Kronikář Jan Okáč
Jan Okáč byl podsedník a provazník ve Svitávce na čísle 123. Byl to pátý Okáč na statku, ke kterému původně náleželo téměř půl lánu rolí a jejž vrchnost na počátku 18. století zmenšila na usedlost zahradnickou, jinak podsednickou. První byl Tomáš Okáč, kronikářův prapraděd, jenž toto místo koupil roku 1674 za 438 hřiven stříbra. Pak následovali: praděd Antonín roku 1724, děd Vincenc roku 1765, otec Jan roku 1788, Jan Okáč mladší, kronikář, roku 1822. Jan Okáč mladší hospodařil až do roku 1864, kdy odevzdal podsedek Antonínu Okáčovi. Zemřel pak na výměnku 18. května 1871, dosáhnuv věku 77 let. Byl to muž nadaný a sčetlý. Zúčastnil se vynikajícím způsobem hájení aboličního kontraktu proti hraběti Strachwiczovi, který koupil šebetovské panství roku 1825 a jenž usiloval o to, aby aboliční smlouva, jíž byly po zrušení kláštera proměněny naturální roboty v plat, byla prohlášena za neplatnou a aby poddaní byli přinuceni k robotě. Tento spor se vlekl až do roku 1848, kdy skončil vítězstvím poddaných. I po zrušení roboty měli rolníci z tohoto výsledku zisk, neboť platili za vyvázání z robot mnohem méně než poddaní, kteří neměli aboliční smlouvu.
Jan Okáč napsal svou kroniku po delších přípravných pracích ve čtyřicátých a padesátých letech předminulého století. První kapitoly pak přepracoval a vlastnoručně přepsal do menšího sešitku, který se dostal do ivančického muzea, jímž byl v roce 1946 darován městečku Svitávce. Na věnování je podepsán L. Vašek, bratr Petra Bezruče. Velká kronika je majetkem rodinným.
Okáčova kronika je vzácná památka. Všechny její části však nemají stejnou hodnotu. Vypravování prvních kapitol o svitáveckém hradě je vlastně romantická povídka, která nemá historického jádra. Také výklad o počátcích městečka Svitávky není historicky podložený. Velmi cenné je naproti tomu uvedené vyprávění o oloupení Svitávky a Knínic o jejich práva, neboť věrně zaznamenává ústní podání, živou lidovou tradici, která se v hlavních rysech shoduje s historickou skutečností.
Cenné jsou Okáčovy zprávy o dobách, s jichž pamětníky se stýkal, a o událostech, které sám prožil, tedy o abolici, o napoleonských válkách, o prodeji panství Strachwitzovi, o procesu s hrabětem atd. Okáč dokládá své vypravování opisy důležitých listin, výpisy z obecních účtů a pod., což cenu kroniky zvyšuje.
Přepis z kroniky je udělán podle konečného znění v sešitku. Nezachovává všechny dobové jazykové zvláštnosti a je zapsán v dnešním spisovném jazyku. Forma je tedy pozměněna, obsah je však podán věrně.