cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Vačkář Václav

Vačkář Václav

muzikant, kapelník
* 12. srpna 1881 Dobřejovice u Průhonic
+ 4. února 1954 Praha

Vzpomínka na kapelníka Václava Vačkáře

Podle dochovaných vzpomínek některých muzikantů, kteří již nejsou mezi námi, vznikla v Boskovicích kapela již kolem roku 1900. V prvních letech jejího vzniku dozíralo na její činnost ustanovené kuratorium, ve kterém byli nejznámější pan Novotný, kovář, který bydlel hned pod Měšťanskou školou (nyní Pedagog. škola), dále pan Havelka, řezník, který bydlel naproti kostelu, pan František Morávek, stolař, a pan František Tichý, ředitel školy. Pan Havelka byl také zřejmě prvním kapelníkem, kterého vystřídal pan Emil Konečný.

V roce 1908 vypsalo město Boskovice konkurs na místo kapelníka. Přihlásil se a byl přijat pan Václav Vačkář, který městskou kapelu v Boskovicích dokázal vést tak dobře, že za několik měsíců byla jeho kapela známá a velice uznávaná v celém širokém okolí.

Václav Vačkář se narodil 12.srpna 1881 v Dobřejovicích u Průhonic. Jeho otec tu byl obecním pastýřem. Už v dětství se u něho projevovalo mimořádné hudební nadání. Již ve 12 letech na koncertech hrával sóla na křídlovku. Pro chudého chlapce však bylo nedostupné studium na konzervatoři. Když mu bylo 14 roků, dostal se k vojenské hudbě do Přemyšlu. Tady si zvykl na vojenskou kázeň, která ho pak provázela po celý život. Dále působil s velkým úspěchem u různých orchestrů jako sólista v Rusku, v Šibeníku a na Korčule v Dalmácii.V roce 1908 se vrátil domů do Čech. Po vypsání konkurzu na místo kapelníka v Boskovicích se přihlásil a dne 25.2.1908 bylo mu kuratoriem, podepsané panem Františkem Morávkem oznámeno, že byl na místo kapelníka městské hudby v Boskovicích přijat. Brzy na to Vačkář do Boskovic přijel. Bylo to v sobotu a městské hudba , tehdy ještě pod vedením Emila Konečného, hrála na taneční zábavě v Panském domě. Václav Vačkář tam přišel a chvíli poslouchal. Pak šel mezi muzikanty a požádal toho, který hrál na trumpetu, aby mu půjčil svůj nástroj a začal s muzikanty hrát. Při další skladbě si půjčil basu. Samozřejmě, že hrál velice dobře a tak hned o přestávce ho vzali mezi sebe a vyptávali se, kdo je.Václav Vačkář jim to nakonec prozradil a tak se s muzikanty seznámil. .

Nový kapelník dostal od města přidělen deputátní byt v bývalé Kobližné ulici (nyní ul. Kpt. Jaroše). Byl to nízký domek, který stál v místě, kde nyní strojí činžovní dům č. 26. Po převzetí městské hudby Václavem Vačkářem získal tento kolektiv boskovických muzikantů správné a kvalitní vedení a začala doba velkých hudebních úspěchů. Václav Vačkář po nástupu však zjistil, že to nebude lehké, že kapela má hodně uvolněnou kázeň a že pokud bude chtít, aby kapela dosáhla dobrých výsledků, musí zavést řád, který musí všichni členové kapely dodržovat. Někteří zdejší hudebníci byli na své umění dosti domýšliví a chtěli svého kapelníka přezírat. Václav Vačkář byl velmi dobrý křídlovák a výborný dirigent, o svém umění je brzy všechny přesvědčil. Brzy vystihl počínání některých členů a tak, aby jim dokázal svoje schopnosti řídit kapelu, hned na jedné z prvních zkoušek orchestru při rozehrávání prý nasadil na křídlovku nějaký vysoký tón a přešel s tím několikrát celou místnost ve které se zkoušelo. Také dokázal přiložit rty k položené křídlovce na stůl a aniž by se jí dotkl, dokázal rovněž zahrát tento vysoký tón. Tím získal respekt u všech pochybovačů a pro svoji opravdu milou povahu a spravedlivé chování brzy dosáhl utvoření velmi kamarádského a oddaného hudebního tělesa. V požadavcích na provedení hraných skladeb byl však velmi náročný a od všech členů požadoval důslednost a disciplinovanost.

Zkoušky byly dvakrát týdně, ve středu a v sobotu a byly v sále hotelu Schneweis, dole na náměstí. V místnosti na zdi měli zarámované motto: „Kdo si myslí, že se učí, ten je vlasti chloubou, kdo si myslí, že dost umí, začíná být troubou“.Jeho hudba měla tenkrát kolem dvaceti členů, jednotlivé nástroje byly velmi těsně obsazeny. Vačkář sám při dirigování odehrál všechny sólové partie pro křídlovku, protože kuriozitou bylo, že další křídlovák, nějaký pan Novotný z Vratíkova měl sice krásný tón, ale s notami nebyl moc zadobře. Druhou kuriozitou byla ta skutečnost, že jeden trumpetista, Eda Nečas, už byl dost nahluchlý a tak se s ním muselo vše předem nacvičit a když se hrálo někdy zpaměti, ukatoval mu kapelník na prstech, na jaké tónině se bude hrát. Všichni členové kapely si navykli na kázeň, kterou Václav Vačkář od nich vyžadoval, a protože viděli jeho schopnosti a jeho pěkné vlastnosti, oblíbili si ho. Když se potom kapela postupně stávala známá a vyhledávaná, byli by pro svého kapelníka skočili třeba i do ohně. A samozřejmě, že Václav Vačkář chtěl mít dobrou kapelu a hrát dobrou hudbu. A to se mu v Boskovicích podařilo. V roce 1912, kdy byla v Boskovicích Krajinská výstava a Vačkářova kapela tady hrála v hudebním paviloně, byla už jeho kapela porovnávána s Kmochovou kapelou.

Na naléhání kapelníka byly za přispění města pořízeny pro muzikanty i stejnokroje. Kroj sestával se sokolské čamary se šňůrami kolem krku, v barvě sokolského kroje. A jelikož se hrávalo i katolickým spolkům, byly košile bleděmodré jako orelské a čepice černé s pérem, jak tehdy měli Sokoli i Orli.

Vačkářovi koncerty byly pro obecenstvo, milující hudbu, pravým zážitkem. Do programu byly zařazovány i předehry z oper, zejména od Fr. Suppého, Rossiniho. Samozřejmě, že se na koncertech hrály i skladby Vačkářovi, kterých sám hodně složil.. V té době, pod vlivem dobrého kolektivu složil skladbu nazvanou „Tři bratři“, pro křídlovku, tenor a klarinet a to pro něho, Josefa Selingera a Fr. Volfa st. Velmi známá byla také jeho skladba „Štěbetalka“ pro klarinet, kterou hrával Frant. Volf.

Hrávalo se při všech tehdejších slavnostech, cvičeních a konaly se kulturní výlety do přírody. Výlety se tehdy konaly nejvíce u hradu, někdy až u „Tří sklípků na Veselém plácku,“ a pak na kraji lesa v Doubravách. To byly také místa tehdejších občanů našeho města, kam chodili v neděli odpoledne na procházky. Veteráni, to byli vojenští c.k. vysloužilci, mívali krásné výlety až u Dvou dvorů, kde bývala i řada pěkných atrakcí pro pobavení. A zde se hrála skladba s ozvěnou nazvaná

„Z domoviny“, kterou složil Václav Vačkář. Všechny koncerty byly hojně navštěvovány, Vačkářova kapela byla známá zakrátko po celém okolí a koncerty se konaly i mimo Boskovice.

Za Vačkáře se také zavedl zvyk vyhrávat na 1. máje budíček. Po celém městě za tím účelem se před 1. májem chodilo vybírat po domech příspěvek na tuto akci.Vybírat chodili nejlepší a nejoblíbenější hudebníci s Vačkářem včele. Samozřejmě, že Vačkář byl oblíben také u „něžného pohlaví“. A tak rády panu kapelníkovi přispívaly na Prvomájový budíček. Dlouho se vyprávělo o tom, že od paní Havlínové, manželky tehdejšího zdejšího stavitele, dostal prý pan Vačkář 5 zlatých pro hudbu a 5 zlatých jen pro něho. A na tehdejší poměry to jistě nebylo málo. A takových mecenášů bylo i více.

Škoda, že mu v Boskovicích nebyly vytvořeny takové finanční podmínky, aby zde mohl déle zůstat. Říkalo se, že v Boskovicích Vačkář složil svoje nejznámější a nejpopulárnější skladby. V Boskovicích byl Vačkář šťasten, třebaže měl finanční potíže. Kromě deputátního bytu měl i nějaký menší plat od města, jinak jeho příjmy byly převážně z hraní. Mohl také vyučovat hudbě, ale tehdy bylo jen velmi málo dětí, kterým by rodiče mohli umožnit učit se hudbě.

Když přišel Václav Vačkář do Boskovic, byl ženatý a měl dvě děti. Aničku (1902) Dalibora (1906), v Boskovicích se mu narodily dvě dcery Milada (1908) a Libuše (1909). V Boskovicích měl u sebe i svého otce. V roce 1912, když se Vačkářovi začalo v Boskovicích lépe dařit, jeho otec onemocněl. Bylo to právě v době, kdy Vačkář slavil svůj velký úspěch se svou kapelou na Krajinské výstavě. A ještě než Vačkář z Boskovic v roce 1912 odešel, jeho otec zemřel a byl pochován na místním hřbitově. Z Boskovic odešel Václav Vačkář do Krakova, kde přijal místo kapelníka v Teatru Nowošči a vzal sebou z boskovického orchestru nejoblíbenějšího a nejlepšího a podle Vačkáře i nejnadanějšího muzikanta, Antonína Trapla. V Krakově působil do roku 1913 a pak odešel do Prahy, kde zůstal již natrvalo, až do své smrti 4.2.1954. V Praze se stal členem České filharmonie, působil v orchestru Vinohradské zpěvohry a věnoval se vedle skladatelské činnosti také organizování lidového hudebnictva, a to jako předseda Odborového sdružení hudebníků. V roce 1936 při 15-letém výročí založení této organizace v Boskovicích byl Václav Vačkář pozván na koncert, který byl v Boskovicích na náměstí. Boskovický orchestr v části programu také Václav Vačkář dirigoval. Na památku mu členové orchestru darovali Pavlem Bačovským namalovaný domek, ve kterém Václav Vačkář za svého působení bydlel..

Do Boskovic se Václav Vačkář rád vracel. Měl Boskovic rád a vyjádřil se, že v Boskovicích prožil krásnou část svého života. V roce 1947 psal panu Jaroslavu Chaloupkovi dopis, v němž se vyznává z lásky k Boskovicím, která byla taková, jako k rodnému kraji. V letošním roce uplyne již 55 roků, co Václav Vačkář zemřel. Přesto, že v Boskovicích působil jen několik roků, měli bychom jej považovat za svého a nemělo by se na něho zapomínat. Vždyť za jeho působení byla městská hudba chloubou našeho města. Přesto, že kdysi bývalo město na svého kapelníka pyšné, nenese žádná z ulici v Boskovicích jeho jméno. Myslím, že mu to dlužíme. Pamětníci, kteří rádi s nadšením chodili na jeho koncerty již nejsou. Místa, kde zněly krásné melodie boskovské kapely pod taktovkou dirigenta Václava Vačkáře, by jeho nadšení posluchači již nepoznali. Všechno se změnilo.

Zůstaly jen vzpomínky muzikantů a několik starých fotografií.

Jaroslava Kovaříková
Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014