Jaroslava Maxová (Horská)
Narodila se v Moravské Třebové, ale svoje dětství prožila v Lysicích a Boskovicích. Zde také začala navštěvovat LŠU, kde se začaly projevovat její umělecké vlohy. Při studiu na Gymnáziu ji nejvíce ovlivnily hodiny českého jazyka a inspirující první dotyky s divadlem v souboru Kaňka. Studium na boskovickém Gymnáziu ukončila maturitou v roce 1976. Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci studovala obor český jazyk – hudební výchova a připravovala se na povolání pedagoga.
Láska k hudbě ale zvítězila, a proto se rozhodla věnovat se zpěvu dál. Navštěvovala pěvecké školení u sólisty olomoucké opery Hynka Maxy a později přešla studovat na VŠMU v Bratislavě. Následovalo angažmá ve Slovenském národním divadle, kde zpívala stěžejní role mezzosopránového oboru, a vedle toho se věnovala doma i v řadě evropských zemí koncertní činnosti oratorní a písňové. Mezi jinými zpívala na pozvání Jana Pavla II. v Castel Ganfoldu oratorní díla Lorensa Perosiho. V roce 1994 byla angažována do Národního divadla v Praze, kde se proslavila jako Octavián v Růžovém Kavalírovi, Preziosilla v Síle osudu, Kněžna v Sestře Angelice, Cherubín ve Figarově svatbě, Radmila v Libuši, Olga v Oněginovi, apod.
Specifickým a ceněným přínosem pěvkyně byly její postavy v produkci pro soudobé divadlo, zejména Slečna Donmithornová, za kterou byla navržena na cenu Thálie za rok 1997. Kromě evropských zemí zpívala také v Japonsku, Izraeli a Hongkongu. V lednu roku 2000 provedla s Českou filharmonií cyklus písní Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh pod taktovkou mistra Libora Peška. Má velmi ráda barokní hudbu, které se věnuje koncertně. Říká, že je v ní vědomí pevného řádu, k němuž se člověk upíná v dnešním chaosu a který působí nesmírně uklidňujícím dojmem. Svou pěveckou činností také pomáhá při organizování aktivit – koncertů s charitativní činností. Je totiž členkou čestného výboru Švejcarovy nadace.