cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Klemsa Karel

Klemsa Karel

pedagog, odbojář, divadelník
* 14. ledna 1914 Valchov u Boskovic
+ 22. dubna 2007 Boskovice

Narodil se 14. ledna 1914 ve Valchově u Boskovic, kde vychodil i obecnou školu. Pak následovaly 4 roky měšťanské školy v Boskovicích a učitelský ústav v Příbrami, který ukončil v roce 1935. Po absolvování učitelského ústavu působil jako učitel na různých školách od obecné po měšťanskou především v Boskovicích.

Po druhé světové válce v roce 1951 nastoupil jako profesor na Střední pedagogickou školu v Boskovicích, kde se stal později ředitelem. V této funkci působil až do roku 1974 kdy odešel do důchodu. Při tomto zaměstnání vystudoval filozofickou fakultu, kde promoval v roce 1964.

V období druhé světové války se v letech 1940 až 1945 zapojil do odbojové činnosti v boskovické skupině Za svobodu. Ihned po osvobození se s plnou vervou zapojuje do veřejného a společenského života ve městě. Zvláště v poslední době se snažil co nejvíce pomáhat odbojářům při vyřizování žádostí o důchod, nebo lázeňskou péči.

Jeho celým životem jej provázela láska k divadlu. První role jej potkaly již na učitelském ústavu a jeho divadelní činnost pak pokračovala v Boskovicích. Nejenom hrál, ale i režíroval, v prvopočátcích zejména v sokolském divadle. Po založení Městského ochotnického divadla, do kterého se po roce 1945 sloučily všechny divadelní spolky v Boskovicích byl jedním z jeho vůdčích osobností. Opravdu si zasloužil, že jej občanské sdružení Ochotnické divadlo v Boskovicích jmenovalo čestným členem.

22. dubna 2007, kdy ukončil svou životní pouť, Karel Klemsa, divadelní ochotník, místopředseda okresního výboru Svazu bojovníků za svobodu, vzorný zahrádkář a hlavně dobrý přítel a kamarád.

Jiří Bušina

Karel Klemsa - divadelník

Narodil se 14. ledna 1914 ve Valchově, kde vychodil i obecnou školu. Pak následovaly 4 třídy měšťanské školy v Boskovicích a učitelský ústav v Příbrami, který ukončil v roce 1935. Při zaměstnání vystudoval filosofickou fakultu, kde promoval v roce 1964.

Od roku 1935 působil jako učitel na různých školách od obecné přes měšťanskou až po střední pedagogickou školu, kam nastoupil v roce 1951. Na této škole byl ředitelem až do odchodu do důchodu v roce 1974.

V době druhé světové války se v letech 1940 až 1945 zapojil do odbojové činnosti v boskovické skupině Za svobodu.

Mgr. Karel Klemsa na své působení v ochotnickém divadle vzpomíná: „Již v dětství jsem poznal kouzlo ochotnického divadla na obecné škole ve Valchově, kde divadelní činnost řídil výborný hudebník, zpěvák a režisér řídící učitel Jan Slovák. Hráli jsme dětská divadla a občas tajně chodili i na divadlo pro dospělé. Na měšťanské škole v Boskovicích jsem již jako žák poznal neúnavného kulturního pracovníka Františka Lindu, se kterým jsme provedli nezapomenutelný balet Královna loutek a později, již za mého působení na této škole několik krásných pohádek společně s Janou Pavlů, Jaroslavem Bečvářem a Vladimírem Veselým.

V době studií na učitelském ústavu v Příbrami jsem hrál již s dospělými v Našich furiantech i ve školních představeních v Jiráskově Kolébce, Princezně Svoboděnce a poznal jsem i ovzduší opery jako člen baletu ve Dvou vdovách. Začátkem svého učitelského působení jsem poznal vynikající úroveň sokolského divadla v Boskovicích a obdivoval jsem vysokou úroveň herců Ant. Skopala, Rudolfa Volfa, Frant. Tázlara, bratrů Bašných aj. Nezapomenutelná byla Langrova Jízdní hlídka i výpravné operety.

Tato činnost byla však ukončena nástupem fašistické okupace. Moje první vystoupení na boskovické scéně bylo v Červeném mlýně s hlavní představitelkou paní Jarmilou Urbánkovou. Potom jsem společně s mladými studenty zavřených vysokých škol Slávkem Salavou, Luborem Pelikánem a dále Františkou Exlerovou - Slámovou, sl. Klárovou sehráli Jiráskovu Vojnarku, potom chlapskou Drdovu hru Jakož i my odpouštíme. Později ve spolku Vlastimil to bylo Třetí zvonění a Začalo to nevinně. Přestože jsem v té době bydlel ve Valchově, dali jsme dohromady několik veseloher, Jiráskova Otce a s velkým úspěchem a s nadšením v celém okolí byla přijata hra Ta naše písnička česká se starými vlasteneckými písněmi. Nemohu zapomenout ani na naše učitelské divadlo ve Ždárné, kde společně s Jindrou Skulilem (Ždárná), ředitelem Matějíčkem (Suchý) a Ladislavem Koupým (Němčice) jsme sehráli Jiráskova Otce a Stroupežnického Naše furianty. V tomto období každá česká hra posilovala národní sebevědomí a společné zkoušky byly i setkáním, kde byla možnost informovat se o současných událostech.

Po skončení fašistické okupace nastala snad nejlepší doba rozkvětu ochot. divadla v Boskovicích. To jsem již byl boskovickým občanem a mohl jsem se aktivně divadla zúčastnit. Všechny divadelní spolky se sloučily v městském ochotnickém divadle a na scéně se objevily hry světového repertoáru: Simonovovi Ruští lidé, A. Millera Všichni moji synové, Steinbeckova hra O myších a lidech, Olgy Scheinpflugové Quyana (autorka v hlavní roli v Boskovicích), Kornejčukův Chirurg Platon Krečet, Hikmetova Legenda o lásce, Shakespearův Večer tříkrálový a mnoho jiných her. Bylo to zásluhou především ohromného nadšence divadelníka Rudolfa Volfa, Františka Tázlara, Karla Bašného, Aloise Valtra, Oldřicha Veselého, Jaroslava Poláka, Richarda Kouřila, Frant. Slámové, Věrky Davidové, Marty Bašné, Elišky Horské, Kristy Hladilové i mnoha dalších, ale i obětavé práce techniků Miloše Křesťana a jeho pomocníků Jirky Bušiny, Karla a Pavla Kovaříkových, Rudolfa Vodáčka, Oldřicha Chytila i dalších pomocníků i nápovědy paní Malachové.

Byl vytvořen okrsek Ústřední matice divadelních ochotníků, uspořádali jsme několikadenní kurs herecké práce pod vedením zkušených herců ND v Brně Antonína Dopity, Rudolfa Valtra, Zdeny Gráfové a Rudolfa Hegera. Sami jsme potom uspořádali několik nedělních kursů, pomáhali ochotníkům při výběru i inscenacích divadelních her a také jsme je jezdili hodnotit. Měli jsme velmi dobrou spolupráci s insp. kultury Jaroslavem Totuškem, později s paní Andělou Janků.

V tomto období přichází do Boskovic zkušený všestranně nadaný divadelník Jaroslav Maňas s vyzrálou hereckou osobností - svou manželkou Jarmilou i dcerou Jarmilou - a jeho zásluhou se rozrůstá počet výpravných vynikajících inscenací dramatických: pohádka Meluzina, hry Psohlavcí, Hejtman Talafús, Vzbouření na vsi, Půlnoční mše, pásma Vzpomínky na Karla Hašlera, veselohry Dobry' voják Švejk, operety Slovácká princezka, Mamzelle Nitouche a následoval velký počet kabaretů s četnými zájezdy. Tato „zlatá doba“ vlivem různých okolností s odchodem Rud. Volfa a Jar. Maňase skončila.

Po delší odmlce ožívá divadelní činnost ze vedení Mirka Konečného. Přicházejí i další adepti Jitka Živná - Machálková, Daniela Meluzínová, Olga Müllerová, Dáša Stavinohová, Dáša Koudelková, Pavel Kleveta, Vladimír Petrů aj. Pomohl jsem jim inscenací hry Už Adam a Eva. S pomocí výborného hudebníka - divadelníka Frant. Hlaváčka hrou se zpěvy Podskalák a jednoaktovkou Jak lhal jejímu manželovi a činohrou A. N. Ostrovského I chytrák se spálí. Rozloučil jsem se s divadlem krásnou postavou starého vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně. Tak jako on touží po klidu a samotě, i já po letech rád vzpomínám na krásné chvíle prožité mezi přáteli - ochotníky, kteří chtějí dát divákům poučení a radost a sobě uspokojení z tvořivé kulturní činnosti.

Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014