Wolf Richard
profesor gymnázia, lidumilDo Boskovic přišel jako čtyřiadvacetiletý nadšenec v září 1907 a jako filolog učil na českém státním gymnáziu 33 let, až do roku 1940. Brzy po svém nástupu na gymnázium získává oblibu všech občanů, mladých i dospělých. Hlavně ti nejmladší byli nejraději v jeho přítomnosti a doprovázeli jej ze školy k jeho bytu, zařízenému až sparťansky chudě. Adolf Vodáček na něho velmi živě vzpomínal, vždyť byli v Bílkové ulici takřka sousedy. Profesor Wolf bydlel v bytě o jednom pokoji a kuchyni u Pánků, těsně na hranicích bývalého židovského města, odděleného drátem od křesťanského. V kuchyni to nejskromnější zařízení, velký dřevěný kříž s korpusem a vedle visela velká pila. Té a potom sekyry velmi často používal, když chodíval na dřevo do lesa, které ovšem jen zpracoval, ale nechal chudým, aby je sesbírali. Chodíval vždy v nejskromnějším pracovním šatě a lepší kabát si vzal jen při významných příležitostech. Časně ráno vstával a jeho pracovní procházkou byla cesta do lesa. Okolí Boskovic, hlavně krásné lesy, znal jako málokdo. Rád měl náš starý hrad a zajímal se o jeho dávnou minulost. Oblíbil si Boskovice, jako by byly jeho rodištěm.
Byl vegetariánem, nepojedl kousek masa a přece se dožil požehnaného věku. Rád pomohl každému, kdo pomoci potřeboval. Byl filosofem. Jistě by si mohl získat doktorát z kteréhokoliv oboru filozofie nebo přírodních věd. Byl ale příliš skromný, aby toužil po titulech.
Profesor Wolf byl propagátorem theosofie. Po roce 1920 začal tisknout v knihtiskárně Františka Šaška „theosoficko-antroposofická seménka“, jak se jeho edice nazývala. A na titulní straně byl napsáno: Neprodává se - rozdává se! Nechtěl vydělat ani haléř. Sám platil vše ze svého.
Je velmi zajímavé listovat v jeho sešitech, nadepsaných „Vlastní životopis“ V jeho záhlaví je napsáno, že jej doplňuje třikrát za rok a to na začátku školního roku, na začátku kalendářního roku a na konci školního roku. Tak ku příkladu o prázdninách 1920 je uvedeno: „Cihelna u Ptáčova, Součkovi, Zahradníčkovi, cihelna Brázdova u Řípova. Cvičil v Třebíči, tři dny stonal a plakal nad žebráctvím svým“.
Životopis také obsahuje jména žáků které učil a vše, co se událo ve škole. Vedl si také cestovní notesy, kde poznamenával průběh svých cest za poznáním.
Na penzi odešel prof. Wolf do Třebíče, kde propagoval a obdivoval památky tohoto města. Tam žil v jednom domě se svým bratrem a jeho ženou - tak chudě, jako v Boskovicích. V Třebíči také ukončila smrt jeho vzácný život. Ti, kteří jej znali, ať již jako studenti nebo členové profesorského sboru na něho rádi vzpomínají.