Lékař lidumil a vlastivědec MUDr. Karel Snětina
* 13. 5. 1860, + 15. 7. 1942
MUDr. Karel Snětina se narodil v rolnické rodině v Poříčanech u Českého Brodu dne 13. května 1860. Boskovice si vyvolil jako svůj druhý domov náhodou. Zdejší kraj mu učaroval po náhodném výletu do Moravského Krasu.
Po promoci na Karlově univerzitě v Praze roku 1893 prodělal jednoroční praxi v nemocnicích v Praze a pak se usadil v Bohdalově na Českomoravské vrchovině a odtud přešel do Boskovic r. 1896. Zde zastupoval nejdříve městského lékaře a v roce 1900 se stal jeho nástupcem. Jeho vysoká, štíhlá postava, vždy s přívětivou tváří se pak na půl století stala neodmyslitelnou součástí města. Především to byl lékař – lidumil, který s láskou plnil svoje povinnosti. Přispěchal na pomoc kdykoliv a kamkoliv, a to bez nároku na odměnu. A bývalo prý velice těžké vnutit panu doktorovi za jeho službu nějaké peníze. Na jeho poslední cestě prý si jeden boskovský občan za jeho rakví povzdechl: „Ach, ten náš pan doktor byl náš největší věřitel. Koho potkal, ten mu byl dlužen.“
Jeho ušlechtilá osobnost přitahovala, nabývala vážnosti. Zejména studenti z okolí se kolem něho seskupovali. K jeho obdivovatelům patřili i pozdější významné osobnosti, jako např. malíři Otakar Kubín, František Řehořek, literární historik dr. J. V. Sedlák, prof. dr. Miloslav Hýsek, historik umění dr. Karel Krejčí a další. Také MUDr. Karel Svěrák.
Jeho láskou byla i archeologie. Spřátelil se s boskovickým vlastivědným pracovníkem PhMr. Františkem Lipkou a společně se pak věnovali prehistorickým výzkumům. Snad největším úspěchem byl náhodný objev střediska keltské kultury na Starém Hradisku z počátku našeho letopočtu. Svoje nálezy pak ukládali v boskovickému muzeu, které roku 1905 založili. Sbírky byly získávány nemalým nákladem a hradil je většinou dr. Snětina.
Karel Snětina založil také Okrašlovací spolek a byl jeho dlouholetým předsedou. Účastnil se také všech místních kulturních a vzdělávacích akcí. Jeho tichá a nevýbojná povaha mu však nikdy nedovolila uplatnit se v politickém životě. Měl však svoje pokrokové zásady a z těch nikdy neslevil. Byl také důsledným stoupencem mírového hnutí a nesl těžce trvání zla a bolesti ve světě.
Zemřel 15. července 1942 v Boskovicích. Byla válka, navíc to bylo v době heydrichiády, kdy nebyly povoleny ani projevy nad rakví. A tak se Boskovice musely smířit s tím, že svého pana doktora, čestného občana a jednu z nejušlechtilejších osobností, které kdy v Boskovicích žily, musely mlčky pochovat a mlčky se s ním rozloučit.
Víme, že velký člověk nečeká na díky, nečeká zisk, nečeká slávu. Věnujme mu tedy vzpomínku.
Jaroslava Kovaříková