Perchta II. z Boskovic
abatyšePerchta II. z Boskovic patřila k nejvýznamnějším příslušníkům tohoto rodu a k nejvýznamnějším osobnostem své doby na Moravě vůbec.
Roku 1442 je zmiňována ve starobrněnském klášteře Aula Sanctae Mariae. Od roku 1464 byla abatyší tohoto kláštera a tento úřad zastávala až do své smrti. Bylo to v nelehké době bojů mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Spory byl zasažen i starobrněnský klášter. Roku 1467 byl nejprve obsazen straníky Matyášovými, vzápětí byl dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. Klášter byl natolik zdevastován, že se řeholnice musely na čas uchýlit do Hustopečí, které byly také majetkem kláštera.
Po smíru mezi oběma znesvářenými stranami, kdy se dočasným vládcem Moravy stal Matyáš a v zemi zavládl klid, začala Perchta s obnovou kláštera a s vymáháním zabraných statků u zemského soudu. Při správě kláštera jí byl nápomocen olomoucký biskup Tas Černohorský z Boskovic, její příbuzný. Ke znovuvysvěcení klášterního kostela však došlo až po jejich smrti (oba zemřeli ve stejném roce).
Oba se také zřejmě podíleli na zadání souboru obrazů pro klášter. Na rámu jednoho z nich je zaznamenáno jméno zadavatelky abatyše Perchty z Boskovic s vročením 1480. Obraz přináší téma mše sv. Řehoře, založené na středověké legendě, jež je výrazem úcty k eucharistickému Kristu, tedy téma tehdy – v době sporů o přijímání podobojí a o renesanci či transsubstanciaci – navýsost aktuální. Zvolené téma svědčí o příklonu zadavatelů k tradičnímu názoru římskokatolické církve, zejména biskup Tas z Boskovic byl znám jako bývalý stoupenec Jiřího z Poděbrad, a snad i proto vybral uvedené téma, aby zdůraznil svůj odklon od krále, jenž se nacházel v papežské klatbě.
I na vzniku dalších obrazů (Zázrak P. Marie Sněžné, Křest sv. Augustina…) se předpokládá podíl obou příbuzných, dokonce existují hypotézy, že jsou zde kryptoportréty zadavatelů, tedy biskupa Tasa i abatyše Perchty. Není však jednoznačné, ve kterých postavách by se měli skrývat.
Perchta II. z Boskovic zemřela 2. července 1482.