cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Trapl Antonín

Trapl Antonín

kapelník, skladatel, divadelník
* 8. června 1890 Boskovice
+ 15. dubna 1950 Boskovice

Vzpomínka na kapelníka Antonína Trapla

Po odchodu kapelníka Václava Vačkáře z Boskovic byl na místo kapelníka Městské hudby přijat Václav Sak. Muzikanti však brzy poznali, co ve Vačkářovi ztratili. Mimo toho, že Sak byl vynikající křídlovák, neměl téměř žádnou z Vačkářových ctností. Vedl bohémský život a proto měl neustále málo peněz. Stávalo se, že muzikanti museli se u něho domáhat, aby jim vyplatil honoráře. Působení pana Saka však v Boskovicích nemělo dlouhého trvání, neboť v srpnu 1914 začala první světová válka a většina členů městské hudby musela narukovat. Zůstalo jen několik nevojáků. Ochotníci z Katolického domu hrávali dosti často různá divadelní představení a tenkrát bylo zvykem, že před představením a o přestávkách hrával hudba. A tak tady několik muzikantů hrávalo pod vedením Emila Konečného. Bylo jich tenkrát jen šest. Konečný - housle, Fabiánek st. klarinet, Fabiánek ml. flétna, Frant. Trapl 2. housle, Gustav Šméral - klarinet a Jan Šterc basa. Tak muzikanti přečkali válku, než se ostatní muzikanti z války vrátili. Kupodivu, vrátila se většina. Zpočátku vedl ještě muzikanty Emil Konečný a to až do šťastného okamžiku, kdy se z vojny vrátil Antonín Trapl. Domů se sice z války vrátil v r. 1918, ale nastoupil ještě vojenskou službu jako Čsl. dobrovolník a to až do 6.10.1919. A městská hudba byla opět pod vedením Antonína Trapla jako kapelníka vzkříšená. Potřebné nástroje i kroje byly v opatrování města, muzikanti se opět do kapely vraceli a v roce 1920 již hrálo více jak 20 muzikantů. Z Traplovy iniciativy byla také v Boskovicích založená i odbočka Odborového svazu hudební Čs, jejímž předsedou byl v Praze Václav Vačkář, který byl nazýván tátou československých hudebníků. Předsedou boskovické odbočky se stal Antonín Trapl. Členy byli i muzikanti z okolí. Koncem července v r. 1921 uspořádala odbočka Odborového svazu hudebníků koncert na náměstí. Tedy pod vedením Ant. Trapla hrálo přes 60 muzikantů.

Kapelník Ant. Trapl se hudbě velmi věnoval, ukázalo se po krátké době, že je dobrým žákem Vačkářovým Měl také zkušenosti z doby, kdy hrával ve vojenských kapelách.Všichni muzikanti si ho velice vážili a kapelník Trapl dokázal, že kapela brzy slavila svoje úspěchy. Spolu s Frant. Volfem ml. doplnili notový archiv celou řadu dalších skladeb které hrávali na vojně a Antonín Trapl složil také velké množství vlastních skladeb. Tak jako Vačkář, musel i Trapl odehrát většinu sól na křídlovku při dirigování. Po nějakém čase si vycvičil dobrého křídlováka Frant. Látala, který byl také dobrým sólistou.Postupně se nacvičily a hrály skladby z doby Vačkářovy, ale i skladby obtížnější. Pan kapelník Trapl byl v nácviku skladeb velmi důsledný. Po celý rok se zkoušelo dvakrát týdně. V polovině třicátých let byla městská kapela tak sehraná, že se hrávaly promenádní koncerty každý čtvrtek večer a v neděli dopoledne. Na programu kromě pochodů byly také různé předehry, jako Suppého Bandité, Piková dáma, Básník a sedlák, Krásná Galathea, Fučíkova Marinarela. Dále hrávali koncertní valčíky a velké úspěchy slavila kapela když hrála skladby z opery Carmen, Netopýr a zvláště oceněny byly publikem skladby z Prodané nevěsty. Trapl byl vynikajícím instrumentátor a sám rozepsal celou řadu skladeb nebo i tehdejších šlágrů, z nichž pak sestavoval pro koncerty program.

Antonín Trapl, jako městský kapelník dostával od města nějaký symbolický plat. Jinak byl odkázán na příjmy z hraní. Také vyučoval nové žáky, ale z toho vyučování mnoho nezískal, neboť učil jen hru na dechové nástroje a tam bylo velmi málo vytrvalých. Hudbu provozoval jen mimo svoje zaměstnání. Hudba mu byla nadevše a věnoval ji veškerý volný čas.

V kapele byla celá řada dobrých muzikantů. Volfovi - otec František a syn Jarda - klarinetisté, syn František hrával na křídlovku, později byl basista. A jeho synek, už jako školák zastával místo malého bubeníka. Bratři Sedlákovi - jeden křídlovák, druhý baskřídlovák. Javůrek esklarinetista, klarinetista V. Kalina, který hrával výborně sólo v předehře k opeře Orfeus v podsvětí. Nemůžeme zapomenout na 2. klarinetistu Jindřicha Chlupa, všeobecně nazývaného Hondrfa, který byl velkým šprýmařem a spolu s hornistou J. Hausmanem obveselovali celou kapelu. Že může být i vynikající hráč na velký buben, zvláště, když tluče sám i činely, to ocení jen zkušený hudebník a takovým byl v Traplově kapele Franta Kalous. Časem došlo k tomu, že se sloučila s městskou kapelou i Orelská hudba, kterou vedl Frant. Vladík. Kapela tak získala několik dobrých hudebníků, zejména pak o Otu Procházku, Karla Vladíka, Oty Jalového, Josefa Kováře a Jana Juřeka. Ota Procházka byl později prvním pozounistou s tahovým pozounem v Boskovicích.

Také Traplova kapela se stávala velmi oceňovanou a to nejen v Boskovicích a okolí, ale hrávala i ve vzdálenějších místech. Vystupovala v Trnávce, na výstavě v Jevíčku, v Blansku, na sjezdu Agrární strany v Brně a na sjezdu živnostníku v Olomouci. Doma v Boskovicích účinkovali na představeních ochotnického divadla v sokolovně, kde se odehrála celá řada operet, jako na příklad Na tý louce zelený, Nedbalova Polská krev, Kalmánova Hraběnka Marica.

Pod vedením kapelníka Antonína Trapla prožívali muzikanti krásné chvíle v městské kapele, svého kapelníka milovali a velice si svého kapelníka ho za jeho obětavost a lásku k hudbě vážili. Vždyť toho pro jejich kapelu tolik dokázal. Kapelník Trapl jejich kolektiv stmelil a pod jeho taktovkou dosáhli muzikanti uznání daleko za hranicemi Boskovic.

Antonín Trapl se narodil v Boskovicích 8. června 1890 jako syn městského strážníka. Po vychození obecné školy měl touhu učit se mechanikem nebo podobnému povolání, ale jeho tatínek, ve snaze, aby měl lepší život než on sám, dal jej studovat na gymnázium. Tatínek to jistě myslel dobře, ale mladý Antonín Trapl měl k učení na gymnáziu velký odpor a brzy studování zanechal. Šel se učit do obchodu se střižním zbožím. Na to, aby po vyučení si pořídil vlastní obchod nebyly peníze a protože už tenkrát měl v srdci lásku k muzice, šel tam, kam ho touha a schopnosti vedly a to k vojenské hudbě. Sloužil v Uhrách u pěšího pluku v Miškovci od r. 1908 až do r.1910. Po návratu do civilu a do Boskovic našel zaměstnání u fy. Eisler v Boskovicích. V roce 1912 odchází spolu s Václavem Vačkářem k městské hudbě do Krakova, kde byl do r. 1913. Krátkou dobu vyučoval soukromně hudbu a v r. 1914, tehdy již ženatý, narukoval do první světové války. Domů se vrátil v r. 1918 a ještě v tomto roce nastoupil vojenskou službu do Československé armády. Vrátil se o rok později. Po návratu domů byl nezaměstnaný. To již měl dvě děti. V roce 1920 nastoupil jako prodavač ve spolku Vzájemnost - Včela do roku 1923, pak byl zaměstnán jako skladník u oděvní fy. Fabiánek, kde setrval jen rok a pro nedostatek práce byl propuštěn. V té době měl již tři děti. Nemohl sehnat další zaměstnání, výdělek z opisování a instrumentování hudebnin byl malý a pro rodinu to bylo těžké období. Podařilo se mu sehnat práci v továrně Bosko. Přesto, že ho majitel málo platil a věděl, že jej nenechal ani pojistit mlčel, aby tuto práci neztratil, obával se propuštění a tím ztráty existence. Nejdříve zde pracoval jako skladník, později jako expedient a korespondent. A v této továrně byl až do konce roku 1946, kdy přešel do železářského podniku Eisler.

Antonín Trapl měl se svoji první manželkou Terezií tři děti. Nejstarší byla dcera Františka (1909), syn Antonín (1912) a dcera Zdenka (1919). Když bylo manželce Terezii 35 roků, zemřela. Děti byly ještě velmi malé a tak se znovu oženil. Jeho druhá žena se jmenovala Eliška.

Zaměstnání, rodina a hudba. To byla náplň Traplova života. Muzika, jeho kapela, nové skladby do kterých dával svoji lásku, aby potěšil svoje posluchače. A lidé svého kapelníka měli rádi. Všechny oslavy, slavnosti, průvody - to všechno bylo s Traplovou muzikou. Pokračoval v tradici, kterou zavedl V.Vačkář a na 1. máje brzy ráno prošla jeho kapela Boskovicemi. Tím pozval lidi do průvodu a navodil veselou náladu. Ani stavění a kácení máje na Mazurii by bez Traplovy muziky nebylo tak působivé, jak bývalo, vždy za velké účasti boskovické veřejnosti. „Tam na Bělé u potoka má pan Přikryl hospodu, chodijó tam Mazuráci, dělajó mu vostudu…..“ Tak zněla Mazurácká hymna, kterou pro Mazuráky složil pan Trapl. Však si ji staří Mazuráci zpívají dodnes. Smutný 1. máj byl v roce 1950. To již boskovická kapela hrála bez svého milovaného kapelníka. 15. dubna se jako blesk rozletěla Boskovicemi smutná zpráva a zarmoutila všechny boskováky. Pan kapelník městské hudby Antonín Trapl zemřel. Všichni věděli, hlavně jeho muzikanti, že je to ztráta nenahraditelná. Drahé srdce, které nikomu neublížilo, dotlouklo. Tak stálo na smutečním oznámení, že odešel Antonín Trapl, kapelník městské hudby a hudební skladatel. To byl den, kdy poprve všechny zarmoutil. I jeho předchůdce Václav Vačkář byl velmi nešťastný nad tím, že musel být účastníkem na jeho pohřbu.

Po jeho smrti za nějaký čas vlastně zanikla i ta dobrá a do širokého okolí známá boskovická kapela. Přispěl k tomu zejména názor, že není potřeba kapelníka, že jim může být kterýkoliv člen hudby. Ale pravda je, že každá kapela je taková, jaký je její kapelník. A musí své kapele a hudbě věnovat hodně svého času. O co víc se pan kapelník Trapl staral o muziku, o to méně myslel a pečoval o svoje zdraví. A tak se stalo, že hudbě obětoval i svoje srdce.

Ještě nějaký čas zahajoval místní rozhlas svoje vysílání znělkou Ten boskovský lesíček…. písničkou, kterou pro své posluchače složil pan kapelník Trapl. A ještě je dost pamětníků, kteří si na něho rádi vzpomenou.

Děti Antonína Trapla jeho hudební nadání nepodědily. Hudební nadání se projevilo až u vnuka jeho syna Antonína, u jeho pravnuka Antonína Mühlhansla, který je profesionálním hudebníkem. Je členem Saxofonového kvarteta Bohemia, které slaví úspěchy na mnoha význačných mezinárodních festivalech. A posledním milým překvapením v rodině byl úspěch 10letého Tomáše Moslera v celostátní soutěži ZUŠ ve hře na dechové nástroje. Tomášek je prapravnukem pana kapelníka Trapla, s klarinetem prý si dobře rozumí. A tak možná za pár roků o něm ještě uslyšíme.

Jaroslava Kovaříková
Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014