Klub přátel Boskovic

Kovář Karel

Narodil se v rodině malého živnostníka - sedláře, v domku, který měl společný vchod s Katolickým domem, ve kterém spolek Charita provozoval kino. Snad proto mu bylo předurčeno, že už od mládí přilnul k pohyblivým obrázkům. Protože byl ze živnostenské rodiny nemohl studovat. Jeho starší bratr Antonín se na střední a později na vysokou školu dostal, ale Karel už ne, proto jeho tatínek rozhodl, že se vyučí sedlářem. V roce 1951 obdržel výuční a tovaryšský list, ale stále víc ho přitahoval film. Od čtrnácti let dělal praktikanta v promítací kabině, ale k promítačkám mohl až od osmnácti, po složení promítačských zkoušek. Středoškolské vzdělání si doplnil později na SVVŠ v Boskovicích, kde v roce 1963 odmaturoval. Film se mu stal osudem, tak s ním jezdil jako vedoucí a promítač putovního kina v letech 1952-58 po Mikulovsku a Znojemsku. To jsou jediné roky, co byl „nevěrný“ rodnému městu. Vrátil se jako promítač do kina Panorama a od 1.července 1960 převzal místo vedoucího tohoto stálého kina.

V té době se stavělo snad nejkrásnější kino v republice – letní kino v Boskovicích. Karel Kovář se stal členem stavební komise spolu s Karlem Kovaříkem a Ing. Miroslavem Hrochem, která řídila výstavbu letního kina. Sám se podílel na řadě prací, především na technickém vybavení promítací kabiny, rozvodny, promítací plochy aj. související s provozem kina. I když se v LK poprvé promítalo už v září 1961 (pouze 8 filmů z MFF Karlovy Vary), stavební práce, technické dovybavení a další úpravy amfiteátru pokračovaly a dokončily se až v letech 1967-68. Od roku 1964 do 1990 se v LK konaly Filmové festivaly pracujících -celostátní akce filmových přehlídek, které se staly v průběhu let významnou kulturně- politickou událostí. Karel Kovář stál u zrodu této filmové tradice a měl osobní podíl na rozvoji kultury ve městě i okolí. Filmovými festivaly, přehlídkami a jinými filmovými akcemi byli Boskovice v té době známé nejen v okrese, ale i mezi filmovou veřejností a odborníky v celém Československu.

Díky jeho odborným a organizačním schopnostem byl provoz a technický stav obou kin neustále vylepšován. Jeho přičiněním došlo k vyzdění celé promítací plochy v LK v roce 1982, což je rarita vzhledem k její ploše 40 x 15 metrů. Dalším jeho počinem v témže roce bylo vybudování Kinokavárny Velen ve spolupráci s vedením hotelu. Komorní kinosál pro 66 diváků, kde se podávalo občerstvení, včetně teplých jídel i během filmu byla velmi oblíbená nejen občany města, ale i hosty hotelu. Většinou byla do posledního místa vyprodaná až do roku 1992, kdy po privatizaci hotelu Velen byla zrušena. Další akcí uskutečněnou v roce 1982 byl jeho "bláznivý" nápad zahrát filmové představení pro děti v letním kině na silvestrovské odpoledne. Říkal: "Když vydrží stát lidé v zimě na hokeji, proč by nevydrželi hodinku venku i v LK. Uvaříme čaj pro děti a něco ostřejšího pro tatínky." A opravdu se tato akce uskutečnila a Silvestr v letním kině se stal filmovou tradicí s několika sty diváky dodnes.

Avšak nejen doma se staral o stále výraznější vztah lidí k filmu. Deset let pracoval při Filmforu v Brně, 15 let byl okresním instruktorem pro práci s filmem, podílel se na pořádání filmových festivalů pro děti ve Zlíně, ale především se pracovně účastnil více jak 20 let jako vedoucí kin MFF v Karlových Varech.

V roce 1997 sice opustil místo ředitele Městské správy kin Boskovice, ale na odpočinek neodešel. Dál pracoval jako programový a provozní pracovník. V roce 1998 byla započata rekonstrukce Katolického domu včetně kina Panorama, která byla ukončena v roce 1999. MSK byla v červnu 1999 zrušena a vznikla nová organizace KZMB. V této organizaci a v nově zrekonstruovaném kině Panorama již Karel Kovář nepracoval. Nedokázal ale odpočívat a být bez kina, takže si vzal do vlastní režie občerstvení pro diváky obou kin. V březnu 2001 onemocněl a po krátké nemoci dne 6. dubna 2001 zemřel.

Svůj život spojil s filmovým páskem téměř na 50 let. Jeho přítel Zdeněk Svěrák se synem Janem v Kondolenci napsali: "Je nám líto, že už nemáme v Boskovicích a na světě pana Kováře. Budeme na něj vždycky vzpomínat jako na laskavého mužského, jakých je málo."