Devadesáté výročí bitvy u Zborova
Obce jménem Zborov existují hned dvě. První z nich leží dnes na Ukrajině, východně od Lvova a severozápadně od Tarnopole. Druhá pak je na Slovensku, nedaleko Dukelského průsmyku. Oba dva Zborovy spolu s obcí Cecová se zapsaly do československých dějin i do dějin I. světové války. Obec Cecová - dnes ukrajinská Kalinívka - leží asi tří kilometry jižně od Zborova.
U prvního, ukrajinského Zborova proběhla významná bitva I. světové války. Zde prvně vystoupili českoslovenští legionáři jako samostatná armádní jednotka a drtivým úderem prorazili rakousko-německé pozice. Nikdo z vysokých válečníků Ústředních mocností takový útok na východní frontě neočekával. Městečko Zborov vzniklo jako polská strážní tvrz někdy v 16. století na ochranu proti Tatarům. V pevnůstce byla též obchodní stanice. Zborov pamatuje srážku mezi voji Bohdana Chmelnického a králem Janem Kazimírem roku 1649.
Na počátku I. války byl Zborov malým městysem, dnes je okresním městem ukrajinské oblasti.
2. července 1917 československá střelecká brigáda prolomila nečekaně obranné pozice německé a rakouské armády. Cecová, vesníce u Zborova, se stala v červnu 1917 střediskem 3. čs. střeleckého pluku s polní ošetřovnou. Po bitvě zde byl zřízen na kótě 352 hromadný hrob padlých s mohylou. Roku 1922 byly ostatky jednoho vojína převezeny do Prahy a vloženy do Památníku neznámého vojína od Zborova ve Staroměstské radnici. Československá vláda s polským souhlasem (Zborov i Cecová ležely tehdy na polském území) vykoupila pozemek mohyly, náležející uniatům. Roku 1927 zde byl zřízen Památník zborovské bitvy, který byl slavnostně otevřen při Národní zborovské pouti 2. července 1927. Za války ostatky Neznámého vojína nechal Heydrich exhumovat a v roce 1945 byly definitivně ztraceny...
Jedním z hrdinů zborovské bitvy byl poručík Stanislav Čeček, (1886-1930) který sehrál rozhodující roli v útočném plánu bitvy. Čeček, absolvent Českoslovanské obchodní akademie v Praze, přišel v roce 1911 do Ruska, kde byl zástupcem automobilky Laurin a Klement. Roku 1914 vstoupil do České družiny a po roce se stal velitelem roty. V roce 1917 se stal velitelem l. praporu pluku. Pod Čečkovým velením prolomili legionáři hned tři obranná pásma rakousko-uherské obrany. Útok byl tak nečekaný, že Rakušané nestačili ani přisunout zálohy. Rakouští němečtí poslanci po prohrané bitvě žádali vyšetření českých pluků zařazených na rakouské straně v boji u Zborova pro zradu.
Generálplukovník rakouské armády Eduard von Böhm-Ermolli, jehož vojska stála proti legionářům v bitvě, sestavil vyšetřovací komisi a objektivně prokázal, že rakouští Češi se ničím neprovinili, neboť legionářský útok byl rychlý a neočekávaný. Rakouští průzkumníci jej neodhalili. Ironií dějin v bitvě u Zborova tak stáli též Čechové proti Čechům. Český úspěch však -- žel -- neměl trvalý výsledek. Liknavost ruských oddílů způsobila další porážku u Tarnopole a zisky průlomu byly postupně ztraceny. Z politického i strategického hlediska však vystoupení legionářů znamenalo doklad vojenské samostatnosti Čechů a Slováků na východní frontě. Tehdejší Čechoslováci se od té doby stali již nikoli jen objektem, ale též subjektem dějin. Muselo se s nimi vážně počítat v plánech Centrálních mocností i Dohody, což se později -- zejména po bitvě u Bachmače a při ovládnutí sibiřské magistrály -- i stalo.
Co se stalo u druhého, slovenského Zborova? Tam se již roku 1915, ještě před slavným vystoupením T. G. Masaryka ve Švýcarsku k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, 28. pražský pluk rozhodl přejít k ruské armádě. Bylo to 3. dubna 1915. Franz Josef I. vymazal český pluk z vojska. Nato 27. května přešel k Rusům 36. mladoboleslavský pluk. Rakušané zuřili. Arcivévoda Josef Ferdinand, velitel 1. a 4. armády, sliboval „velezrádcům“ kulku a provaz kata. A Rakušané popravovali... Více se lze dočíst v Nár. Osvobození č.8/2007 v poutavém článku J. B. Vladíka, ČSOL Brno 2.
Legionáři našeho kraje, padlí u Zborova 1917
- Hejl Adolf, Kněževísko, 3. čs. střelecký pluk, 3. rota, nar. 13. 12. 1894, pekař. Legionář od 18. 8. 1916. Padl 2. 7. 1917 u Zborova -- pohřben v Cecové.
- Hřebíček Josef, Bedřichov, 1. střelecký pluk, 6. rota, nar. 22. 5. 1895, pekař. Legoonář od 13. 6. 1916. Padl u Zborova -- pohřben v Cecové.
- Kraus Jaromír, Letovice, 3. střelecký pluk, 1. rota, nar. 15. 10. 1894. Legionář od 16. 7. 1916. Padl u Zborova -- pohřben, neznámo.
- Kučera Josef, Milonice, 1. střelecký pluk, 5. rota, nar. 22. 4. 1893, horník. Legionář od 24. 7. 1916. Padl u Zborova -- pohřben v Cecové.
- Šafář Leopold, Boskovice, důstojnický aspirant, 1. střelecký pluk, 4. rota, nar. 6. 11. 1896, stavitelský kreslič. Legionář od 9. 4. 1916. Padl u Zborova -- pohřben v Cecové. In memoriam MNO č. 56 1923 -- z poručíka nadporučík.
- Ševčík Karel, Boskovice, střelec 6. roty 1. čs. střeleckého pluku, nar. 19. 10. 1894, zámečník. - Do čs. vojska vstoupil 25. 6. 1916. Padl 2. 7. 1917 u Zborova a pohřben v Cecové.
„Na zborovských pláních,
na hoře nad Cecovou
jsou mohyly bratří.
Nezapomínejte!“Rudolf Medek, „Zborov“.