cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Oldřichová Olga

Oldřichová Olga

sportovkyně, pedagožka
* 1. června 1928 Břeclav

Narodila se 1. června 1928 jako Olga Šicnerová v Břeclavi. Otec byl majitelem hotelu, který koupil v roce 1926 od Němců, aby byl hotel v českých rukou. Matka byla spořitelní úřednice. V roce 1930 se narodil ještě bratr Jan. Olga začala v Břeclavi chodit do obecné školy. Po nástupu Němců ale musela přejít do školy v Uherském Hradišti. Vzpomíná si, že ve čtvrté třídě slavila svůj první sportovní úspěch – vyhrála běh přes školní dvůr.

Další studia už začínala na německé střední škole v Břeclavi. V roce 1943 se ale přestěhovala k příbuzným do Přerova, kde chodila na Střední školu pro ženská povolání. Po zavření škol se vrátila do Břeclavi, kde pomáhala v hotelu. Po válce rodině téměř nic nezůstalo. Vše bylo zničeno nebo rozkradeno. Když byly školy opět otevřeny, Olga se vrátila do Přerova, aby střední školu dokončila.

Stala se také členkou SK Přerov, kde začala ihned trénovat a jezdit na závody. Už v červenci 1945 získala v Praze 3. místo ve skoku do výšky. Bavil ji ale hlavně běh. Začala vyhrávat závody a stávala se známou závodnicí. Od roku 1947 se už zúčastňovala soutěží v reprezentaci a vyhrávala. Svůj a současně i československý rekord v běhu na 100 metrů postupně zlepšovala – 12,5 pak 12,4 a čas 12,0 to byl kvalifikační výkon pro OH 1948 v Londýně.

Na OH do Londýna odjely čtyři československé atletky: Olga Šicnerová (Oldřichová) - běh, Dana Ingrová (Zátopková) - oštěp, Libuše Lomská - překážky a Jaroslava Komárková - koule. Olga vyhrála rozběh, ale v meziběhu ji zpomalila smůla a doběhla třetí. Jenže do dalšího závodu postupovaly jen dvě závodnice. Později se Olga dozvěděla, že časem v rozběhu byla na OH třetí nejlepší Evropankou.

Smutek z nešťastného pádu v meziběhu vyvážilo přijetí u královské rodiny. Společně s Emilem Zátopkem a Krenickým byli přijati v Buckinghamském paláci, kde si s královnou podali ruce a krátce pohovořili. Pro Olgu to nebyl problém, protože kromě své mateřštiny mluvila ještě velmi dobře německy i anglicky.

Po OH se Olga vrátila do Přerova a později do Brna, kde studovala cizí jazyky a doma i v zahraničí závodila za Zbrojovku Brno. Tehdy se také seznámila se svým budoucím manželem. V roce 1949 se vdala, skončila se sportem a přestěhovala se do Boskovic, protože její manžel, pan Stanislav Oldřich, pocházel ze Svitávky.

V roce 1956 paní Olga dostala titul Mistra sportu. Postupně se paní Olze narodili tři synové – 1951 Lubomír, 1953 Stanislav a 1957 Jaroslav, takže na sportování už nezbýval čas. Dětem se věnovala celých deset let. V roce 1960 nastoupila na SPgŠ jako vychovatelka a i když nesportovala, dělala aspoň rozhodčí. Sport ji po letech ale opět přitáhl. Od roku 1964 se zase začala za Blansko zúčastňovat závodů v běhu, překážkách, skoku do dálky i štafetě, a to bez větších tréninků. Dokonce v roce 1966 si udělala osobní rekord ve skoku do dálky. Od téhož roku začala závodit za veterány a běhy na 100 metrů vždy vyhrála. Byla i na pěti veteraniádách v zahraničí – Švédsko, 2 x Německo, Finsko, Itálie. Poslední zahraniční závody absolvovala v roce 1985, pak už to byly jen závody v Československu.

Zastávala také sportovní funkce jako členka ÚV ČSTV, KV ČSTV, OV ČSTV. V rámci ZRTV (základní a rekreační TV) nacvičovala různé místní i celostátní akce. V Boskovicích 10 let nacvičovala pódiové skladby, ke kterým hudbu připravoval pan učitel Vladimír Veselý. Účastnila se jako cvičenka i cvičitelka všech spartakiádních cvičení. Pracovně odešla do důchodu v roce 1974. Následovalo pak 10 roků v Galerii Otakara Kubína, která byla tehdy v Boskovicích instalována v prostorách vedle restaurace na Hradní. Provázení v Galerii paní Olgu velice bavilo, o každém obrazu uměla zajímavě vyprávět. Mohla využít i své jazykové znalosti, protože tam přicházelo hodně cizinců. Velice ráda měla setkání s žáky škol a mladými lidmi se kterými si ráda vyprávěla o umění. Po zrušení Galerie se paní Olga občas vracela do škol, kde vypomáhala s výukou, hlavně němčiny.

V roce 1994 ovdověla. Žije v Boskovicích s nejmladším synem. Rozhodně se nedá říci, že by se nudila nebo neměla co na práci. Velice často ji vídáme na různých akcích, které se v Boskovicích pořádají – kulturní, sportovní, společenské. Dělá besedy, stále vede bohatou korespondenci se svými přáteli – sportovci, zúčastňuje se setkání sportovců olympioniků, ráda cestuje. Je stále plná života, o svých zážitcích by mohla mluvit dlouhé hodiny. K této její vitalitě jí právě tělocvik a sport velkou měrou přispěly, protože vlastně už od dětství trpí srdeční vadou.

A protože právě v těchto dnech se paní Olga Oldřichová dožívá významného životního jubilea (osmdesátiny), chce Klub přátel Boskovic své če poděkovat za její obětavou práci a popřát jí do dalších let stále hodně zdraví, životního elánu a spokojenosti.

Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014