cz   en   de

Klub přátel Boskovic

  KPB > Osobnosti Boskovicka > Vacová Pavla, roz. Dürrová

Vacová Pavla, roz. Dürrová

učitelka, spisovatelka, autorka a sběratelka národopisných textů, malířka
* 30. června 1901 Olomouc
+ 19. ledna 1975

Narodila se v Olomouci 30. června 1901. Její otec zde byl úředníkem, avšak záhy se odstěhoval s celou rodinou do Prahy. Zde Pavla Dürrová prožila svoje dětství a posléze dostala se na učitelský ústav. Zde čerpala z krás naší domoviny poznávala krásu Prahy. Občas rodina Dórova zajížděla ke vzdálenému příbuzenstvu do Velkých Opatovic a mladá dívka poznala, že Malá Haná a její okolí mohou být druhým domovem. Náš kraj se jí zalíbil a dráhu učitelskou nastoupila v Kladkách. Záhy změnila své původní místo a přešla do Horního Štěpánova, kde kromě zaměstnání učitelky věnovala se práci národopisné. Ani zde nezůstala dlouho a posléze nastoupila jako učitelka do Základní školy v Knínicích, kde se provdala a kde zůstala do konce svého života. Knínice se Vacové staly doménou její práce veřejně osvětové. V prvé řadě byla dlouholetou spolupracovnicí dětského koutku Lidových novin, kam napsala řadu povídek a veršů. Do této doby spadá její úspěšná rozhlasová divadelní hra „Princezna Cimprlinka“, která vyšla v soutěži úspěšných rozhlasových her Čs. rozhlasu v Praze. Po té již následovaly práce z národopisu, jako „ Plkačke z hor a Malé Hané“, „Takové béval ževot“, „Les živitel“ a některé jiné v denním tisku Po druhé světové válce podílela se na publikaci „Moravskotřebovském okrese“, jehož stránky obohatila o několik kapitol společně s Františkem Továrkem a Jaroslavem Mackerlem. Prostřednictvím Josefy Kalabusové napsala z Velkých Opatovic „Lidové pověsti z doby předtoleranční“, v jednom ročníku kalendáře Čs. církve husitské - Blahoslav. Společně s manželem byla v téže církvi, ona pak členkou rady starších, což nebylo příznivě hodnoceno, zejména vyššími orgány.

Pavla Vacová ráda malovala. Za dobu svého života vytvořila řadu obrazů s námětem místních osob, krojů přírodních krás. Měla dvakrát výstavu v Boskovicích a vždy musela být prodloužena. Má velký podíl na zformování krojované skupiny z Kořence i lidovém repertoáru Boskovicka a na jeho zdaru v Praze a jiných místech. V poslední době jezdila do Kořence a téměř osleplé Boženě Veselé předčítala ze svých knih. To dokládá, že tito lidé své myšlenky věnovali tvořivosti našeho lidu a jeho podobě.

Okresní Vlastivědné muzeum v Blansku vydalo studii Pavly Vacové „Lidový kroj na Malé Hané a přilehlými horami“, který ozřejmilo její zájem o mizející svět a jako sporý výskyt krojových dokladů. Vratislav Grolich napsal v předmluvě této publikace: „Dlouholetá záslužná sběratelská práce Pavly Vacové vyniká, neboť zachraňujíc často jen residua tohoto kraje, dokázala shromáždit a utřídit bezesporu významný dokladový materiál a vysledovat mnohdy do detailů jeho historické proměny.“

Jestliže čas jejího dětství dal základ její lásce ke všemu živému, byla pak doba důchodu světem bolesti a ztrát v nejbližším rodinném kruhu. Do této doby spadá její životní výtvor - nedokončená „Větrná píseň“ jejíž rukopis byl pozůstalými dán do sběrového papíru. Tak svět odplácí.

Pavla Vacová 19. ledna 1975 skonala náhle, duševně unavená rodinným životem, ve věku 74 roků. Pohřební akt vykonal farář Českobratrské církve evangelické dr. Pokorný v brněnském krematoriu za velmi hojné účasti občanů Knínic. Josef Filip se s ní rozloučil za školu, obec i občany. Odešla od nedokončeného díla, které vždy s láskou konala a které ve chvíli odpočinutí „jde s ní“. Urna s jejím popelem je uložena na knínickém hřbitově.

Stránku připravili Eva Šmétková a Tomáš Pitner, prosinec 2014