z Boskovic a měli pět dětí – syny Julia, Roberta, Maxe a Fritze a dceru Irmu. Po smrti Kathariny v roce 1885 se Jacob oženil s Mathildou Jelínkovou z Hoštic a měli dceru Lily. V té době se Jacobovi v podnikání dařilo dobře, protože už převzal od svého strýce Adolfa obchod se železem na náměstí. Doplnil ho v roce 1888 ještě o dílnu u pana Friedmanna (byl to Jacobův příbuzný, první Herschelova manželka byla rozená Friedmannová) ve dvoře domu č.p. 44 (nyní ulice Bílkova č. 5). Zde Jakob vyráběl různé výrobky ze železa a plechové kouřovody. Po udání s požadavkem zákazu výroby byl potrestán pokutou 5 zlatých do Nemocenské pokladny a vězení na 24 hodin mu bylo odloženo. V dalším roce Jacob zakoupil pozemek v Jevíčské ulici v Boskovicích na Horním předměstí (dnešní Havlíčkova ulice). S bratrancem Maxem na něm postavili tovární budovu a stali se spoluzakladateli firmy „J&M Eisler, Továrna na plechové zboží“, později známá jako firma Bosko. Koncem roku 1890 tato firma zaměstnávala 35 až 40 dělníků a 5 učňů. Denní mzda byla 40 krejcarů. O 5 let později už tam pracovalo 120 dělníků. Velký rozvoj výroby začal v Boskovicích po roce 1900. Velmi tomu přispěla v roce 1908 stavba železniční tratě Skalice-Boskovice-Velké Opatovice-Chornice. Byla zde postavena také cihelna pana Hurába, městská elektrárna, ale i obytné domy. Jacob Eisler koupil na Dolním předměstí pozemek v blízkosti nádraží a postavil tam novou tovární budovu. Tak vznikla továrna „Metallwarenabrik Adolf Eisler, Boskovitz“. Jako vlastník firmy je v roce 1909 uváděn Jacob Eisler. V roce 1911 už Jacob vedl firmu společně se svým synem Juliem, který už byl vrchním vedoucím továrny u nádraží. Julius se narodil 26. září 1878 v Boskovicích. V roce 1912 Jacob Eisler, krátce před svou smrtí 14. června, předal veškerý svůj majetek svému nejstaršímu synovi . Tak se 31. ledna stal Julius Eisler majitelem továrny u boskovického nádraží i měšťanského domu na náměstí . Po začátku 1. světové války v roce 1914 zažádala firma o zařazení mezi podniky významné pro válečnou výrobu a byla postupně rozšiřována. Julius Eisler si během války koupil dům ve Vídni a zřídil tam pobočný závod. V té době se také oženil. Jeho manželka Františka (nar. 2. března 1871) měla po válce v Boskovicích domovské právo. V roce 1918 se výrobní činnost firmy rozrostla o výrobu elektrických motorků a psacích strojů. Později, ve dvacátých letech, nastala všeobecná krize a výroba se musela v různých odvětvích omezit i zastavit. Hodně se propouštělo, byl nedostatek objednávek, nedobytné pohledávky od zahraničních firem, přeplněné sklady. Jak se podnikání měnilo či rozšiřovalo, měnil se i název firmy. Jméno Adolf Eisler ale stále zůstávalo. V roce 1924 Julius Eisler vyjednal prodej své firmy Moravské agrární a průmyslové bance v Brně. Při prodeji si vymínil, že název firmy zůstane stejný. On sám se rozhodl přestěhovat do Vídně, kde také 15. května 1932 zemřel. Nezměněný název firmy byl používán až do 2. světové války, kdy v roce 1939 byl zrušen. K obnovení došlo v roce 1945, ale už roku 1948 se všechny železářské firmy v Boskovicích začlenily do „Továren stavebního kování“. Herschel - nar. 1781, zemřel 17. září 1857 v Boskovicích Adolf - nar. 1824 v Boskovicích, zemřel 31. července 1883 ve Vídni Jacob - nar. 11. listopadu 1845 v Boskovicích (podle záznamu v židovské matrice, ale na pomníku je uvedeno datum 28. listopadu 1845), zemřel 14. června 1912 v Boskovicích Julius - nar. 26. září 1878 v Boskovicích, zemřel 15. května 1932 ve Vídni Max – nar. 1. května 1851, zemřel 17. ledna 1917 v Boskovicích Zpracováno podle podrobnějšího textu Marie Wetterové ve VLB 2014/1,2,3,4
Stránku připravila Eva Šmétková, srpen 2023