Z historie Dětského domova v Boskovicích
Dne 12. září 2007 uplynulo 81 let od slavnostního otevření nové budovy Dětského domova (Útulny pro sirotky) na ulici B. Smetany a odhalení památník hrdinným vojínům padlým ve světové válce v letech 1914 až 1918. Při této příležitosti je dobře si připomenout historii budování této stavby, která dnes slouží jako rehabilitační středisko pro postižené a hendikepované děti.
Je dobré vědět, kolik bylo třeba obětavosti, nezištné pomoci občanů celého soudního okresu, aby se dobrá věc podařila. V Pamětním spis vydaném k otevření tehdejší okresní Útulny pro sirotky jsou jmenovitě vedeni četní dárci z celého okresu, kteří přispěli na stavbu často i z nepatrných prostředků ať finančně, nebo svou prací, materiálem a pod. Byla to záležitost celého tehdejšího okresu. Historii stavby tohoto lidumilného zařízení jsem čerpala, poznávala a obdivovala z Pamětního listu z roku 1926.
Na jaře roku 1922 začala se místní legionářská obec zabývat plánem postavit samostatný pomník hrdinům padlým ve světové válce. Jejich přičiněním byl z jejich řad i z řad spolků a korporací utvořen výbor pro postavení pomníku. Tohoto plánu použil výbor Okresní péče a zasadil se o to, aby místo mramorového pomníku byl vybudován pomník oživený, a tak sloužil k trvalému uctění památky padlých. Výbor spolku věděl, že takový pomník jako budova, bude poskytovat útulek osiřelým dětem z celého okresu. Jeho budování se zúčastní celý okres a vybuduje tak důstojný a účelný památník k uctění světlé památky milých krajanů.
Výbor pro postavení pomníku přijal tento návrh, upustil od původního plánu a přeměnil se v odbor pro postavení Okresní sirotčí útulny (Dětského domova). Předsedou byl zvolen továrník František Svátek, jednatelem učitel Václav Vodstrčil. Od té doby pracoval tento výbor svorně s výborem Okresní péče o mládež na uskutečnění předsevzatého díla.
Bylo nutno, aby se o novém plánu dověděli občané v celém okrese, i krajané, kteří bydleli mimo soudní okres. Stalo se tak články v novinách a přednáškami ve všech obcích okresu. Celá veřejnost ochotně přispívala k rozmnožení stavebního fondu, ale bylo třeba ještě mnoho dobročinnosti a obětavosti k získání potřebného nákladu. Spolek nahospodařil sice v několika letech slušný obnos, v roce 1922 činila pokladní hotovost 107 174 Kč, ale neměl tolik prostředků, aby mohl podniknout tuto stavbu bez zatížení své podpůrné činnosti. Předsednictvo vyhledávalo prameny, jimiž by byl stavební fond rozmnožen. To vyžadovalo rozsáhlé práce propagační, při níž horlivě spolupůsobila tajemnice spolku, sociální pracovnice Hilda Michálková. Se zápalem pro věc se zúčastnila celé stavební akce.
Předsednictvu spolku a správnímu výboru se podařilo získat mnoho šlechetných příznivců v okrese, kteří se uvolili přispět na stavbu poskytnutím bezplatných potahů, darováním stavebního materiálu i poskytnutím peněžitých obnosů. Občané našeho okresu slíbili dát dřevo, písek, zavázali se svážet na staveniště stavebniny. Zakládající člen spolku a příznivec - majitel boskovického velkostatku Alfons Mensdorff-Pouilly daroval mimo jiné dary stavební dřevo na stavbu budovy. Také většina obcí okresu přispěla k uskutečnění velkého díla. Stavební materiál darovali a na stavbu potahy dovezli dárcové z Babolek, Bačova, Benešova, Boskovic, Bukové, Drbálovic, Hrádkova, Chrudichrom, Jabloňan, Kladerub, Knínic, Kochova, Lhoty Rapotiny, Lipové, Ludíkova, Mladkova, Míchova, Obory, Okrouhlé, Pamětic, Podolí, Protivanova, Skalice, Smržova, Sudic, Svitávky, Šebetova, Trávníku, Třebětína, Újezdu, Valchova, Vanovic, Vážan, Velenova, Vísek Vratíkova a Žďárné.
Přejímání a dozor nad veškerým stavebním materiálem převzal ředitel ve výslužbě Vladimír Novotný. K propagačním cestám po okrese zapůjčil spolku automobil zvěrolékař Dr. Navrátil a majitel mlýna v Rozhraní Fr. Pecl. Byly podány žádosti ministerstvu sociální péče a zdravotnictví o udělení subvencí. Obojí poskytly na stavbu 40.000 Kč. U sirotčí pokladny byla zajištěna půjčka 80.000 Kč s dlouholetou umořovací dobou a nízkým úrokem. Za těchto okolností se mohlo přistoupit ke stavbě. Chystané místo na stavbu, vzácný dar Petra Bílky, bylo shledáno malé, tvarem nevhodné a bylo zřejmé, že je bude nutno zaměnit za jiný vyhovující pozemek. Předsednictvo spolku se obrátilo na majitele pozemků ve Smetanově třídě. Ti prodali své pozemky za poloviční cenu. Prodejem domu Petra Bílky byly získány peníze na koupi rozsáhlejšího a vhodnějšího pozemku se zahradou. Obec Kořenec a Letovice na zbudování nabídly fondy věnované jejich občany na postavení pomníků padlým vojínům v jejich obcích. Stavební fond zatím vzrostl dary občanů, kteří na něj pamatovali při každé příležitosti a odváděli na něj čisté výtěžky ze zábav, dary a sbírky. Do konce roku 1925 fond činil 248.744 Kč. Provedení plánů a vedení stavby převzal vrchní stavitelský rada Ing. Richard Turek z Brna. Ochotně a nezištně provedl práci s plným zdarem. Stavbu dětského domova provedl spolek ve vlastní režii. Práce byly zadány místním živnostníkům a v září 1925 byl položen základní kámen nové budovy.
Práce zednické byly zadány stavitelům Havlínovi, Hronkovi, Slámovi a Wernerovi. Sochařské práce byly provedeny za řízení a osobní spolupráce profesora Leopolda Schmidta v sochařském závodě Viléma Drbala v péči mistra Otoupala. Tesařské práce provedl mistr František Bašný, klempířské práce byly zadány Josefu Vlachovi, stavební práce stolařské převzala firma Rudolf Morávek. Vodovod zařídila strojírna Karla Lipky, instalace osvětlení a hromosvodu provedl elektrotechnický závod Rudolfa Bubly. Práce malířské obstaral Fr. Paiger, natěračské Zdeněk Verbický, střechy pokryl Ferdinand Souček, a sklenářské práce provedl Alois Jelínek. Při zadání prací i při nákupu stavebnin se přihlíželo k tomu, aby byly co nejlacinější, avšak dobré kvality. Všichni dodavatelé zmírnili své nároky na nejlacinější míru.
Je dlouhá řada příznivců, dlouhý je seznam dárců, kteří přispěli na stavbu od nejmenších po největší dary. Přispěli jednotlivci i různé spolky a korporace, tělovýchovné jednoty, žáci a žákyně z různých škol, obchodníci, živnostníci a řemeslníci, továrníci i dělníci, rolníci, doktoři, učitelé, peněžní ústavy, hudebníci, hasiči, kněží, legionáři místní i z okolí. Za účasti většiny spoluobčanů vyrostla budova, která bude vždy připomínat, že boskovický okres dovedl zachovat v úctě čestnou památku válečných obětí tak vhodným a obětavým způsobem. Správní výbor Okresní péče o mládež v Boskovicích za osobní téměř každodenní práce předsednictva se přičinil o provedení tohoto díla vespolné lásky. Před budovou byl zároveň postaven pomník a dodnes tam stojí, věnovaný památce legionářů. Představuje boskovického rodáka nadporučíka Leopolda Šafáře, který padl u Zborova 19. června 1917. Má pamětní desku na rodném domě v Komenského ulici. Ještě další naši legionáři se nedočkali osvobození. Střelec Karel Ševčík padl 19. 6. 1917, má pamětní desku na Zahradách. Důstojnický zástupce Jaromír Kraus z Letovic zemřel 2. 7. 1917. Všichni tři padli v boji u Zborova v pluku Mistra Jana Husi čís.1. Ludvík Švancara ze Svitávky byl justifikován dne 16.6.1918 v Conegliono v Itálii. Dojemně nám je připomíná tklivá píseň Zborov:
Hoši od Zborova tiše v zemi spíte,
vy se nikdy více domů nevrátíte,
vy se nevrátíte nikdy více zpátky,
nikdy nezříte svou zem .....
V závěru pamětního spisu vydaného k otevření Útulny je poděkování všem dobrodincům, kteří jakýmkoliv způsobem přispěli ke zbudování Dětského domova a tak tento krásný podnik umožnili. Vyslovuje přání, aby se v budoucnosti budova stala šťastným útulkem sirotků a dětí opuštěných, aby v něm našly útěchu, podporu a posilu. Aby byl klidným rodinným útulkem těm dětem, které nepoznaly starostlivé péče otcovské ani vřelé náručí matčiny.
Toto přání se splnilo a Útulna nahrazovala rodičovskou péči mnoha sirotkům. Vyrostli z nich řádní občané, založili si vlastní rodiny a rádi se v dospělosti vraceli do bývalého domova, aby se pochlubili svými rodinami a poděkovali těm, kdo se o ně v jejich dětství starali.