Skoupilová Petra
fotografkaPetra Skoupilová se narodila 1. června 1944 v Brně, ale celé své útlé dětství prožívala ve mlýně ve Skalici nad Svitavou. Ten patřil Skoupilům. Tatínek Petry, Josef Skoupil, vedl ve svém mládí bohémský život, často pobýval v Brně, hlavně v hotelu Avion v České ulici, kde se setkával se svými přáteli, např. tam chodil často i Hugo Haas a mnozí další. Když mu bylo 33 roků, potkal v Brně Věru Hrůzovou, která pracovala v Tulerii u jeho sestry. Josef Skoupil se s Věrou Hrůzovou oženil a společně se v roce 1923 odstěhovali do Mikšova mlýna ve Skalici. Rodina vedla intenzivní společenský život a ve Skalici se proto scházela nejlepší prvorepubliková společnost, např. tam přijel i Karel Čapek, se kterým se Věra seznámila v literárním saloně Laumanové během svých studií v Praze. V roce 1948 přišlo znárodňování a Skoupilovi byli víceméně nežádoucí a o svůj majetek v roce 1950 přišli. Nějakou dobu ještě žili v domě v blízkosti mlýna, ale brzo se paní Skoupilová s dcerou Petrou odstěhovala k rodině své starší dcery Hany Uhlířové do Prahy. Josef Skoupil potom ještě prodával v Boskovicích na nádraží jízdenky, ale i on se nakonec, když už byl dost nemocný, v roce 1956 do Prahy odstěhoval. Zemřel, když bylo Petře 12 roků.
Když Petra dokončila základní školu, rodinná rada, matka i obě starší sestry, rozhodla, že Petra by se měla věnovat fotografování a přihlásily ji do družstva Fotografia. Petra ji absolvovala v roce 1963, ale nefotografovala. Vystřídala několik pracovních míst ve výzkumných ústavech, např. v Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně nebo ve Výzkumném ústavu cukrovarnickém. V roce 1968 nastoupila do Supraphonu, kde pracovala jako sekretářka v zahraničním oddělení. Protože plat byl malý, potřebovala si přivydělat, a tak začala, zatím amatérsky, fotografovat zpěváky a koncerty. Fotografie se zalíbily Karlu Gottovi nebo Heleně Vondráčkové a tak ji požádali, aby jim udělala portrét. Tak začala její kariéra fotografky. Portrétovala i další zpěváky a herce.
V roce 1984 se rozhodla, že se fotografování bude věnovat profesionálně a odešla „na volnou nohu“. Po portrétování zpěváků a herců se začala věnovat fotografování módy. Bavilo ji to snad i proto, že nikdy neměla ráda ošklivé věci a vždy jí vadili třeba i špatně oblečení lidé. Stávalo se také, že jako doplňky k modelům používala šperky své matky, což její fotografie dělalo zajímavějšími. Tím se vlastně jakoby nostalgicky vracela do období první republiky, hlavně dvacátých let, protože její rodiče o tom období doma často hovořili a vzpomínali. V sedmdesátých a osmdesátých letech, které nebyly příliš optimistické, se právě do období, o kterém jen slyšela z vyprávění, vracela.
Počátkem osmdesátých let našla své vlastní téma – ženu a ženský svět. Fotografovala něžné akty, postavy i dvojice nebo trojice dívek. Vznikaly také cykly, např. Rodinná dopoledne, Vodní tanec, Cestující ve vlaku, Matky a dcery, Tajuplný pokoj. Chtěla zobrazovat především nitro fotografovaných žen. Teoretička fotografie Anna Fárová o její tvorbě napsala: „Ženy Petry Skoupilové mají nejen krásná těla, ale na rozdíl od manekýn, které často připomínají voskové figuríny, jsou to opravdu živá stvoření.“
Zájem o tvorbu Petry Skoupilové je velký. Dokládá to např. kniha „Ženy/Les femmes/Women“ z roku 2004. O zájmu veřejnosti o její tvorbu svědčí i množství individuálních výstav v různých městech, jako např. Kutná Hora, Praha, Uherský Brod, Kladno, Hradec Králové, Blansko, Rychnov nad Kněžnou, Ostrava, Kostelec nad Orlicí, ale i spoluúčast na dalších téměř třiceti výstavách. Její díla jsou zastoupena v muzeích, galeriích i v privátních sbírkách v tuzemsku i v zahraničí.