Stopy vedou z gymnázia
Za tu stovku let prošly dveřmi budovy tisíce párů nohou. Každý pár patřil člověku – osobnosti. Některé nohy sem chodily rády, zvesela a pravidelně, jiné naopak jen v nejnutnějších případech. Sice to po těch letech není vidět, ale většina těch nohou zanechala na školních chodbách svůj nezaměnitelný otisk. Na každou stopu si určitě někdo někde pamatuje, ať to je stopa něžná, dívčí nebo stopa chlapa, jdoucího učit matematiku.
Kdyby dnes byly všechny ty stopy vidět, vypadaly by jako zmatená spleť otisků, šlápot, vedly by nejrůznějšími směry. Pojďme se mezi nimi podívat po těch, které opouštěly budovu. Vedly ven. Pryč. Do života.
Některé vypadají, že jejich majitel dlouhou dobu bezradně přešlapoval na místě, nevěděl kudy dál, kam se po ukončení školy vydat. Dokonce se i několikrát obrátil, když si uvědomil, že ztrácí pevnou půdu pod nohama, zázemí, péči takřka mateřskou. Ale nakonec se přece jen vydal vstříc dalším nástrahám života.
Jiné stopy vedou přímo a rozhodně, snad jen s mírným nostalgickým ohlédnutím a tichým poděkováním. Věřím, že velmi málo stop zde zanechali ti, kteří odcházeli s pocitem ukřivdění, pocitem, že se nebudou chtít už nikdy vrátit.
Pojďme ale dál. Ty stopy přece nekončí před školou. Jdou svou cestou. Některé stopy mají namířeno na vysoké školy, jiné do praktických zaměstnání,…
Rozutíkávají se do všech světových stran, vedou přímo, oklikou, bloudí, ne všechny se dostanou tam, kam by chtěly. Některé se skutečně vrací s milou vzpomínkou (tady jsme měly schůzku s Aniččinými, tady jsme celá léta postávaly, tady nás při kouření vyrušil pan profesor,…).
Pokud je i Váš otisk někde na chodbách starobylé budovy, máte možnost jej teď znovu najít, prohlédnout, zavzpomínat si na ty, jejichž stopy jsou hned vedle těch Vašich.
Z té velké řady stop jsme za Vás prošli po několika, které se rozutekly do nejrůznějších krajů, na zajímavá místa. Jejich majitelé měli a někteří ještě mají zajímavé osudy.
Je pochopitelné, že v našem výběru nenajdete všechny. Tímto se omlouváme těm, na které se při letošním vzpomínání nedostalo. Pokud máte nějaký zajímavý příběh, který nám tu chybí, máte šanci. Za pět let – při dalších oslavách. A nebo přijďte hned a zavzpomínejte, jestli znáte někoho, jehož stopy jsou na chodbách gymnázia jasně patrné a stojí za to si na něj zavzpomínat.
Pavla Pitnerová