Komárek Zdeněk
řezbář, rámařNarodil se 3. října 1929 v Bukové. Po vychození měšťanské školy v roce 1943 se tři roky učil řezbářem. Tovaryšské zkoušky dělal v Brně u mistra řezbáře pana Lamploty, který v té době vyráběl součástky – krky – k hudebním nástrojům pro firmu Josef Lídl.
Řemeslu, kterému se Zdeněk Komárek vyučil, se pak věnoval u firmy Antonín Horák, továrna nábytku v Boskovicích až do konce roku 1948, kdy se po znárodnění přestal řezbovaný nábytek vyrábět. Ve znárodněné stolárně pak pracoval i nadále. Po téměř tříleté vojenské službě, kterou sloužil na hranicích na Šumavě, dostal nabídku jít pracovat k památkářům. Šlo o hrady, zámky a kostely v celé republice. Nechtěl ale být stále mimo domov a tuto nabídku odmítnul. Pracoval nadále v tehdejších UP závodech až do roku 1960. Tehdy odešel pracovat do Služeb města, kde až do roku 1989, kdy odešel do důchodu, rámoval obrazy. Hodně občanů z širokého okolí si ho jistě připomene při pohledu na zeď , kde visí jím zarámovaný obraz.
Mimo zaměstnání se věnoval též řemeslu, kterému se vyučil. Dělal nimrodům štíty pod trofeje, vinařům z jihu Moravy ozdobná čela sudů do vinných sklepů a různé užitkové předměty. Kukačkové hodiny, které vyřezával , jsou i v cizině – v Rakousku, Belgii, Kanadě a dokonce v Austrálii. Za zmínku stojí i oprava kříže v Mladkově, vyřezání kříže u kaple na Vratíkově, firemní štít na Vaculce a upomínkové znaky města Boskovic s logem Filmového festivalu, které dělal pro členy filmových delegací. Než odešel do důchodu vyřezával jen užitkové předměty. Teprve potom začal tvořit různé řezby pro potěšení a pro jednoho sběratele ze Zábřehu dělal různé opravy. Pokusil se též o figurální řezbu, kde několikrát vyřezal portréty malířů Kubína, Biebra, herce Donutila a různé postavy. Svá řezbářská díla vystavoval také na několika výstavách, např. v Boskovicích, Letovicích, Rájci-Jestřebí, Slavičíně.
Během své bohaté činnosti se také setkal s mnoha zajímavými lidmi. Velkou skupinu mezi nimi tvořili především malíři, pro které mnoho jejich obrazů rámoval. S mnohými se i přátelil a pravidelně setkával.
Setkání s panem Zdeňkem Komárkem je vždy pro člověka zajímavé. Dovede poutavě vyprávět spousty příběhů, zážitků. Je to studnice informací o době, která už je pro mnoho lidí historií. Je tomuto muži letos opravdu osmdesát roků? Podle jeho vzpomínání a vyprávění ano, ale podle jeho vitality a zájmu o vše přítomné se tomu nějak nechce uvěřit.
Pane Zdeňku Komárku, přejeme Vám, jménem členů Klubu přátel Boskovic, do dalších let mnoho zdraví, spokojenosti, štěstí i tvůrčí činnosti.