Hamsher-Skoupilová Magda
novinářkaNarodila se roku 1926 jako nejstarší ze tří dcer Josefa a Věry Skoupilových ze Skalice nad Svitavou. Gymnázium vystudovala v Boskovicích a v roce 1945 se zapsala na Filozofickou fakultu UK v Praze. Krátce po Únoru 1948 se provdala za anglického novináře Billa Hamshera a odjela s ním do Anglie. Se svým manželem měli tři děti – Petru, Marka a Carolu. Své děti obdivuhodným způsobem učila lásce k Československu a všechny tři nejenže velice dobře mluví česky, ale také rádi a často Čechy navštěvují.
Spolu s manželem postupně žili v Berlíně, Bonnu a Bruselu a od roku 1961 v Paříži. To znamenalo ovládat angličtinu, němčinu a francouzštinu. Všechny tři děti získaly výborné vzdělání. Magda Hamsher v roce 1975 v Paříži, která se jí stala druhým domovem, ovdověla a musela se sama živit. Našla uplatnění v pařížské kanceláři anglických novin Financial Times. Pro tento velmi prestižní deník pracovala s velikým úspěchem a nadšením až do roku 1994, kdy odešla do důchodu. Velice vítala změnu v České republice v roce 1989 a celý život se snažila pomáhat rodině a známým v ČSSR a zlepšovat pověst naší republiky v zahraničí. Byla až do své náhlé smrti 15. listopadu 1994 vždy zapálenou vlastenkou.
David Marsh pronesl při posledním rozloučení s Magdou Hamsher:
"Magda byla světlem v životě nás všech. Zářila přes a napříč celým kontinentem: na západě i tam, kde jsme tomu říkali východ, který se však naštěstí znovu stal středem Evropy. Náhle a nečekaně se plamen tohoto světla zachvěl a uhasl. Pro nás všechny však její jas dále plane. Truchlíme nad jejím odchodem z této Země, ale posiluje nás její památka a dobrota. Jsme rozhodnuti bránit hodnoty, které považovala za správné, tak jako to sama činila ve svém každodenním životě. Velké hodnoty jako pravdu a laskavost, spravedlnost a oddanost, odvahu a naději, i ty menší, ale neméně významné vlastnosti, jako vtip, ochotu pomoci, pokoru, poctivost a soudržnost rodiny. Nejen jedné rodiny, protože Magda kromě své patřila k mnohým rodinám. Magdina ušlechtilost, její radost ze života a její nadšení, stejně jako její nadnárodní cítění, bylo nakažlivé. Už dlouho před Gorbačovem přispěla ke znovusjednocení Evropy. Stejně často jako prosazovala to nejlepší v sobě, dokázala probouzet to nejlepší i v druhých. Byla v ní vášeň v tom nejlepším slova smyslu. Ty, které milovala, milovala úplně, beze zbytku a navždy. Jako jedna z těch, jejichž rodiny trpěly po poválečném komunistickém převratu v Československu, neskrývala nikdy svůj odpor k režimům, které po čtyřicet let vládly na východ od Odry a Dunaje. Když v celé východní Evropě zvítězila pravda, práva a odvaha, a stará moc byla smetena, byla její radost bezmezná, i když si byla vědoma, jaké nové nejistoty mohou potkat mnohé, včetně členů její rodiny. Magda odešla několik dní po pátém výročí pádu berlínské zdi. Měla vzácný smysl pro krásu řeči, umění i lidi. I když chápala pochyby i slabosti jiných, odhaloval její zrak vše ošklivé. Nenáviděla hrubost, hulvátství, sobeckost a chvástavost. Na tento odpor měla právo, nikdy jsem u ní neviděl ani stín těchto rysů. Byla ženou moderního světa: zcestovalá, elegantní, vzdělaná. Vládla několika jazyky. Rozhovor s Magdou – a dopis od ní ještě více – byl něco jako nečekaná hodina klasické i moderní poezie. Přesto v ní však byla čistota a prostota dobrého skřítka. Snad to byl magický prvek dítěte v této ženě, který k ní tolik přitahoval mladší lidi, především samozřejmě jejích deset vnoučat. Magda byla mostem mezi generacemi, stejně jako byla mostem pro rozdělenou Evropu."