cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Sekanina Josef

Sekanina Josef

mineralog, vědec, vysokoškolský profesor
* 4. září 1901 Knínice u Boskovic
+ 28. listopadu 1986 Letovice

Dne 4. září jsme si připoměli 105 výročí od narození knínického rodáka člena korespondenta ČSAV prof. Josefa Sekaniny.

Narodil se jako první dítě rodičů Sekaninových, kteří zde krátce před tím zakoupili menší usedlost, na které se rozhodli hospodařit. V Knínicích malý Josef vychodil obecnou školu. Poté měl převzít po otci hospodářství. Tehdejší řídící učitel Antonín Cupal však velmi brzy poznal chlapcovo nevšední nadání a přemluvil otce, aby dal syna studovat na Gymnazium do Boskovic.

Na gymnaziu se mladý Sekanina seznámil s pozdějším věhlasným paleontologem Josefem Augustou. Když v roce 1921 úspěšně odmaturoval, nechal se zapsat společně se svým kamarádem Augustou na nově zřízenou Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Sekanina se začal věnovat mineralogii. V té době zde vyučoval prof. Vojtěch Rosický, který nasměroval mladého studenta na krystalografický výzkum turmalínů a západomoravských pegmatitů, díky čemuž obhájil v roce 1926 úspěšně dizertační práci „Nerosty moravských pegmatitů „ a dosáhl titulu doktora přírodních věd. To mu také umožnilo stát se Rosického asistentem. V roce 1927 se oženil s Marií Novotnou a rok poté se šťastným manželům narodil syn Jiří. Rok 1928 byl pro něj i jinak šťastným. Tiskem mu totiž vychází jeho první vědecká publikace Nerosty moravských pegmatitů, která byla zároveň i první soubornou studií věnovanou moravským minerálům.

Řadu prací o moravských pegmatitech a jejich nerostech publikoval také v následujících letech a dokonce popsal i dva zcela nové minerály, monoklinickou síru z křídového uhlí od Havírny u Letovic, kterou pojmenoval po svém učiteli Vojtěchu Rosickém rosickýitem, a letovicit, který nalezl u Písečné na Letovicku.

V roce 1935 získává studijní pobyt v Paříži. Na proslulé pařížské Sorboně pobývá dva roky u proslulého krystalografa Ch. Mauguina a společně s J. Wyartem zpracovává a publikuje strukturně krystalografické a krystalochemické studie tří zeolitů - desminu, heulanditu a harmotomu.

Na podzim roku 1938 se RNDr. Sekanina habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity spisem Etude metallographique des minerais de Příbram a přednáškou Nerosty jako indikátory stáří a teploty Země.

Přišel však rok 1939 a s ním smutný 17. listopad, který vedl k uzavření českých vysokých škol a na šest let přerušil také Sekaninovu vědeckou činnost. V té době nachází útočiště jako středoškolský profesor na gymnaziu v Brně - Židenicích, odkud v roce 1941přechází na Půdoznalecký ústav Vysoké školy zemědělské v Brně, kde působí až do konce války jako asistent prof. V.Nováka. Děje se tak v době, kdy jeho oblíbený profesor Vojtěch Rosický je 12. prosince zatčen gestapem, aby již 9. února 1942 zahynul koncentračním táboře Mauthausen. Po skončení války se v květnu 1945 znovu vrací na fakultu a společně s prof. B.Zahálkou začíná znovu rozvíjet vědeckou a pedagogickou činnost. V roce 1953 získal RNDr. Sekanina titul doktor geologicko-mineralogických věd a byl přijat za člena korespondenta ČSAV. Od 1. března téhož roku je jmenován vedoucím katedry mineralogie a petrogerafie na této fakultě. Během své pedagogické dráhy vychoval řadu studentů, kteří na něho po celý život s láskou a vděčností vzpomínali.

V pohnutých padesátých letech 20. století se však díky svým demokratickým zásadám a masarykovskému postoji stává stále více a více nepohodlným tehdejšímu režimu. Je mu znemožňována jeho práce. V červenci 1957 je zbaven vedení katedry a vyřazen z pedagogického procesu. Naštěstí je mu alespoň dovoleno zůstat na fakultě a věnovat se i nadále vědecké činnosti, zejména terminologickým otázkám a publikační činnosti. 30. září 1962 přichází pro něj další rána. Fakulta s ním rozvazuje pracovní poměr a posílá jej do důchodu. Avšak ani tehdy na svou alma mater nezanevřel. Pilně na fakultu stále dochází a i nadále se věnuje své oblíbené vědecké činnosti.

Velmi pilně publikuje a vydává mnoho významných děl z oboru mineralogie. Zejména zevrubnou studii o mineralogických a petrografických poměrech v okolí Štramberka, píše o vermikulitu od Prosetína na Olešnicku a nově objevuje železný meteorit u Náměště nad Oslavou.

V období pražského jara 1968 je mu umožněno vrátit se jako vědecký pracovník na fakultu a dokonce je mu umožněno zapojit se i do výuky studentů. Dne 1. října 1971 definitivně odchází do důchodu, avšak i nadále vědecky pracuje a publikuje. Počátkem roku 1986 se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován v léčebném ústavu v Letovicích, kde 28. listopadu 1986 dokončuje svou bolestnou, ale i neobyčejně vědecky plodnou životní pouť.

Za jeho práci se mu dostalo mnoho významných ocenění a poct. Na jeho počest byl pojmenován nový minerál sekaninaitem.

Ani jeho rodná obec na svého velkého rodáka nezapomněla a u příležitosti jeho stého výročí narození mu odhalila na reho rodném domě pamětní desku.

Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014