cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Rozehnal Bedřich

Rozehnal Bedřich

architekt, pedagog
* 2. června 1902 Střebětín
+ 11. června 1984 Brno

Bedřich Rozehnal se narodil ve Střebětíně u Letovic, což je v současné době letovická čtvrť Třebětín. Svá středoškolská studia prožil v Brně, kde v roce 1922 odmaturoval na II. České státní reálce. Po maturitě se začal věnovat studiu architektury na ČVUT v Brně, kde jeho profesory byli např. Adolf Liebscher, Emil Králík, Jiří Kroha. Během studií působil také jako výpomocný učitel na obecných školách ve Voděradech a ve Svitávce. V roce 1931 ukončil svá vysokoškolská studia státní zkouškou v oboru Architektura a pozemní stavitelství v atelieru Jiřího Krohy. Námětem jeho státnické práce byl návrh Kolektivního domu.

V dalších letech podnikl mnoho studijních cest – Švýcarsko, Francie, Rakousko, Belgie, Anglie, Německo, kde se setkal s mnoha zajímavými lidmi. Např. ve Švýcarsku se slavným architektem Le Corbusierem a ve Francii s nositelkou Nobelovy ceny, radioložkou Marie Curie-Sklodowskou.

Ve svém profesním životě se Bedřich Rozehnal zaměřil velmi často na projektování zdravotnických staveb. V mládí se totiž zamiloval do dívky, která onemocněla tuberkulózou. Jezdil za ní do nemocnice do Jevíčka a když zemřela tato zkušenost ho ovlivnila tak, že se začal věnovat zlepšování nemocničního prostředí, které mnohdy bylo velmi zastaralé a v budovách z 19. století.

V letech 1933 – 1935 vedl projekt a stavbu pavilonu pro léčbu zhoubných nádorů „Dům útěchy“ na Žlutém kopci v Brně. V roce 1938 založil vlastní projektovou kancelář v Brně a v roce 1945 byl jmenován profesorem na VUT v Brně.

V roce 1950 slavný francouzský architekt Le Corbusier Rozehnalovo dílo vysoce ocenil.

Bedřich Rozehnal měl velmi rád hudbu a proto k jeho přátelům, kteří se zúčastňovali i koncertů komorní hudby pořádaných v jeho bytě, patřili např. dirigent Rafael Kubelík, pianista Josef Páleníček, violoncellista Miloš Sádlo a další.

V šedesátých letech začal být Bedřich Rozehnal pro režim nepohodlným. Odmítal totiž tvořit v duchu socialistického realismu a tvořil i nadále v duchu funkcionalismu, v Le Corbusierovském stylu. Na základě vykonstruovaného procesu byl odsouzen ke čtyřem letům vězení. Díky osobní intervenci svých hudebních přátel Josefa Páleníčka a Miloše Sádla přímo u prezidenta republiky mohl v roce 1962 opustit vězení. Po návratu začal pracovat jako vědecký pracovník na UJEP v Brně. V roce 1968 byl rehabilitován, byl mu vrácen profesorský titul a vrátil se na stavební fakultu VUT v Brně, kde pak pracoval až do roku 1973, mimochodem také na variantě univerzitního města v Brně Bohunicích, kdy byl jeho kabinet účelově zrušen a on byl penzionován. Pracoval ale dále v projekčním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně až do své smrti.

Bedřich Rozehnal byl celý svůj život velice aktivní a pracovně plodný. Vytvořil celkem asi 260 velkých projektů, z nichž se 81 zrealizovalo. Jeho nejznámějšími a znamenitými projekty je např. soutěžní návrh na brněnskou radnici z roku 1932 nebo léčebný ústav „Dům útěchy“ z let 1934 – 1935. Jeho nejznámějším realizovaným projektem je Dětská nemocnice v Brně – Černých Polích, budovaná v letech 1947 – 1954. Je to nejvýznamnější československá stavba toho období a je jednou z mála poválečných realizací, která získala mezinárodní uznání.

Velké množství jeho projektů se týkalo právě staveb nebo dostaveb nemocnic. Např. nemocnice v Novém Městě na Moravě (1937 – 1940), v Kyjově (1938),v Dačicích (1939), v Hodoníně (1948 -1949) nebo Zdravotnické středisko ČKD Blansko (1950).

Projektoval ale také obytné domy nebo vily. Např. domy s malými byty v Renneské ulici v Brně, vila malíře Daňka v Letovicích, ale jeho stavby domů jsou např. vBrně, Křtinách, Novém Městě na Moravě, Dačicích, Kroměříži i jinde.

Ještě v době svých studií pracoval v soukromém atelieru Vladimíra Fischera, kde se tehdy projektovala brněnská Úrazová nemocnice.

Na Fakultě architektury VUT Brno je každoročně udílena cena Bedřicha Rozehnala za nejkvalitnější bakalářský projekt.

Stránku připravila Eva Šmétková, listopad 2018