Klub přátel Boskovic

Linda František

Malá vesnice, ve které se František Linda narodil - Mšecké Žehrovice je v okrese Rakovník. Tady byl jeho otec Václav Linda řídícím učitelem na místní dvoutřídní škole. Rovněž jeho matka Anna, roz.Jandová, pocházela z učitelské rodiny. Učitelství tedy František Linda dostal do vínku již při svém narození. Oba rodiče hráli na klavír, otec na varhany, na housle, na trubku. V rodině jich bylo pět dětí. Všechny měly hudební nadání. Nejstarší Václav nar.1878 byl velmi dobrým houslistou a violistou a hrával v České filharmonii. Václav převzal také péči o rodinu, když jeho otec zemřel. To bylo Františkovi pouhých osm let.

Do školy začal chodit František Linda v r. 1896 v Mšeckých Žehrovicích, do měšťanské školy v r. 1901 do Nového Strašecí , kam denně docházel pěšky. Ve studiu pokračoval na c.k. vyšším gymnasiu ve Dvoře Králové. V roce 1906 odešel bratr Václav Linda jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnasium v Boskovicích a František pak pokračoval od r.1907 na studiích na gymnasiu v Boskovicích. Potom absolvoval na Českém ústavu pro vzdělání učitelů v Plzni. Zde studium ukončil v roce 1912 s vyznamenáním a nastoupil jako učitel v Boskovicích, kde stále na gymnasiu působil jeho bratr Václav. František si svoje povolání zamiloval a nadále si rozšiřoval svoje pedagogické znalosti a v roce 1915 získal v Příbrami způsobilost k vyučování na školách měšťanských pro matematiku, kreslení, krasopis a rýsování.

Všichni Františkovi sourozenci získali od otce základní znalosti hudebního vzdělání a znalost hry na některý hudební nástroj, on jediný toto štěstí neměl, neboť otec zemřel, když mu bylo osm let.Na housle se začal učit až na studiích ve Dvoře Králové a to u svého bratra Václava a dále pak v hudebním vzdělání pokračoval na studiích Plzni kde studoval na učitelském ústavu. Zde se začal učit i hře na klavír a na varhany. Nejraději však měl violoncello, na které se nejdříve učil sám a později u koncertního mistra, absolventa pražské konservatoře Jana Votruby. Již jako student učitelského ústavu v Plzni řídil František studentský orchestr, mužský a ženský pěvecký sbor a uspořádal s těmito soubory mnoho úspěšných koncertů

Když v roce 1912 nastoupil jako učitel do Boskovic, pokračoval dál ve svém studiu na violončello a to u Vihanova žáka Rudolfa Palaty v Olomouci. To již byla I. světová válka. V Boskovicích nastoupil jako výpomocný učitel na šestitřídní obecné škole. Bydlel u svého bratra Václava, který stále učil na zdejším gymnasiu. V roce 1917 začal již František Linda jako učitel na obecné škole chlapecké.

V roce 1918 se 10. srpna oženil s Hermínou Krejčí, dcerou MUDr. Karla Krejčího. Jejich dcera se jim narodila až po 15 letech, 19. července 1933.

Od roku 1920 byl ustanoven jako odborný učitel na občanské škole dívčí v Boskovicích na Bezručové ulici, kde působil až do roku 1939. 1. září byl zatčen říšskými orgány jako první rukojmí v Boskovicích a byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald a to do 24.9.1940 kdy byl propuštěn. Musel nastoupit na neplacenou dovolenou a následovalo disciplinární řízení na školských úřadech s výsledkem suspendování ke dni 1.dubna 1941. Linda se proti tomu odvolal, po delší době mu bylo vyhověno a mohl učit na měšťanské škole v Knínicích, kam dojížděl až do 30. června 1945. Následoval návrat na jeho místo na měšťanskou školu v Bezručové ulici v Boskovicích, od r. 1946 jako ředitel školy. Tuto funkci vykonával až do r. 1953, kdy byla tato škola zrušená. Protože se nechtěl úplně učitelování vzdát, učil pak na 11-leté střední škole a na 8-leté střední škole. V jeho soukromém životě v roce 1946 proběhla změna - rozvedl se se svojí manželkou Hermínou a oženil se znovu s ovdovělou učitelkou Marií Polákovou, roz.Slovákovou. Od r. 1951 začal mít velké zdravotní problémy a i když se snažil nemoc ignorovat a překonával potíže - lékařská diagnosa byla zdrcující: lymfatická leukémie. S touto těžkou nemocí František Linda statečně bojoval, ale přes veškerou péči lékařů ve fakultní nemocnici v Brně dne 14.července 1956 zemřel.

Když v září 1912 přišel František Linda do Boskovic jako začínající učitel, přihlásil se v boskovické sokolské jednotě a požádal o vedení mužského pěveckého sboru. Byl však odmítnut, že je příliš mladý a nezkušený na to, aby sbor mohl vést. Téhož roku se však opřesto rozhodlo o další Lindově aktivitě. Dámský dobročinný spolek Marta měl ženský sbor, ale neměl sbormistra. A tady dostal Linda příležitost, aby dokázal co umí. Výsledkem bylo, že se pro hudbymilovné boskovické publikum stal senzací. V lednu 1913 byl František Linda zvolen valnou hromadou sokolské jednoty sbormistrem Sokola. Založil mužský a ženský sbor, později i orchestr. Jeho hlavním zájmem od svého nastoupení do Boskovic byla hudba. Jednak sám působil jako výkonný hudebník, s hudebními tělesy nacvičoval skladby a pořádal koncerty, ale byl obětavým organizátorem v tom směru, že do Boskovic zval přední hudební interprety. Již v létě r. 1913 vystoupil v Boskovicích Moravští učitelé. Následovalo nastudování a vystoupení Blodkovy opery V studni v roce 1914.

První světová válka utlumila na čas kulturní činnost. Ale 19. března 1919 uspořádal Linda v Boskovicích svůj první velký koncert. Na pořad zařadil předehru k opeře Bedřich Smetany Libuše, Českou píseň. Dvořákovy tři Slovanské tance, Novákovu Nešťastnou vojnu. Celý program Linda nacvičil s boskovickými zpěváky a orchestrem doplněným vojenskou hudbou z Brna. Sokolský sbor měl tehdy až 100 členů. V každém následujícím roce pak se jeho zásluhou konal jeden i více koncertů.

Sám pak ještě se svým bratrem jezdívali do Brna do divadelního orchestru, který pořádal v neděli dopoledne koncerty v Lužánkách za řízení šéfa opery Palaty. Na tyto koncerty i na zkoušky chodíval často Leoš Janáček. Sedával sám vzadu a naslouchal. Poprve se s Janáčkem osobně Linda setkal již v r.1912. Stal se jeho obdivovatelem, když se seznámil s jeho hudbou.

Janáček byl v Boskovicích v 1905 na výletě, v roce 1908 byl osobně přítomen provedení své úpravy Listovy Missa brevis v Boskovickém kostele sv.Jakuba, které tehdy řídil Jožka Charvát, tehdy boskovický regenschori.

Linda Janáčka obdivoval, nemohl se však rozhodnout, co z jeho díla v Boskovicích uvést. Všechny Janáčkovy skladby znal, ale zdály se mu příliš těžké. Hráli jeho suitu pro smyčcový orchestr. Když se Linda seznámil s klavírním výtahem Zápisníku zmizelého, byl jim nadšen a bylo rozhodnuto, že jej provede v Boskovicích. Vypomohlo mu Brno - sólisté Tauber, Kvapilová, na klavír hrál prof. Kvapil. To bylo v r. 1922. Janáček byl k provedení do Boskovic pozván, ale nepřijel. Bylo to třetí provedení Janáčkova zmizelého vůbec. Po Brně a Praze byl proveden v Boskovicích. K Janáčkově oblibě v Boskovicích přispěla i ta skutečnost, že v Boskovicích působilo několik učitelů, kteří byli Janáčkovými žáky..

Současně se Zápisníkem zmizelého provedl Linda i sbory J.B.Foerstera a Jaroslava Křičky. Tímto koncertem vstoupil do vědomí hudebního publika v Boskovicích skladatel, který do Boskovic patřil, procházel se zdejším krajem a v Boskovicích pobýval. Linda se s Křičkou osobně znal a v r. 1922 uvedl také jeho komickou operu Ogaři. Autor byl na představení přítomen a vyslovil radost nad vysokou uměleckou úrovní této produkce. Vyslovil pak Františku Lindovi velké uznání a vyslovil kvality, které se na venkově málo kde vyskytují.

V roce 1924 - ten rok bylo sté výročí narození skladatele Bedřicha Smetany. Po několika profesionálně provedených koncertů vyvrcholily Smetanovy oslavy dne 14. a 15. července provedením Prodané nevěsty. Hlavní úlohy zpívali umělce z Brna St. Tauber a Vlasta Kubíková. Ostatní sólisté byli většinou místní, stejně jako sbor. Doprovod obstaral vojenský orchestr z Brna a celou operu nacvičil a řídil František Linda. Byl to obrovský úspěch.

To F.Lindy tak nadchlo, že ještě v témže roce začal s s nácvikem Smetanovy opery Hubička, kterou pak uvedl 3. a 4. ledna 1925.

Nelze vyjmenovat všechna koncertní díla známých skladatelů, která Linda nacvičil. Bylo jich spousta. Představení Janáčkova Amara v Boskovicích bylo Lindovým velkým činem. Noty mu zapůjčil sám Janáček, který se koncertu zúčastnil se svojí manželkou. Za týden byl Linda pozván k Janáčkovi do bytu v Brně a pak se ještě několikrát setkávali na koncertech. Po smrti Leoše Janáčka Linda uctil jeho památku nejen založením pěveckého hudebního spolku Janáček v Boskovicích v r. 1946, který na svém prvním koncertě uvedl Amara i Zápisník zmizelého.

Také nemůžeme zapomenout na provedení Smetanova Dalibora k 10. výročí ČSR, kterou Linda uvedl 10. a 11. listopadu 1928. Bylo to zdařilé představení, které s úspěchem uvedl i v Tišnově a ve Vyškově.

V roce 1934 přestal být Linda sbormistrem Sokola, upustil od improvizovaného orchestru Sokola a spolu se širokým okruhem amatérských hudebníků z celého Boskovicka založil Orchestrální sdružení Boskovicka, které mělo 80 činných členů. Toto hudební těleso pod vedením Františka Lindy se představilo 9. března na svém prvním koncertě a to s velmi náročným programem: Mozartův houslový koncert D dur v podání Václava Lukáše, žáka Otakara Ševčíka, který v té době působil v Boskovicích a vyučoval zde hru na housle, Smetanovu předehru k Libuši, Slovanské tance Ant. Dvořáka a Ostrčilovu Baladu.

V roce 1936 - 4. dubna opět překvapil Linda boskovické hudební publikum koncertem, který byl označován za Lindův dirigentský vrchol. Zazněl Beethovenův houslový koncert Dur, opět v provedení Václava Lukáše, předehru Coriolan téhož skladatele, po přestávce zazněla skladba Tábor a Blaník ze Smetanovy Mé vlasti.

Nelze vyčíslit všechno co s láskou k hudbě a s velkým nadšením učinil za svého života pro tehdejší kulturní život v Boskovicích. Kolik známých umělců na jeho pozvání navštívilo Boskovice, kolik hudebních děl světoznámých umělců zaznělo v sálech našeho malého města pod jeho vedením, neboť to byl právě František Linda, kdo byl hlavním organizátorem zdejšího koncertního života. Nebylo snad významného českého virtuóza, komorního souboru, orchestru, aby jej Linda nepředstavil boskovické veřejnosti, jako na příklad můžeme uvést Františka Ondříčka, Karla Nedbala, sólisty Vinohradské opery, , klavíristu Jaroslava Kvapila, houslistu Jaroslava Kociána (1920), Ševčíkovo kvarteto, Jaroslava Křičku s Jiřinou Šejbalovou (1927), Rudolfa Firkušného (1928), vrchol Lindovy organizační aktivity byl Dvořákovský večer České filharmonie pod taktovkou Václava Kalicha (1928), několikrát Miloše Sádlo, Vášu Příhodu (1935) a další.

Za tuto dlouholetou, náročnou a vyčerpávající, avšak krásnou práci bylo Lindovi uznání umělců a mnohá trvalé přátelství. Pozvedl kulturní a hudební život v Boskovicích na velkou výši a učinil Boskovice známými v hudebních kruzích celé naší republiky.

Co se týká politiky se ve svém životě pokud to bylo možné vždy vyhýbal. Přesto se dostával do různých odpovědných funkcí. Jako úřadující náměstek starosty města v r. 1939 nesl hlavní tíhu za nepříjemnosti a odpovědnost za město i občany. Byla to jediná práce pro veřejnost, kvůli tomu byl Němci vybrán jako rukojmí a poslán do koncentračního tábora. Zasloužil se také o to, když ve 30. letech Boskovice postrádaly novou školu a o její stavbu marně usilovaly, že stavba byla uskutečněna.

V roce 1945 schválil Místní národní výbor v Boskovicích zřízení městské hudební školy, kde byl jmenován bezplatným ředitelem. Působí velmi nepochopitelně, když na této škole mu kvůli závisti některých boskovických činitelů nebylo dovoleno na „své hudební škole“ vyučovat jako externí učitel. Po roce 1948 neměl pak rovněž František Linda na růžích ustláno.

Na člověka, který stál u kolébky toho nejkrásnějšího, co se za dobu jeho působení v Boskovicích a to jeho zásluhou v hudební oblasti zrodilo by se na něho nemělo zapomínat.

Na domě, kde František Linda žil, je umístěna pamětní deska.