cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Loew-Beer

Loew-Beer

rodina průmyslníků
Původ rodiny je těžko dohledatelný, protože v roce 1777 došlo k přečíslování domů v Židovské obci a v roce 1788 se boskovické židovské rodiny musely přejmenovat tak, aby jména měla německou podobu. Tak vzniklo jméno Löw- Beer. Jaké bylo ale jejich původní jméno se lze jen dohadovat.
Salomon Löw-Beer (jméno nebylo rodné, ale již poněmčené) žil v boskovické obci a byl obchodníkem. Prodával kůži, později měl palírnu a obchod s vlnou. Měl 5 synů – Nathan, Aron, Jakob, Abraham a Moses. Byli šikovní, podnikaví a tak „šli do světa“ – Svitávka, Brněnec, Brno, Vídeň… Rozhodli se zpracovávat vykupované staré látky. A protože to bylo právě v době „průmyslové revoluce“, velmi se jim dařilo a mohli své zájmy rozšiřovat a budovat továrny. Byli aktivní i v jiných oborech. Měli např. cukrovary, cementárny, ale i jiné firmy. Aron Löw-Beer založil v Boskovicích přádelnu a obchod. Byli dobrými podnikateli ale i mecenáši. Například Aron Löw-Beer a později jeho syn Nathan se zasloužili v osmdesátých letech 19. století o zřízení nadačního domu s modlitebnou a učebnou v Boskovicích. Podíleli se i na zvelebování a rozšiřování obcí, podporovali své pracovníky a jejich rodiny, školství bylo německé, ale platili i učitele českého jazyka.

Moses Löw-Beer (1794 – 1851) měl v boskovické obci pronajatou panskou palírnu a začal provozovat obchod. Po celé Evropě skupoval hadry a nepoužívané textilie. Prosperoval a investoval do dalších podnikatelských aktivit. Boskovice už pro něho byly malé, tak podnikal i mimo ně – Brno, Svitavy, Svitávka. Tam starou papírnu přebudoval v roce 1843 na přádelnu vlny. Pro toto místo se rozhodl proto, že továrna byla v blízkosti řeky i železnice a tím měl i možnost využít vodní energii i lepší možnost rozšířit dodávání vyrobené příze i na vzdálenější místa. V roce 1849 Moses Löw-Beer se rozhodl i dále zpracovávat přízi a dal zřídit i tkalcovnu, aby mohl svoji výrobu dovést až do konečného textilního výrobku. Výsledkem jeho záměru bylo i zaměstnávání mnoha individuálních tkalců v širokém okolí. Protože se jeho firma soustředila hlavně do Svitávky, rozhodl se v roce 1850 z Boskovic do Svitávky s celou rodinou přestěhovat. O rok později Moses Löw-Beer zemřel a podnik vedli jeho synové Josef (Svitávka), Max (Brno), Solomon (Vídeň), ale vůdčím podniku byl Max Löw-Beer.

V roce 1858 firma Moses Löw-Beer získala oprávnění k výrobě vlněného zboží. Vyráběla dámské i pánské látky už i s různobarevnými potisky, kterými byly hlavně pruhy nebo kostky. Firma prosperovala a expandovala. V roce 1862 byla postavena nová továrna v Brně, kde pro lepší možnost přepravy byla dokonce vybudována nákladní vlečka. Na řece Moravě vznikly postupně cukrovar a lihovar. Další podniky firmy se budovaly i v zahraničí, ale hlavním sídlem firmy byla stále Svitávka. Po roce 1879 se Max Löw-Beer stal jediným majitelem firmy Moses Löw-Beer a patřil mezi rakouskou podnikatelskou elitu. Uměl konkurovat celé Evropě a byl členem mnoha organizací. Nějaký čas žil ve Vídni, ale nakonec se vrátil a žil ve Svitávce a v Brně. Zemřel v roce 1887. Po jeho smrti vedení podniku převzal jeho prvorozený syn Rudolf (1865 – 1953).

Rudolf Löw-Beer do firmy zaváděl nové technologie a jeho výrobky byly v Evropě bezkonkurenční. Rodina i nadále bohatla a investovala nejen do továren, ale i do koupě pozemků a stavby několika luxusních rodinných vil, hlavně ve Svitávce a vBrně.

Ve Svitávce se stále rozšiřovala výroba, přibývalo dělníků, ale také nespokojenců. První organizovaná stávka na území okresu Boskovice byla v roce 1869, ale byla jen částečná. Další pak byla v roce 1899. V roce 1905 se ve Svitávce konaly velké demonstrace za uzákonění všeobecného hlasovacího práva. Dělníkům firmy nebylo povoleno se demonstrace zúčastnit. Část demonstrantů ale zaútočila na továrnu a poničila budovy i některé stroje. Tyto útoky se pak přenesly i na akce v Boskovicích. Další stávka ve firmě Moses Löw-Beer byla v roce 1906, kdy dělníci v továrně založili místní organizaci Českoslovanské sociálně demokratické strany. V té době firma Löw-Beerových zaměstnávala celkem 1 700 pracovníků.

Díky firmě Moses Löw-Beer se velmi rychle měnila i Svitávka. Kromě stále nových výrobních budov se stavěly i další budovy, kde byly např. jídelna pro dělníky, kasino, společenské místnosti, byty pro zaměstnance firmy. Pro děti zaměstnanců firma zřídila bezplatnou dětskou opatrovnu (mateřskou školku), kde se o děti staraly řádové sestry. V roce 1900 byla v obci zřízena jednotřídní škola s německým vyučovacím jazykem, ale působil tam i učitel češtiny. Firma zřídila i sbor dobrovolných hasičů. Se začátkem 1. světové války musela firma řešit to, že muži museli odcházet do války, ale na druhé straně zase vzrostla poptávka na dodávky látek na armádní uniformy. Po válce se situace firmy zhoršila a část kapitálu firmy Rudolf Löw-Beer převedl do Švýcarska, ale firma vyráběla a vyvážela stále do mnoha zemí Evropy, ale i do Ameriky i na Blízký Východ. Firmu začala řídit mladá generace rodu Löw-Beerových.

Jediným synem Rudolfa Löw-Beera byl Pavel Löw-Beer, který se stal inženýrem chemie. Zastával levicové názory a stal se sympatizantem komunistického hnutí a v roce 1930 se stal členem Komunistické stany Německa a po 2. světové válce i spolupracovníkem KGB.

Nějaký čas vedl firmu i Benno Löw-Beer, který zemřel v roce 1916. Měl syny Fritze a Ernsta. Fritz Löw-Beer (1906 – 1976) studoval v Anglii a stal se textilním inženýrem. Velice se věnoval umění a patřil k předním znalcům a sběratelům čínského umění v Evropě. Hodně cestoval i se svým bratrem Erstem a malíři Františkem Řehořkem z Kořence a Hubertem Kovaříkem ze Svitávky.

S postupným nástupem nacismu v Evropě ve 30. letech rodině Löw-Beerových hrozilo nebezpečí a postupně zanikaly některé jejich továrny. Löw-Beerovi tušili jak je postup nacismu ohrozí a převáděli své peníze do Švýcarska. Na jaře 1938 se celá rodina rozhodla emigrovat a tím se většinou zachránili. Alfred Löw-Beer byl cestou do emigrace pravděpodobně zabit. Až v roce 1950 bylo jeho tělo exhumováno a pohřbeno na Židovském hřbitově v Brně. Další členové, dosud žijící ve Svitávce, se pro emigraci rozhodli v roce 1939 a podařilo se jim usídlit hlavně v Kanadě. Celá firma Moses Löw-Beer i nemovité majetky rodiny přešly do německé správy. Ve vile v Drobného ulici v Brně se během války nacházela úřadovna gestapa a při osvobozování Brna v dubnu 1945 byla vila při náletech velmi poškozena. Co nezničily bomby, zničilo před svým odchodem gestapo. Vila Tugendhat byla také zabavena gestapem a při náletech silně poškozena. Ještě horší situace ve vile pak byla po konci války, kdy v ní sídlili jízdní vojáci Rudé armády a část vily jim sloužila jako maštale pro koně.

Historie firmy rodiny Löw-Beerových v Brněnci byla jiná, protože se už v roce 1938 nacházela na území Sudetské župy Německé říše a byla arizována v říjnu 1938. V jedné části Löw-Beerovy textilní továrny svitavský rodák Oskar Schindler zřídil válečnou výrobu a zaměstnával asi tisíc Židů, které tím vlastně zachránil od jisté smrti.

Po 2. světové válce žila rodina Löw-Beerových téměř celá v zahraničí. Na jejich majetky se na území Československa (továrny Moses Löw-Beer ve Svitávce a Aron und Jakob Löw-Beer´s Sohne v Brněnci) vztahovala národní správa, protože byly považovány za německé. Löw-Beerovi se snažili o restituce majetku, ale po dlouhých letech jim nic vráceno nebylo. Rodina Löw-Beerových tak z Československa definitivně zmizela. Firma Moses Löw-Beer byla v roce 1951 vymazána z obchodního rejstříku. Osudy továren ve Svitávce i v Brněnci byly po válce podobné. Nejprve se závody staly součástí Moravskoslezských vlnařských závodů, později součástí podniku Mosilana a Vlněna, Svitex a do roku 1995 Vlněna Svitávka a poslední AMCAM Trading. V roce 2001 byla výroba definitivně ukončena.

Löw-Beerovy vily

Po tom, co rodina Löw-Beerových odešla z Boskovic do Svitávky velice rychle rozšiřovala své aktivity, hlavně v textilní výrobě, ale i v jiných oblastech a jejich podnikání bylo zjevné po celé Evropě. Přesto hlavní centrum jejich rodinného života se soustřeďovalo na Svitávku, Brno, Brněnec. A právě tam si Löw-Beerovi stavěli své rodinné vily.

Pro stavbu Velké vily ve Svitávce si Löw-Beerovi vybrali návrhy brněnského stavitele. Jmenoval se Josef Nebehosteny (1852-1921) a pocházel z Vídně. V Brně byl ale provádějícím architektem novostavby Německého městského divadla, dnešního Mahenova divadla (1881-1882). Zajímavostí této budovy bylo i to, že to byla první elektricky osvětlená divadelní budova v Evropě. Tento architekt se podílel také na projektu stavby budovy brněnského hlavního nádraží (1902-1904).

Stejného architekta má i Malá vila ve Svitávce, kterou si o několik let později (1906) nechal pro svoji rodinu postavit Alfred Löw-Beer (1872-1939).

Ve Velké vile bydleli bratři Benno a Rudolf s rodinami a v Malé vile žil Alfred se svou manželkou Marianou (1882-1939) a s jejich dětmi Maxem (1902-1954), Gretou (1903-1970) a Hansem (1911-?). Obě vily se nacházely v rozlehlém parku a v jejich blízkosti bylo k dispozici vše co k luxusnímu životu rodina potřebovala.

V roce 1913 koupil Alfred Löw-Beer vilu v Brně, v blízkosti parku Lužánky, kde v té době vznikala vilová čtvrť. V současné době probíhá obnova Löw-Beerovy vily a po dokončení v ní bude pravděpodobně expozice týkající se rodiny Löw-Beer, historie brněnského textilního průmyslu, architektury 1. poloviny 20. století nebo osobnosti Ludwiga Miese van der Rohe. A právě tento architekt je autorem vily, kterou Alfred Löw-Beer v letech 1929-1930 nechal na horní části svého pozemku postavit pro svoji dceru Gretu, provdanou Tugendhatovou.Tato vila se naštěstí dochovala do současnosti a obdivuje ji celý svět. Dostala se na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Další vily , ale i nájemní domy vystavěné ve 30. letech, lze i dnes obdivovat na mnoha místech v Brně.

Poté co rodina Löw-Beerových si pro své podnikání zvolila Brněnec, bylo vhodnější se tam i usídlit, protože z Boskovicka už to nebylo tak pohodlné. Proto si v roce 1871 Izák Löw-Beer nechal v Brněnci postavit vilu, kam se jeho rodina přestěhovala. V roce 1913 byla postavena také vila v nedaleké osadě Půlpecen, ale i několik dalších vil, např. v Moravské Chrastové a v Brně, kam se část rodiny přestěhovala. Tam se široká rodina setkávala na mnoha místech, ale oblíbené bylo hlavně Staré Brno nebo Pisárky. Na ulici Hlinky rodina na začátku 20. století vlastnila 7 domů. Löw-Beerovi ale nestavěli jen rodinné vily, ale např. v Brně v ulici Veslařská v té době nechali postavit kolonii dělnických domů.

Význam široké rodiny Löw-Beerových v 1. polovině 20. století byl obrovský. Jejich hlavní přínos byl především v rozvoji textilního průmyslu, který také úzce souvisel se zaměstnaností. Do současnosti se zachovaly a jsou vysoce ceněny rodinné vily, které Löw-Beerovi nechali postavit, ale i obytné domy a tovární budovy, které ale bohužel buď byly zbourány nebo chátrají. Ale potomci této židovské rodiny z Boskovic žijí stále po celém světě, ale přesto občas někdo z nich Boskovicko přijede navštívit. V srpnu 2014 do Svitávky přijel z Ameriky potomek bývalých majitelů Velké vily pan John LB, aby pokřtil knihu a krátký dokumentární film o svých předcích Příběh nalezeného kufru.

Zpracováno podle knihy Löw-Beerovy vily a historie jedné podnikatelské rodiny autorů Vladimíra Velešíka, Vladimíra Velešíka ml., Petry Svobodové a Dagmar Černouškové. Knihu vydaly MAS Boskovicko Plus a MAS Svitava v roce 2014

Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014