Pouti a turistika
Poutníci chodívali a dosud chodí po svých i na vzdálená místa. Viděl jsem obrázek skupiny mladých, jak šlape po španělské dálnici ke svatému Jakubu do Santiaga de Compostela. Já však chci na malém prostoru Vlastivědných listů pouze uvést něco z míst u nás, byť jsem kromě tří zemí Beneluxu navštívil mnohá poutní místa v sedmi cizích státech. Mezi ně nepočítám Slovensko a bylo to pouze v Evropě.
Říká se, že se má spojit dobré s užitečným. Sám se tedy snažím získat duchovní hodnoty ale vím, že někdy slídím mezi krámky, okukuji a posuzuji poutní a kramářské zboží. Ale již více k věci. Dostala se mně publikace „Doprovodná kniha o mariánské úctě ve výtvarném umění od středověku do 20. století“, vydaná k výstavě v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách v roce 2000. Na 60 stránkách je vzpomenuto mnoho poutních míst z počtu 200 v Čechách a 136 na Moravě. A také otištěno 20 mědirytů a dřevorytů z první poloviny 18. století. Vzácné obrázky poutních míst s ostatními exponáty zapůjčilo 13 instituci a sběratelů.
O poutních místech v Čechách a na Moravě máme mimo jiné 2 knihy z roku 1995, v nich popsáno 336 míst. Z okresu Blansko 5 poutních míst a to Křtiny, Sloup, Sebranice, Šebetov s kaplí sv. Anny a Lipůvka s Cyrilometodějskou poutí u kaple sv. Klimenta. (Ostatky sv. Klimenta donesli naši věrozvěstové a spolupatroni Evropy do Říma, proto uvedená spojitost).
Z Boskovic jsme již do roku 1989 projeli hodně míst a bylo o tom též trochu psáno. Dnes jen perličky z nedávných cest autobusem a výjimečně osobním vozem. To jsme však nevěděli zda uspějeme, když v půli všedního dne zazvoníme na faře. Zkusili a měli štěstí. V Boru byl Páter Born, děkan nadmíru ochotný, potěšen naším zájmem. Povykládal nám v Loretě nedaleko farního kostela jak postupují nákladné opravy, jak mnoho bylo zničeno zubem času a nepřízní doby. A při loučení jsme byli povzbuzeni k návštěvě nedalekého Stříbra. Obě města jsou v okrese Tachov a od roku 1993 v nové diecézi Plzeň. Zvoníme mírně u fary ve Stříbře a brzičko pozdravujeme kněze. Z vizitky u zvonku tušíme, že je to Pater Hájek, vikář. Překvapen naším přáním, radostně nás vítá jako známé krajany, rád nám ukazuje obraz bolestivé Madony Přeštické - Stříbrské. Společně s námi zazpíval i sloku písně a po naší uspěchané modlitbě chceme odjíždět. Zapomněli bychom na pamětní obrázky a přece - již jsou nám zdarma rozdávány. Ovšem, že jsme neudělali našemu městu hanbu a alespoň maličko na kostel přispíváme, stejně jako v Boru.
Po milém hovoru, na náměstí slyšíme ještě o perle zdejšího kraje v Kladrubech. Je to 82 m dlouhý a 21 m široký kostel z roku 1253, stojící u klášterních budov. V hřebenu Šumavy je možné po Zlaté stezce navštívit již od roku 1987 - 1989 opravenou kapli Stožec. Po opravě je jako nová. Pověděli jsme maličko o našem Sloupu a Křtinách, kde máme každý rok nové poutní obrázky a pohlednice. Mnohé podle starých, ale krásnější provedením, říkají mnozí.
Na naší Moravěnce máme nyní nový kostelík v Březině a staví se v Šošůvce. Nový kostel ve Zlatých Horách byl postaven brzy po roce 1989 za původní poutní kostel odstřelený lidskou zlobou v roce 1973. Z něho je blízko na Uhlířský vrch u Bruntálu, také s poutním kostelem. I ten měl být odstřelen, ale Rusové ho zachránili. Řekl nám to průvodce - kostelník. Než okupační vojsko odešlo, bylo od nich žádáno aby kostel zůstal, že je důležitým orientačním bodem pro letce. Poslali po odchodu 3 miliony korun na jeho opravu.
Odtud jedeme jižněji k městu Libavá. Tak jako na Uhlířském vrchu i zde je kostel po odchodu naší armády z původního vojenského prostoru opraven. Poutníci přicházejí hlavně na svatou Annu, jíž je zasvěcen, turisté po celý rok. To nám „závidí“ křesťané v Doupovcových Vrších, kde je jediný stojící poutní kostel a o opravu pro všechny křesťany není zájem. Byť máme vojenské kněze a mohl by sloužit i NATO, jak je psáno i v Křesťanském týdeníku. Opravili by ho i nevojáci.
Co je zlé, jsou krádeže. Nejen vzácných soch a obrazů. Například v nám blízkém Rovečném byla ukradena socha P. Marie, v Radiměři reliéf sv. Anny Samotřetí, obojí pozdně gotické. Náš krajan z Okrouhlé P. Stříž nám v poutních Křešicích ukázal místo, kde měl uložený cement, vápno a další materiál připravený na opravu. Vše mu však bylo ukradeno. I blízké Sebranice, o nichž je zmínka již roku 1043, kde je kostel ze 13. století byl již dvakrát vykraden. Socha z hlavního oltáře je v depozitáři v Kunštátě. Jen na pouť může být přistavena, i když je již zadáno zhotovení nové kopie.
Takže, kam na pouť, nebo na zájezd? Třeba za černou Madonou Loretánskou, Ochránkyni pohraničí v Mikulově. Tam zve a uvítá každého P. prof. Krátký, probošt. A ovšem, 19. srpna do Sebranic, to je možné z Boskovic pěšky.
Lze přát pěkné poutní obrázky a hezké počasí, i s nezbytnými kramáři a zpěvem k obveselení mysli všech poutních hostů. Poutníci i turisté, poznávejme Mariiny hrady. Ave Maria!
Josef Hlaváček