Zelený ráj Rudolfa Luskače
(K nedožitému 100. výročí narození rodáka a spisovatele z Rájce-Jestřebí)
Rudolf Luskač zapocal svoji životní pouť 21. 12. 1899 v Rájci nad Svitavou, v domku č. p. 5, na nynejší ulici Oldricha Blažka, kde se nachází i pametní deska, jako starší ze dvou synu skladníka místního lihovaru. V deseti letech po ukoncení obecn‚ školy se spolecne s rodici a mladším bratrem Walterem stěhuje do Prahy-Libne, neboť zde jeho otec nastupuje jako skladník u firmy Lihovar Fr. X. Brosche syn, a. s.
Mladický Rudolf v Praze absolvuje gymnázium, a přestože nepochází z lesnické rodiny, nastupuje jako praktikant na polesí Vyhlídka v Klenčí u Domažlic. Láska k přírodě a lovecká záliba probuzená v Rudolfovi především vlivem dvou nadšených nimrodů - dědečka a strýce, kterí jej sebou casto brali na hony, jej přivedla na studia lesnické akademie v Zákupech (1917 - 1918). Lesním inženýrem se stává až r. 1926, kdy lesnickou školu dokoncuje v saském městě Tharandte. Po jednorocní praxi odjíždí v roce 1927 do tehdejšího SSSR, kde pracuje jako inženýr pro výstavbu mechanizace lesní težby v Karelii, na Sibiri a posléze v Leningradě, kde prednáší na lesotechnické akademii a současně je šéfinženýrem technického oddělení ve správě místního průmyslu a vedoucím technického oddělení lesnického trustu.
Po vpádu hitlerovských vojsk do SSSR (v té chvíli byl na lovu srncu u Valdajského jezera, kde měl i svoji vlastní chatu) vstupuje Rudolf Luskac jako záložní dustojník do řad tvorícího se 1. československého armádního sboru v Buzuluku, se kterým prošel pod vedením generála Ludvíka Svobody přes Duklu nazpátek do rodné vlasti. V bojích u Kyjeva byl zraněn, za svoji bojovou činnost behem války dostal sedm československých a sovětských vyznamenání a medailí, včetne dvou válečných krížů.
Do roku 1950 zustává jako dustojník ve svazku s armádou, v souvislosti s politickými procesy je v techto letech odsouzen a na devet mesícu uveznen. Po propuštení je plne rehabilitován. Po krátkém intermezzu v redakci Sveta sovetu nastupuje zamestn ní na ministerstvu lesu a drevarského prumyslu, po ustanovení RVHP pracuje až do duchodu jako tlumocník. I když po válce zustává definitivne v Praze, velmi casto navštevuje rodnou Moravu, kde tráví svoji dovolenou. Pametníci vzpomínají, že chodil na hony a jezdil na Punkvu na ryby. Rybolovem byl prý doslova posedlý. Rudolf Luskac zemrel 26. 6. 1971 v Praze, kde je i pohrben.
Služební cesty a práce v terénu za pobytu v SSSR zavedly Rudolfa Luskace do Karelské ASSR, Valdajské vrchoviny, sibirské tajgy, Kazachstánu i Turkménie, kde se ve volných chvílích venoval svým z libám - lovu a rybářství. Bohaté zážitky, které zaznamenával do loveckého z pisníku, po case v jeho nitru znovu ožívaly a byly postupne zpracovávány do loveckých povídek, dobrodružných a cestopisných literárních del, zachycujících nejen dramatické príbehy z loveckých výprav a života divoké zvere ve volné prírode, ale i z osudu lidí, žijících uprostred nekonecných lesu. Tyto své povídky zacín publikovat již v polovine 30. let v nemeckých casopisech. Literární cinnosti se soustavneji venoval až od r. 1947, v r. 1963 se stává spisovatelem z povolání. S touto jeho cinností souvisí i cetné prednášky a besedy, spolupracuje s médii - rozhlasem a televizí.
Rudolf Luskac ve svém díle respektoval prírodu jako samostatnou kategorii, jako sílu existující mimo cloveka a nezávisle na nem, s vlastními z kony a vlastní svébytností, jako sílu stále se obnovující, v níž vítezí i pres nutné z niky princip života. Koril se její živelnosti a silným individualit m v ní. Plne jej zaujaly rozsáhlé a z našeho pohledu nekonecné prostory s množstvím nejroztodivnejšího ptactva, težko schudnými horskými masívy, neprehlednou hradbou lesu s množstvím n dherné divoké zvere, nespocetným množstvím Łdolí a strží s dravými potoky a ríckami, v nichž se prohání nádherné rybí exempláre. Jeho literární pr ce se dají rozdelit do dvou z kladních žánrových okruhu: knihy s prírodní a loveckou tématikou a knihy dobrodružné s detektivní z pletkou. V obou žánrech jsou plne uplatneny vynikající autorovy vypravecské schopnosti, kterým v žádném prípade neschází poutavost deje, strídání napínavých okamžiku s výstižným popisem prírody a krajiny i situací zachycujících dramatické okamžiky pri rybarení a lovu. Kdo se z dnešních myslivcu muže pochlubit takovými vlastními trofejemi jako je los, medved, rys, levhart, nebo dokonce tygr? A navíc být prítomen nálezu zmrzlého mamuta a pri ochutnávce mamutí pecene se stát úcastníkem hostiny z doby ledové. Luskac o tomto nevšedním zážitku píše: Paprsky vecného dárce svetla a tepla roztavily tisíciletým mrazem ztuhlé chlupy a utvorily z ledových krystalku nescetné kapky a kapicky vody. U mamuta stál profesor Kucin a jeho oblicej záril radostí a štestím. Byl to opravdu skvelý exemplár sibirského mamuta. Délka mamutího tela byla 8 metru a pri jeho dotyku jsem cítil mrazivý chlad. Profesor usedl na hlavu mamuta, zaboril ruku do hunaté srsti s rekl: "Oci uhynulého zvírete se rozkládají za normálních okolností velmi rychle, tady jsou však podivuhodne zachovalé. Když zjistíme, že se ani mozek nerozložil, pak, drahý Rudolfe Rudolfovici, mohu s plnou odpovedností prohlásit, že se maso tohoto exempláre hodí ješte pro kuchyni."
A jak lící Luskac své pocity pri slíbené mamutí veceri: Ani já jsem se neudržel. Pro jistotu jsem si však odrízl malý kousek masa a opatrne ochutnával na jazyku. Jeho chut pripomínala tuhé losí maso, melo však silnou príchut zveriny, bylo vláknité a ani ostrý divoký cesnek nemohl zmírnit jeho podivnou chut. Cím déle jsem mel maso v Łstech, tím více chutí a príchutí jsem zjištoval a konecne jsem je se sebezaprením kousal a polykal.
První Luskacovy beletristické knihy vyšly v SSSR - Cesty v ledu (1932) a Karelsk léta (1933). U n s vych zí jako první Zelený r j (1948), za ním následují Revír bez hranic (1953), Lovci veliké zeme (1954), Odkaz lovce tajgy (1954), Závoj zeleného ticha (1960), Hlas pralesa (1962), Bílá straka (1964), Cíhající stíny (1965), Drací zub (1966). Nekteré z nich vyšly nekolikrát, s ruznými Łpravami form lními i obsahovými, dockaly se i prekladu do cizích jazyku; nejvetšího úspechu dosáhl povídkový cyklus Revír bez hranic, prírodopisné dílo dobrodružného a cestopisného charakteru.
Luskac nepatrí mezi autory, na které by se melo zapomenout. Nekter jeho kvalitní díla, jako je napr. Zelený ráj, Závoj zeleného ticha ci Odkaz lovce tajgy jsou v dnešní dobe nepr vem opomíjena. Jejich nová vydání v upravených verzích s puvodními ilustracemi Zdenka Buriana by znovu zaujala nejen mladé ctenáre, ale predevším milovníky prírody.
Prameny: Z. Kánová: Príroda v díle Rudolfa Luskace (Diplomová práce, 1989)