Šafář Adolf
divadelní ochotníkByl nejstarší ze 7 dětí v rodině drobného zemědělce v Boskovicích. Po ukončení povinné školní docházky se vyučil strojním zámečníkem. Nastoupil u firmy Eisler v Boskovicích. Ve třicátých letech, v době hospodářské krize, býval jedním z prvních v řadě nezaměstnaných za svou činnost ve stávkovém hnutí.
Již od svého mládí, a pak zejména od roku 1932 se s velkým zápalem zapojil do divadelní činnosti v Katolickém domě, kde divadlo mělo již dlouhou tradici. Samozřejmě zpočátku jako statista, postupně se však vypracoval až k titulním rolím. I když byl v soukromém životě znám jako člověk málomluvný a spíše zamlklý, jakmile vstoupil na jeviště, stával se úplně jiným člověkem. V orelském divadle byl uznávaným komikem. Jen se objevil na jevišti, hlediště bylo plné smíchu a potlesku.
O Adolfu Šafářovi bylo známé, že se své role nikdy „nešprtal“. O to více na jevišti dovedl improvizovat a vtipně text doplňovat, takže své herecké partnery někdy přiváděl do svízelných situací.
Ve svých vzpomínkách se zmiňoval o svých nejlepších partnerkách, kterými byly paní Němečková a Vladíková. První z nich s ním mimo jiné hrála ve hře Odtroubeno, kde hrál starostu Patočku. Ve hře Mařenka z kovárny to naopak byla Vladíková. Zahrál si však s chutí i v dalších hrách jako byla Paličova dcera, Paní Marjánka, matka pluku, Srdce za milión, Maryša a Děvčátko z kolonie.
Zhoršený zdravotní stav se mu však postupně stával překážkou v jeho divadelní i další veřejné činnosti. Nechyběl však u ustavení městského ochotnického divadla a stal se členem jeho prvního výboru. V roce 1951 mu nemoc nedovolila dále v divadle vystupovat. Na divadlo a divadelní ochotníky však ani potom nezapomínal a velmi rád mezi ně chodil.