Akce a aktuality klubu
Setkání k 140. výročí narození O. Kubína
Dne 18. října 2023 se sešli členové Klubu přátel Boskovic u pomníku boskovického rodáka a světově známého malíře Otakara Kubína, aby si připomněli 140. výročí jeho narození. Otakar Kubín se narodil 22. října 1883 v Boskovicích a jeho rodný dům stál právě na místě kde stojí jeho pomník. O realizaci tohoto pomníku se zasloužil KPB v roce 2003. Jeho autorem je akademický sochař Bedřich Čelikovský a slavnostně byl odhalen 18. října 2003.
Členové KPB se od té doby pravidelně u pomníku schází při výročích jeho narozenin a úmrtí a připomínají si jeho tvorbu. Za svůj život namaloval Otakar Kubín asi 3000 obrazů. Nejznámější jsou hlavně krajiny v Provence - levandulová pole, vesničky, stromy, cesty a také krajina kolem Boskovic, ve kterých jsou jeho vzpomínky na mládí a láska k rodnému kraji.
Kolem pomníku jsou vysázené levandule, které v létě krásně voní a připomínají jeho roky prožité ve slunné Provence a místo jeho trvalého odpočinku ve Francii.
Roky 2020 - 2023 ve stručnosti
Vážení členové KPB, vážení přátelé.
Omlouváme se, že jste od nás delší dobu neobdrželi žádné zprávy, ale vše začalo v roce 2020. Na celý rok jsme měli připravený plán, který začínal vzpomínkovou akcí věnovanou památce pátera Aloise Slováka. Byl to kněz, kazatel, profesor, historik a iniciátor výstavby Mohyly míru na slavkovském bojišti. Bohužel týden před touto akcí přišel covid a veškeré akce byly zakázány. Výbor KPB v té době rozhodl přerušit naši činnost na dobu neurčitou.
V roce 2021 jsme nemohli oslavit výročí narození boskovického rodáka Augustina Bergera, který byl jedním z našich nejslavnějších tanečníků a průkopníků v tanečním oboru. Členové KPB položili na hrob jeho a jeho manželky Giullietty, k výročí sňatku 5. května 1886, krásnou kytici s pozdravem z Boskovic. Mimo to vyšel v Zrcadle a Zpravodaji Města článek od Jaroslavy Kovaříkové "Příliš krátké štěstí Augustina a Giullietty Bergerových".
V létě navštívila jejich hrob v Praze pravnučka AB Jasmin Wildman a navštívila i Boskovice při příležitosti Baletního večera s paní K. Hanáčkovou (PR Národního divadla Praha - balet,) který pořádalo KZMB na zámku v Boskovicích. Za KPB je přivítaly Jaroslava Kovaříková a Jarmila Winklerová.
V říjnu 2022 bylo 80. výročí popravy boskovického rodáka MUDr. Karla Svěráka 24. října 1942, kdy byl MUDr. Karel Svérák s manželkou Marií, dcerou Iris a synem Karlem popraveni za jeho pomoc parašutistům při atentátu na Reinharda Heydricha. KPB pořádá vždy pietní vzpomínku u Pomníku padlých v Boskovicích. Zúčastnilo se 12 členů KPB a několik dalších občanů města. Akci podpořila svou účastí i senátorka Ing. Jaromíra Vitková.
V roce 2023 výbor KPB naplánoval na 1. pololetí členskou schůzi a při této příležitosti jsme zkontrolovali naši členskou základnu. Zjistili jsme že v době covidu hodně našich členů zemřelo, další zestárli nebo onemocněli, takže zbývá necelá polovina původních členů KPB. Členská schůze se uskutečnila 17. května 2023 a zúčastnilo se jí pouze 18 členů, což je třetina členů. Výbor KPB plánuje výroční členskou schůzi na druhé pololetí roku, kde se rozhodne jestli budeme v práci pokračovat, nebo zvolíme jinou formu našeho působení ve městě.
Poslední akcí KPB v letošním roce zatím bylo natáčení ČT Brno pořadu Toulavá kamera o Boskovicích. Natáčení proběhlo 11. května t. r. Kromě pana kastelána z hradu a pracovnice Muzea Boskovicka zajímala redaktora ČT Naučná stezka Hradním a oborským okruhem. Jarmila Winklerová seznámila redaktora se všem podrobnostmi budování trasy, popsala jednotlivá zastavení osazená informačními tabulemi s podrobnými informacemi o floře, fauně a historii toho místa. Vyjmenovala i všechny členy KPB, kteří se zasloužili o vznik této stezky. Na této trase je umístěno 11 tabulí z toho 3 menší jsou na hradě. Paní redaktorce se velmi líbilo Pilské údolí, chtěla znát nějakou pověst o vodnících a jak to bylo s kaskádou na říčce Bělé. I to máme v materiálech klubu. Pořad se vysílal, dost upravený, v neděli 21. května v 10.00 hod. na jedničce ČT Praha.
Jarmila Winklerová, předsedkyně Klubu přátel Boskovic
Členská schůze
Členská schůze Klubu se konala 4. března 2020 ve 14.30 h ve videosále kina Panorama v Boskovicích.
V úvodu schůze předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přednesla zprávu o činnosti Klubu v roce 2019 a doplnila ji o Plán práce na rok 2020. Jaroslava Kovaříková přednesla Zprávu o hospodaření Klubu za uplynulý rok a paní Hořavová ji doplnila o Zprávu Revizní komise. Všechny zprávy byly přítomnými členy schváleny bez připomínek.
Jako už tradičně, paní Dagmar Hamalová přítomné seznámila s akcemi, které na letošní rok připravuje Muzeum Boskovicka. Na některých se bude podílet i KPB. Z nejbližších akcí to bude představení zrestaurované opony Alfonse Muchy a jeho děl z počátku jeho tvorby. Následovat bude i akce týkající se Kamenů zmizelých. Chystá se i už avizovaná výstava o Pánech z Boskovic nebo 100. výročí narození Ludvíka Kundery. Blíží se také už tradiční zahájení turistické sezony.
KPB navázal kontakt se společností, která se věnuje době císaře Napoleona. Výsledkem bude akce, která se bude týkat výročí A. Slováka a bude se odehrávat u jeho hrobu a v Zámecké zahradě.
V květnu si Klub připomene 25. výročí své existence.
Následovalo promítnutí krátkého filmu o vernisáži výstavy Otakara Kubína a také o udělování ocenění za kulturní přínos pro Boskovice. Následovalo občerstvení, které připravily členky výboru KPB a bohaté individuální diskuse.
Setkání …
Jako každý rok i na letošní podzim výbor KPB připravil akci, na kterou se většina jeho členů vždy těší. Je to setkání příjemné, informativní, diskusní, doplněné sladkou tečkou, což je vždy káva se zákuskem.
Letošní akce „Setkání u bábovky“ se konala ve středu 13. listopadu 2019 v 15.00 hodin ve videosále kina Panorama.
V úvodu předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přivítala 35 členů Klubu a předala slovo paní Dagmar Hamalové z Muzea Boskovicka. Ta nejprve poděkovala členům KPB za spolupráci na akcích, které se ve městě konaly k 50. výročí úmrtí Otakara Kubína. Připomněla, že velká výstava z díla Otakara Kubína v muzeu je velmi úspěšná a je o ni stále velký zájem. A končí už 24. listopadu.
Pro příští rok se v muzeu připravuje výstava světoznámého malíře, který sice není z Boskovic, ale v muzeu se nachází jedno jeho větší dílo. Jde o Alfonse Muchu, který namaloval oponu pro ochotnické divadlo v Doubravici nad Svitavou. Veřejnost se bude moci dozvědět něco o vzniku této opony, její úschově, znovuobjevení a restaurování. Kromě opony budou na výstavě i některá drobná díla ze začátku malířovy tvorby. Výstava „Expedice středověk“ bude určena hlavně pro děti.
V době 21. 5. – 18. 10. 2020 bude v muzeu akce „Šlechtický rod pánů z Boskovic“ jako připomínka 500. výročí od úmrtí Ladislava z Boskovic.
Poslední akcí v tomto roce bude ještě vystavení Boskovického betlému, kterým si připomeneme jeho tvůrce Jaroslava Koutného, který 11. listopadu 2019 zemřel.
V další části setkání pan Josef Vybíhal představil svoji knihu „Jak šel čas“. Vyprávěl proč a jak tato kniha vznikla, jak je rozdělená do jednotlivých časových období jeho osobně i v historii města. Při vzpomínání na Jaroslava Koutného požádal přítomné o minutu ticha za svého kamaráda. Vyprávěl o jednotlivých obdobích a činnostech svého života. Například o tělovýchovných organizacích, školních létech, spolužácích, známých osobnostech města z doby jeho mládí, o válce, náletu na Boskovice, trempování, vojenské službě, práci v Metře Blansko… Vzhledem k tomu, že vyprávění bylo dosti podrobné a pamětníci na jeho vyprávění mohli reagovat, všichni se dohodli, že pokračování bude součástí jarní členské schůze 2020.
Závěrem společné části setkání bylo ještě blahopřání panu Zdeňku Komárkovi k jeho 90. narozeninám.
No a zcela nakonec – káva, bábovka a individuální diskuse.
Otakar Kubín 1883 – 1969
V letošním roce si Boskovice připomínají 50. výročí úmrtí Otakara Kubína. Muzeum boskovicka připravilo krásnou výstavu z celoživotního tvůrčího i soukromého života tohoto boskovického rodáka. Kulatá výročí – narození i úmrtí – si pravidelně připomíná i Klub přátel Boskovic, který byl v roce 2003 iniciátorem vybudování památníku Otakara Kubína. A protože i letos si připomínáme kulaté výročí Klub připravil Vzpomínkové setkání u památníku Otakara Kubína.
Ve středu 16. října se sešlo téměř 50 lidí v místě, kde stával Kubínův rodný dům a kde nyní stojí památník, aby na něho zavzpomínali.
V úvodu předsedkyně Klubu přátel Boskovic Jarmila Winklerová přivítala přítomné a předala slovo starostovi města Jaroslavu Dohnálkovi. Ten zavzpomínal na odhalování památníku a poděkoval Klubu za organizování akcí týkajících se známých osobností Boskovic. Stejné poděkování Klubu vyslovila i senátorka Jaromíra Vítková. O některých důležitých faktech a etapách v životě Otakara Kubína promluvila předsedkyně Klubu. Připomněla také, že neformální setkávání Boskovic se Simiane trvá už od roku 1991, kdy do francouzských rodin odjelo 7 čerstvých absolventů – francouzštinářů boskovického gymnázia. Od té doby se tyto výměnné návštěvy udržují. Poděkování Klubu vyslovila i Dagmar Hamalová, která přítomným přiblížila, které akce ke Kubínovu výročí už proběhly nebo se ještě chystají. Zajímavé bylo i vyprávění o setkání s představiteli Simiane, kde Kubín prožil dlouhá léta svého života a kde vznikaly krásné obrazy krajiny Provence. Vzácným a milým překvapením pro všechny byla přítomnost pana Ferdinanda, praprasynovce Otakara Kubína. Podělil se krátce o vzpomínku na svého praprastrýce, a řekl, že právě on ho učil jak vnímat barvy a krásu toho, co člověka obklopuje. Vyprávěl také o svých návštěvách v Simiane a ocenil také velkou výstavu v Rezidenci a toho, jak se Boskovice hlásí k odkazu svých významných občanů. Závěrem setkání bylo položení květin k památníku a intenzivní diskuse mezi přítomnými.
Výlet do Benešova a Pavlova
Dne 18. září 2019 uskutečnil Klub přátel Boskovic výlet do Benešova a Pavlova. Po příjezdu autobusem na náves Benešova jsme se seznámili s historií i současností obce. První zmínka je z roku 1362. Benešov vznikl jako tvrz nebo zemanství s hospodářským dvorem. V roce 1610 měla obec již 20 stavení a svou pečeť s běžícím jelenem, který je vyobrazen na současné vlajce Benešova. Dominantou obce je kostel v renesančním slohu z roku 1787. Kostel i kříž před kostelem mají zajímavou historii a jsou chráněny jako kulturní památka.
Prošli jsme se Benešovem a poznali jeho zajímavosti. Po zhlédnutí kostela jsme se přesunuli ke třem budovám, v nichž až do roku 1959 sídlily základní školy a školka. Nová škola je z roku 1959. Na návsi jsme si prohlédli pomník s fotografiemi vojáků z Benešova a okolí, kteří padli za 1. světové války. Tento pomník má kopii na nedalekém starém hřbitově. Poblíž pomníku je pamětní deska pana Josefa Opálky, který jako partyzán byl zajatý a umučený fašisty v roce 1945 v Letovicích.
První oddechovou zastávku jsme si udělali v restauraci Morava. Tam jsme si v podzemí prohlédli velmi zajímavou vinárnu. Ve vedlejším pekařství přišla vhod dobrá káva s čerstvým koláčem. V této chvíli jsme již byli seznámeni s významnými občany Benešova, takže jsem se odebrali na další část výpravy. Naše kroky nás zavedly k meteorologickému radaru, který stojí v nedalekém lese. Cestou jsme prošli velmi pěknou novou zástavbou. Radar jsme si prohlédli pouze z venku, prohlídka uvnitř radaru je možná pouze jednou v roce při dni otevřených dveří. Radar má zajímavou architekturu a stojí poblíž nejvyššího vrcholu Drahanské vrchoviny – vrcholu Skalky, 735 m. n. m. Na vrchol jsme vystoupali a vyzkoušeli si jeho údajné léčivé účinky.
U radaru je rozcestí směr Benešov, Pavlov, Buková, Protivanov, Suchý a Kořenec. Vše je přehledně označeno turistickými značkami. Cesty jsou upraveny a v létě je zde ráj cyklistů, v zimě běžkařů. Nachází se zde rovněž rozvodí říček Žďárná a Luha, které jsou zdrojnicemi řeky Punkvy, jež vyvěrá u Punkevních jeskyní.
Krásnou přírodou s nádhernými výhledy na Českomoravskou vysočinu, Kralický sněžník a Jeseníky s nejvyšší horou Praděd 1 492 m. n. m. jsme zamířili k prameni říčky Bělé. Ta pramení u Pavlovského dvora, který byl hospodářským dvorem olomouckého Hradiště. To zde postavilo skelné hutě a u nich vesnici Benýšku, která po zániku skelné hutě rovněž zanikla, a obyvatelé byli přesídleni do vesnice Suchý. V současné době je dvůr ve špatném stavu. I o něm je dochováno několik pověstí. Bělá protéká chráněnou krajinnou oblastí přes 7 rybníků, razí si cestu přes Horní Štěpánov, Melkovské údolí a přehradu Vratíkov, protéká i Boskovicemi a u Lhoty Rapotiny se vlévá do Svitavy.
Dále už jsme pokračovali do Pavlova, místní části Benešova. Zde je nová kaplička, kterou si obyvatelé Pavlova postavili před 20 lety z vlastních financí. Kopcem dolů přes Pavlov a Benešov jsme došli opět k restauraci Morava, kde jsme si dali chutný oběd, dobrou kávu a čerstvě upečené tvarohové koláče. Zde jsme výlet zhodnotili.
Celou cestu nás provázelo pěkné počasí, ušli jsme krásnou přírodou 7 km, byli jsme příjemně unaveni a shodli jsme se, že si výlet příští jaro zopakujeme.
Počátky člověka ve světle nejaktuálnějších antropologických poznatků
V pátek 24. května 2019 se v prostorách Muzea regionu Boskovicka uskutečnila přednáška RNDr. Michala Živného, Ph.D. z Ostravské univerzity s názvem Počátky člověka ve světle nejaktuálnějších antropologických poznatků. Hlavním tématem přednášky byl současný pohled na starší fázi evoluce člověka probíhající v období přibližně před 1,5–3 mil. lety. Vývoj člověka je (nejen) ve výuce často a tradičně prezentován jako trojstupňový proces probíhající od nejstarší lidské formy, tzv. člověka zručného (Homo habilis) přes pokročilejší stupeň – člověka vzpřímeného (Homo erectus) až po moderní lidský druh, člověka moudrého (Homo sapiens). Ve skutečnosti byl však vývoj našeho rodu mnohem komplikovanější, jak o tom svědčí velké množství stále nových a nových objevů, reinterpretace některých starších poznatků a výsledky složitějších a sofistikovanějších výzkumných postupů, které poodhalují naši minulosti v dříve nevídaných detailech. Přednáška byla vedena formou frontálního výkladu doplněného diskuzí s posluchači s využitím audiovizuální techniky a replik nejvýznamnějších artefaktů.
Členská schůze březen 2019
Členská schůze se konala 6. března 2019 v 15.00 hodin ve videosále kina Panorama v Boskovicích. Schůzi zahájila předsedkyně KPB Jarmila Winklerová připomenutím programu schůze a předala slovo Dagmar Hamalové z Muzea Boskovicka. Ta seznámila téměř 40 přítomných členů Klubu s akcemi, které muzeum na letošní rok připravilo. Bude to například na jaře exkurze za větrnými mlýny, zahájení turistické sezóny a na podzim 50. výročí úmrtí malíře Otakara Kubína.
Následovala volba komisí. Do návrhové komise byli zvoleni Ilja Melkus, Eva Šmétková a Marie Dobšíková. Do volební komise Stanislav Živný, Dana Oujezdská a Eva Chlupová.
Předsedkyně Klubu nejprve přednesla Zprávu o činnosti KPB v roce 2018, Jaroslava Kovaříková Zprávu o hospodaření a Květa Mezerová Zprávu kontrolní komise. Všechny zprávy byly členskou schůzí schváleny.
V letošním roce se práce Klubu bude řídit Plánem práce na rok 2019, který přednesla Jarmila Winklerová a byl přítomnými členy schválen.
Stanislav Živný na závěr představil návrh na některé změny ve vedení KPB. Výbor bude pokračovat ve stejném složení, ale bez Jiřího Bušiny, který ho opouští ze zdravotních důvodů. Kontrolní komise bude nově ve složení Květa Mezerová, Marta Hořavová a Jitka Kučírková. I tyto změny byly schváleny jednomyslně.
V diskusní části byly paní Olze Oldřichové, která oslavila 90. narozeniny, předány květiny a gratulace. Dále byly ještě upřesňovány informace k zájezdu, přednášce i návrhu na výstavku starých svatebních fotografií. Po občerstvení, kterým byla jako tradičně káva a sladký zákusek, byl promítnut film Moravský kras ze seriálu Šumná města, kde si přítomní mohli připomenout některá místa z našeho blízkého okolí.
Josef Pros: Vzpomínka na Josefa Šmétku
Minulý týden proběhlo smuteční rozloučení s bývalým pedagogem boskovického gymnázia Josefem Šmétkou, který zemřel o Vánocích. Na pohřbu promluvil jeho kolega Josef Pros, jehož řeč publikujeme jako vzpomínku na legendárního pedagoga, který gymnáziu zasvětil dlouhá léta svého života:
"Vážení přítomní, dovolte mi proslovit několik vzpomínek na svého milého kolegu Ing. Josefa Šmétku.
Josef Šmétka, kterému jsme důvěrně říkali Jožka, přicházel na gymnázium vždycky mezi prvními s lahodným pozdravem „Dobrý po ránu“ a opouštěl školu často v pozdních odpoledních hodinách. Velké brýle, široký úsměv, modrý plášť vlající po chodbách, někdy to bral i přes dva schody. Vypadalo to, jako by něco nebo někoho neustále hledal. Opak však byl pravdou. Jožka znal školní budovu jako málokdo do posledního šroubku od sklepa až na půdu, kde se pečlivě staral o maturitní tabla.
Píše se rok 2000 a konají se oslavy 100. výročí založení gymnázia. Když přijdu do kanceláře, uvidím Jožku, který něco sepisuje a rozesílá pozvánky. Jak si to všechno může pamatovat a na nikoho nezapomenout? K tomu ještě jeho olbřímí práce na školním almanachu, čísla, statistiky, ročníky, třídy, jména absolventů, třídní učitelé, nikdo nesmí chybět. Ten Jožka Šmétka měl snad v hlavě počítač s vyhledávačem Google.
Je počátek prosince jakéhokoli roku a Jožka se objevuje v kabinetě s novými jízdními řády. Vyhledávání vlakových a autobusových spojů na školní výlety, to je jeho doména. A že těch cest bylo jak po vlastech českých, moravských, slezských, tak i na jeho srdci blízké Slovensko. Obětavě pomáhal i své manželce Evě při organizaci zájezdů do Francie a Španělska, v autobuse vedle řidiče mu s automapou v ruce nahrazoval dnešní navigaci GPS.
Konají se maturitní zkoušky v roce 1996 a Jožka má na starosti přípravu tříd. Pečlivě srovnané papíry na potítku a tužky jím ořezané takovým způsobem, že vzdáleně připomínaly středověká kopí, kterými nás maturanti při zkouškách potom ohrožovali.
Jožka měl osobitý styl humoru. Ze spousty hlášek bych připomněl tu, která mě vždycky rozveselí, když studenti začnou někdy zlobit: „Vážené pt. publikum.“ Nebo jak na konci roku přál na gymnáziu každému veselého Ježíška a bohatého Silvestra. Letos nás ovšem všechny zarmoutil.
Jožka Šmétka dokázal uplatnit svůj obrovský přehled nejen v přírodovědných a technických oborech, které na škole vyučoval. Čas od času mě navštěvoval s křížovkami či rébusy, tak jsme to spolu luštili. A když jsme konečně dospěli k tajence nebo řešení, nikdy se s tím nespokojil, žádné políčko nesmělo zůstat prázdné. Byl pro mě vzorem důkladnosti a preciznosti. Vyhledával chlapskou společnost, aby si mohl zahrát své oblíbené karetní hry mariáš či taroky. Tradice pokračuje, vždyť na gymnáziu hrajeme taroky úspěšně až do dnešní doby. Jožka se na školu velmi rád vracel. Objevoval se tam při různých příležitostech v ruce s hnědou plátěnou taškou s tajemným obsahem. Gymnázium pro něho bylo druhým domovem.
Vážení přítomní, chtěl bych v této chvíli zakončit své kolegiální vzpomínání dvojverším Karla Havlíčka Borovského: „Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivost a síla.“ Takový byl i Ing. Josef Šmétka, svérázná osobnost, dnes už legenda.
Milý Jožko, předešel jsi nás na cestě do věčnosti, čest Tvojí památce!"
vyšlo v Ohlasech dění na Boskovicku 8.1.2019
Setkání u bábovky
Jako každý rok na podzim tak i letos výbor Klubu připravil pro své členy setkání u kávy a bábovky. Akce se konala ve středu 14. listopadu 2018 v 15.00 hodin ve videosále kina Panorama. Předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přivítala 35 přítomných členů Klubu a seznámila je s programem setkání.
První informací byla zpráva o větších akcích v roce 2018. Na začátku roku to byla členská schůze, kde se hodnotila činnost Klubu za loňský rok. Na jaře následovala již druhá prohlídka boskovického židovského hřbitova. V minulém roce Oldřiška Sokolová zájemce o prohlídku informovala o pohřbívání zesnulých a tím jak smrt v rodině ovlivnila pozůstalé. Letošní informace se krátce zaměřily na pohřbívání a byly více zaměřeny na náhrobky, které si přítomní společně prohlédli. Další větší akcí byl zájezd na Kořenec, který byl velmi zajímavý a poučný. V rámci velkých podzimních akcí 100. výročí vzniku republiky si Klub přátel Boskovic připravil dvě akce. Ta první se týkala osobnosti MUDr. Karla Svěráka, kterému byla ve vestibulu boskovické nemocnice odhalena pamětní tabule. Další akcí byla instalace pamětní desky k Lípě republiky, která byla vysazena v roce 1968 na Náměstí 9. května. Dalším bodem programu setkání byly návrhy na činnost Klubu v roce 2019. Bude to jistě nějaké připomenutí 100. výročí narození MUDr. Karla Svěráka, pokus sehnat informace o vysazování Lípy republiky z roku 1968, nějaký zajímavý zájezd apod. Ředitel KZMB Oldřich Kovář všem přítomným představil nový boskovický kalendář na rok 2019.
V závěru setkání si členové Klubu prohlédli fotografie i reportáž BTV z největších oslav ve městě a sedmiminutový film o návštěvě prezidenta Masaryka v Boskovicích v roce 1929. Každý účastník akce si ze setkání odnášel nejen dobrou náladu ze setkání s přáteli, sladkého zákusku i dobré kávy, ale i čerstvé vydání Vlastivědných listů boskovicka.
Lípa republiky z roku 1968
V parku na Náměstí 9. května v Boskovicích, v blízkosti Základní školy, stojí krásný strom – lípa, u něhož jsou dva velké balvany. Stojí v blízkosti Lípy tisíciletí, kterou Klub přátel Boskovic vysadil v roce 2001. Málo lidí ve městě ale o Lípě republiky ví něco zajímavějšího. Tento strom totiž letos slaví také svoje jubileum. Je mu právě 50 let. V roce 1968 totiž Městský národní výbor v Boskovicích v rámci oslav 50. výročí našeho státu souhlasil, že organizace, které v té době chtěly obnovit svou činnost, vysadí strom, který bude toto výročí připomínat – Lípu republiky.
Klub přátel Boskovic se letos rozhodl, že lidem, kteří chodí okolo lípy připomene její „narozeniny“. Na větší kámen u stromu Klub nechal nainstalovat pamětní desku, která na výročí Lípy republiky upozorňuje. Pamětní deska byla veřejnosti představena 28. října 2018 v rámci městské oslavy 100. výročí republiky.
Pamětní tabule – MUDr. Karel Svěrák
Letošní rok, zejména podzim, je zarámován mnoha výročími a oslavami důležitých událostí uplynulého století 1918 - 2018. Jedno z mnoha výročí si připomíná i boskovická nemocnice. Slaví totiž své 60. narozeniny. Proto jednou z akcí byl i Den otevřených dveří v nemocnici, který se konal v pátek 26. října 2018. Lidé se mohli seznámit s prostředím nemocnice, jejím zařízením, personálem apod. Kdo se chtěl na cokoliv zeptat, měl možnost.
Klub přátel Boskovic se proto právě na tento den rozhodl k akci přidat a veřejnost seznámit s osobností, která se o zřízení nemocnice v Boskovicích dlouho zasazovala. Jde o MUDr. Karla Svěráka (1889 – 1942). Klub se rozhodl této významné osobnosti, nejen Boskovic, v nemocnici instalovat pamětní tabuli, kde se každý o tomto významném lékaři může dozvědět mnoho zajímavého. Text o Dr. Svěrákovi najdete rovněž na stránce Osobnosti.
26. října se v 10.00 hodin ve vestibulu nemocnice konala veřejná prezentace této pamětní tabule. Předsedkyně KPB Jarmila Winklerová přivítala třicítku přítomných, připomněla výročí nemocnice i důvod vzpomínky na osobnost MUDr. Karla Svěráka. O jeho životě, rodině, jeho zásluhách v profesním životě, odboji ve 2. světové válce, zapojení do atentátu na Reinharda Heydricha i jeho smrti promluvila Jaroslava Kovaříková. Po těchto informacích promluvil ředitel nemocnice MUDr. Miloš Janeček. Za tuto akci Klubu poděkoval a navrhl, že by se knihovna v nemocnici mohla jmenovat Knihovna MUDr. Karla Svěráka. Možná by bylo i vhodné, aby Klub ve spolupráci s paní senátorkou Ing. Jaromírou Vítkovou se pokusil navrhnout osobnost MUDr. Karla Svěráka na státní vyznamenání. S jeho názory se ztotožnila i přítomná starostka města Hana Nedomová, která Klubu za akci poděkovala a pozvala všechny na hlavní oslavy ve městě.
Zájezd na Kořenec
Dne 19. září 2018 se uskutečnil plánovaný zájezd pro členy KPB do obce Kořenec. Ráno v 9.15h jsme odjížděli linkovým autobusem z autobusového nádraží, kam se dostavilo 21 členů. Na Kořenci nás již očekával náš průvodce, pan Pavel Fabiánek, který si pro nás připravil opravdu zajímavý program.Nejprve nás seznámil s popisem Kořence a jeho historií. První zmínky vznikly zřejmě koncem 12. a počátkem 13. století, kdy při osídlování docházelo ke kácení pralesů a podle kořenů vykácených stromů byl odvozen název obce Kořenec a potoka Kořeňák. Jméno Kořenec je jen jedno v celé republice.V obci je v současné době 156 popisných čísel a žije zde 356 obyvatel.
Následovala prohlídka obce. Od obecního úřadu jsme se vydali do muzea budíků. Nachází se v domě soukromého majitele pana Fr. Grulíka. Pokud je na domě vyvěšena žlutooranžová vlajka s velkým budíkem je prohlídka možná. Museli jsme se rozdělit do tří skupin, abychom se do malé místnosti vešli. Ve sbírce je více jak 1 200 budíků všech možných značek a tvarů (slepecký, hrací, židovský, který jde pozpátku atd.)
Pokračovali jsme vesnicí kolem nejstaršího domku z roku 1864, kolem budovy staré školy z roku 1829, kde je nyní školka pro 12 dětí a následovala prohlídka Muzea Kořence. Muzeum bylo založeno v roce 1985 a původně bylo umístěno v místní kapličce. V roce 1995 bylo přestěhováno do usedlosti č.p. 16, kterou obec zakoupila z peněžního daru kořeneckého rodáka a čestného občana Kořence pana Jiřího Pelikána. V první části Muzea se nachází nástěnná malba sochaře Buřivala znázorňuje klášter Hradisko u Olomouce, který vlastnil řád Premonstrátů (vlastnili i Šebetovské panství kam patřil i Kořenec). Je tu vystavena i stará katastrální mapa, znak a prapor Kořence. Dále je tu výstava kořeneckých krojů (kroj vdaných žen, kroj kořeneckých dívek, vázání dívčího šátku, kroje ve vzpomínkách pamětníků a fotografie folklórních souborů Kořeňák a Kořeňáček). Ve druhé části je expozice " Práce a život našich předků". Ukazuje jak se žilo a pracovalo na vesnici v dřívějších dobách. Je zde dobové zařízení světnice běžné rodiny včetně kolébky, kolovrátku a dalších předmětů. Na dvoře usedlosti jsou k vidění staré zemědělské stroje - mlátičky, fukary, koňské povozy a sáně a další drobné předměty. V Muzeu se nám moc líbilo a dokonce nám pan Fabiánek hezky zazpíval, jak je na Kořenci zvykem.
Pokračovali jsme k další zajímavosti, která je v soukromém vlastnictví. Jedná se o kulturní památku - větrný mlýn. Byl postaven v roce 1866, jedná se o zděnou stavbu holandského typu s otočnou střechou. Výška je 10,2m a původně měl 6 perutí, později jen 4. V roce 1950 bylo poslední šrotování, potom mlýn chátral a v roce 1967 byl prodán.
Při zpáteční cestě jsme si prohlédli areál kde se každé dva roky pořádají Kořenecké slavnosti písní a tanců pro folklórní soubory okr. Blansko. Cestou ke kapličce jsme se zastavili u pomníku padlým v 1. sv. válce, který byl postaven v roce 1931. Návrh pomníku vypracoval profesor Leopold Schmidt z Boskovic a zhotovil ho pan M. Otoupal z Boskovic v závodě Viléma Drbala v Boskovicích. Kaplička po vystěhování Muzea byla v devadesátých letech opravena a znovu vysvěcena a nyní slouží i jako obřadní síň. Zajímavostí je křížová cesta - obrazy vyřezané ze dřeva včetně kříže za oltářem.
Následovala prohlídka galerie akademického malíře Františka Řehořka, která je umístěna v 1. patře budovy Obecního úřadu. Nachází se zde 13 jeho obrazů, jeden je zapůjčený z kostela sv. Jakuba z Boskovic. František Řehořek, kořenecký rodák, žák Otakara Kubína žil na Kořenci až do své smrti v roce 1982. Posledním cílem naší prohlídky Kořence byla návštěva areálu golfového hřiště. Jedná se o 18 jamkové hřiště o velikosti 60 ha, s krásnými výhledy do krajiny Drahanské vrchoviny. K areálu patří i hotel s venkovní restaurací kde jsme všichni výborně poobědvali.
V odpoledních hodinách jsme se vrátili do Boskovic. Zájezd se všem moc líbil. Kořenec je krásná, upravená vesnice a díky panu Fabiánkovi jsme se dozvěděli spoustu místních zajímavostí a událostí.
Druhá prohlídka židovského hřbitova
Po roce se opět zájemci o návštěvu židovského hřbitova v Boskovicích sešli u synagogy. Bylo to ve středu 20. června. Z téměř třiceti přítomných byla asi polovina těch, kteří si hřbitov s výkladem prohlédli už vloni v květnu 2017. Letos už věděli jaké úkony ohledně smrti, pohřbívání a životě pozůstalých je nutné respektovat a dodržovat až jeden rok po smrti člověka, viz článek Prohlídka židovské čtvrti. Novým zájemcům o prohlídku ale paní Sokolová vše podrobně vysvětlila i letos.
Boskovický židovský hřbitov je snad druhým největším židovským hřbitovem na jižní Moravě s rozlohou 1,5 hektaru. Vznikl na podřadném a neobdělávaném pozemku pod kopcem, který Židé, po příchodu na území Boskovic, získali v 1. polovině 16. století. Tam vznikalo jejich společné centrum – město se vším, co k jejich životu potřebovali a patřilo. V současné době je na hřbitově asi 2,5 až 3 tisíce náhrobků. Jsou většinou vyrobené z opuky, ale jsou tam i materiály jiné. Některé náhrobky jsou malé, prosté, ty novější už mají jiný ráz. Náhrobky se stavěly až téměř po roce a byly stavěny tak, že nebožtík byl v zemi za náhrobkem. Některé náhrobky obsahují text, který charakterizuje osobnost zemřelého. Často jsou na nich také vyobrazeny symboly, které odpovídají pohřbené osobě. Pro Židy je lev symbolem moudrosti a proto lví hlava, lev nebo třeba koruna, kterou drží lvi znamená, že je to hrob rabína, učence, moudrého člověka. Dvě ruce sepnuté k modlitbě jsou symbolem kohenů (kněží), levitové mají symbol vody, např. konvičku nebo misku na vodu. Datlovníková palma, ale i jiné rostlinné symboly – lilie, hrozny, květiny – jsou na náhrobcích zemřelých žen. Později se objevovaly i symboly cechů nebo zobrazení jména nebožtíka – Vlk, Jelen apod. Válečky po stranách náhrobků snad představují válečky, na kterých je navinutá tóra. Na židovské hroby se nekladou květiny ani svíčky, ale kamínky. Je to připomenutím cesty, kterou Mojžíš vyváděl Židy z Egypského otroctví, a která trvala 40 let.Ti, kteří zemřeli na poušti byli pohřbeni pod kamením.
Nejvyhledávanějším hrobem v Boskovicích je hrob Samuela ha-levi Kollina, který žil v letech 1720 až 1806. Je známý a uctívaný na celém světě pod jménem Machcit ha-Šekel, což je název jeho díla(viz webová stránka KPB – osobnosti). Přáním tohoto moudrého muže bylo, aby měl po smrti jednoduchý náhrobek. Jeho spoluobčané se ale rozhodli jinak a udělali náhrobek honosnější. Ten ovšem po jeho postavení do rána prasknul a proto zůstalo u náhrobku jednoduchého. V roce 1931 se ale část původního náhrobku našla v synagoze, což pověst potvrdilo. Kámen se ale ztratil a zřejmě už neexistuje.
Na hřbitově pan Jaroslav Achab Haidler, který zde náhrobky podrobně studoval a překládal texty, v pravé části hřbitova od vchodu objevil „druhotně přetesaný náhrobek“ . Z textu vyplývá, že jsou zde pohřbeni Jehuda a Ester, manželé, kteří zemřeli v roce 1673 a na náhrobku je symbol květiny. Zajímavostí je, že v levém horním rohu je malý kulatý otvor. Že je náhrobek „přetesaný“ je poznat z obráceného textu v jeho nejnižší části – ANNO DOMINI 1625 a ještě druhým otvorem.
V levé části nad márnicí se nachází památník 30 židovských vojáků kteří padli v 1. světové válce v letech 1914 – 1918. Jsou zde uvedena jejich jména a po bocích jsou znaky 12ti židovských kmenů. Stejně jako vloni i letos končila prohlídka s výkladem u hrobu Bernarda Langera. Je to, vpravo od vchodu malý náhrobek s textem: “ Bernard Langer, desátník čsl. obrněné zahraniční brigády, 23. 5. 1912 – 29. 10. 1945“. Zahynul tragicky při návratu domů z války.
Celá tato letošní akce končila ještě několika dotazy, které paní Oldřiška Sokolová velmi ochotně zodpovídala. Nechyběly ani osobní vzpomínky paní Buchalové i dalších pamětníků na své bývalé spolužáky, sousedy a přátele z doby jejich dětství a mládí. Poděkování patří paní Oldřišce Sokolové za její ochotu i zajímavé vyprávění o židovském způsobu života.
Členská schůze březen 2018
Členská schůze Klubu se konala 7. března 2018, v 15.00 h ve videosále Panorama v Boskovicích za účasti 35 přítomných členů Klubu. Podrobnosti najdete v zápisu.
Vzpomínka na MUDr. Karla Svěráka
Na čtvrtek 25. října 2017 svolal výbor KPB setkání členů i nečlenů Klubu na vzpomínku na rodinu MUDr. Karla Svěráka. Jeho rodina se totiž stala právě před 75 lety obětí heydrichiády v roce 1942.
U památníku před poštou se sešlo přibližně třicet účastníků vzpomínkové akce. Předsedkyně KPB Jarmila Winklerová přítomné přivítala a Jaroslava Kovaříková přednesla několik základních informací o rodině MUDr. Karla Svěráka. Starostka města poděkovala Klubu za uspořádání akce a pozvala všechny přítomné na oslavy 79. výročí vzniku Československa. Následovalo položení kytice, zapálení svíček a přesun do videosálu kina Panorama. Tam Jaroslava Kovaříková podrobně rozvedla reálie o MUDr. Karlu Svěrákovi, jeho rodině i jejich smrti.
Ve druhé části setkání členů KPB Jarmila Winklerová připomněla akce, které v roce 2017 Klub uskutečnil. Např. členská schůze, vzpomínková akce na odsun Židů, prohlídka židovského hřbitova, „Svíčky za padlé“ u sochy legionáře aj. Všem přítomným bylo vydáno poslední číslo VLB, kde je seznam všech odsunutých Židů z Boskovicka. Následovala projekce filmu o židovském hřbitově v televizním cyklu „Hádanky domů života“, natočeném v letošním roce a nedávno uvedeném v televizi. Ještě před závěrečným občerstvením se přítomní shodli na tom, že KPB bude pana Jiřího Bušinu jmenovat čestným předsedou Klubu přátel Boskovic.
„Svíčky za padlé“
Tento název Československá obec legionářská zvolila pro akci zorganizovanou na den 2. července 2017. Toho dne si celá naše země připomínala 100. výročí bitvy u Zborova. Při setkáních se ve městech a obcích sešli v 18.00 hodin lidé a zavzpomínali na padlé i nezvěstné legionáře Československé střelecké brigády a také na české vojáky, kteří byli součástí rakousko-uherské armády během 1. světové války.
Bitva u Zborova byla prvním významným vystoupením československých legií na východní frontě během 1. světové války. Uskutečnila se 1. a 2. července 1917 a podle historiků měla důležitý vliv při formování samostatného Československa. Československé jednotky v počtu pouze 3500 vojáků zvítězily nad dvojnásobnou přesilou rakousko-uherských pluků v jejichž řadách bojovali i čeští vojáci. U Zborova tak proti sobě bojovali na obou stranách vojáci českého národa. Československá obec legionářská uvádí, že podle posledních údajů měla Čsl. střelecká brigáda na frontě u Zborova 173 padlých, 29 zemřelých na následky zranění a 32 nezvěstných. U všech těchto 234 legionářů jsou jejich jména známa. Posledním místem jejich odpočinku se nejčastěji stala tzv. Bratrská mohyla u vesnice Cecová. Na straně rakousko-uherské armády zemřelo 140 vojáků. I jejich jména jsou známa.
Téměř třicítka boskovických občanů, hlavně členů Klubu přátel Boskovic, se sešla v neděli 2. července 2017 v 18.00 hodin u sochy legionáře u budovy Dětské léčebny v Boskovicích. Po úvodních informacích o důvodu akce předsedkyně KPB Jarmila Winklerová připomněla 2 legionáře, kteří u Zborova padli. Je to Leopold Šafář, nar. 6. listopadu 1896, který padl 2. července 1917 a je pohřben v Bratrské mohyle v Cecové. Pamětní deska na tohoto legionáře je na jeho rodném domě na ulici Komenského v Boskovicích. Druhým boskovickým legionářem je Karel Ševčík, nar. 19. října 1894. I on padl 2. července 1917 a je také pohřben v Bratrské mohyle v Cecové. Pamětní deska se nachází na jeho rodném domě v ulici Nerudova.
S poděkování Klubu za zorganizování akce i přítomným za účast vystoupila místostarostka města paní Dagmar Hamalová. Spolu s předsedkyní Klubu Jarmilou Winklerovou poté zapálily u sochy legionáře dvě specielně pro tuto akci vyrobené svíce a zástupce Skautů položil kytici květin.
Podle reakcí přítomných po celé akci bylo vidět, že i když už od vzpomínané události uplynulo jedno století, jsou vzpomínky v téměř každé rodině přítomny.
Prohlídka židovského hřbitova
Výbor KPB pozval své členy i další zájemce na další akci, která se týkala zajímavých informací o našem městě. Tentokrát se akce uskutečnila 31. května 2017 v 15.00 hodin a jejím cílem se stal židovský hřbitov. Bylo to vlastně pokračování loňské prohlídky židovským městem, která končila u synagogy. A právě tam začala i letošní květnová prohlídka. Odtud se přítomní odebrali na židovský hřbitov. Odborný výklad Oldřišky Sokolové byl velmi zajímavý, protože se přítomní dozvěděli informace související s koncem života tak, jak to určují židovské tradice.
Umírající člověk se má na svoji smrt připravovat už v době, kdy je ještě při plném vědomí. K Bohu by se měl odebrat za přítomnosti příslušníků své rodiny poté co se vyznal ze svých hříchů a vyznáním víry a s modlitbami se odebrat na onen svět. Po smrti se o nebožtíka postará Svaté bratrstvo, což je skupina lidí, kteří tento čestný úkol vykonávají. Mrtvého musí rituálně umýt, obléci mu roucho mrtvých a položit do jednoduché neohoblované rakve. Aby se nerušil klid mrtvého a odchod jeho duše do jiných světů, už se tělo nevystavuje. Pohřeb žehem je zakázán. Pohřeb se má konat hned následujícího dne. Nejbližší příbuzní si na znamení smutku roztrhnou kus oděvu, který tak nosí 30 dní. Muži se stejnou dobu neholí ani nestříhají. Po pohřbu rodina odejde domů a 7 dní drží hluboký smutek. Sedí na malých stoličkách nebo na zemi, jsou bez bot a nevycházejí z domu. Přátelé a známí z židovské obce se o ně celou dobu starají. Nosí jím jídlo a nenechávají je o samotě. Po měsíci se rodina vrací do normálního života, ale musí respektovat ještě asi rok dané tradice. Po měsíci se může postavit pomník, ale většinou se to dělá až po roce. Této akce se opět účastní celá rodina. Pozůstalý manželský partner po této době už není truchlícím. Tóra si přeje, aby člověk nezůstával sám a pokud možno co nejdříve vstoupil do nového manželského stavu.
Po těchto zajímavostech se téměř 40 přítomných mohlo podívat do nově opravené márnice.
Na závěr prohlídky židovského hřbitova se přítomní ještě dozvěděli informace o různých typech náhrobků i znacích, které na nich jsou vyobrazeny. Přítomní se také zastavili u malého náhrobku blízko vchodu do hřbitova. Je to náhrobek Bernarda Langera, který byl jedním z posledních pohřbených na židovském hřbitově. Bylo to v říjnu 1945 a Bernard Langer se vracel z války, kde působil v anglické armádě. Tragicky zahynul při návratu domů, kdy byl rudoarmějci vyhozen z jedoucího vlaku.
Někteří účastníci tohoto setkání se na závěr ještě po hřbitově rozhlíželi a hledali hroby lidí, které kdysi osobně znali.
Paní Oldřišce Sokolové patří velký dík za vzorně připravený výklad i zodpovězení mnoha dotazů.
Vzpomínkové setkání 2017
15. březen 2017, Boskovice, Židovský obecní dům, Bílkova č. 7, 16.00 hodin. Sešlo se tu téměř 50 lidí. A proč?
Klub přátel Boskovic ve spolupráci s Muzeem regionu Boskovicka připravily Vzpomínkové setkání při příležitosti 75. výročí odsunu židovských spoluobčanů z Boskovic. Toto setkání KPB organizuje od roku 2002 každých pět roků a v roce 2007 na místě, odkud Židé odcházeli, odhalil pamětní desku.
Setkání zahájila předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová a přivítala všechny přítomné. Za Židovskou obec Brno přijeli její předseda JUDr. Jáchym Kanarek a brněnský rabín Štěpán Menaše Kliment. Přítomné byly i místostarostka města Dagmar Hamalová a senátorka Jaromíra Vítková.
Předsedkyně Klubu potom přítomným připomněla osudné dny začátku války a vlastní odsun Židů z Boskovic a nejbližšího okolí. Bylo jich 458.
15. března 1939 přišli do Boskovic němečtí vojáci a brzo začaly první protižidovské perzekuce. Někteří židovští občané si uvědomovali velké nebezpečí a začali si žádat o vystěhovalecké pasy. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava začaly vycházet nejrůznější vyhlášky a nařízení, které Židy velmi omezovaly. 21. června 1939 vyšlo nařízení týkající se zabavení židovského majetku. Začátkem roku 1940 byl sepsán a evidován veškerý židovský majetek, malé obchůdky a živnosti byly zrušeny úplně. V roce 1941 byly Židům odebrány šicí stroje, lyže, kožešinové oblečení, Občanské legitimace musely být označeny písmenem J, bez povolení se nesměli volně pohybovat, měli zakázaný vstup do veřejných a společenských místností, do obchodů. Děti byly vyloučeny ze všech stupňů škol a nesměly se stýkat se svými „arijskými“ kamarády. Židé nesměli užívat rychlíky, v osobních vlacích byl pro ně vyhrazen poslední vagon. Byly jim odebrány telefony, měli omezený příděl potravin. Od 1. září 1941 musel každý Žid od šestnácti let nosit tzv. Davidovu hvězdu s nápisem JUDE, nesměl chodit po chodnících a pokud tito lidé nežili v Židovské čtvrti Boskovic, museli se tam přestěhovat. Poslední nařízení přišlo 10. března 1942 a byl to příkaz k hromadnému transportu Židů stanovený na sobotu 14. a neděli 15. března. Za dozoru policie se všichni museli shromáždit U Vážné studny, sebou si mohli vzít jen to nejnutnější a odtud byli odvedeni na nádraží, kde na ně čekal vlak do Brna. Tam byli soustředěni ve škole na Merhautově ulici a čekali na další transport. Ten se uskutečnil 18. března a 19. března dorazil do Terezína.
Poté krátce promluvili Dagmar Hamalová, JUDr. Jáchym Komarek a rabín Štěpán Menaše Kliment.
Následoval film ze sbírek Muzea regionu Boskovicka, který zachytil vzpomínky dvou mužů, kteří byli mezi těmi, kteří museli z Boskovic transportem odjet a válku přežili. Byli to Kurt Steel a Kurt Tomas, kteří v židovské čtvrti vyrostli. Vzpomínali na své mládí, prarodiče, tajná setkání i udání, na Špilberk i na to, že se jednomu z nich podařilo přežít Sobibor.
Závěr celého setkání se konal již v místě odkud 14. a 15. března 1942 Židé odcházeli na nádraží a dále do Brna a …..
K pamětní desce členové Klubu položili květiny a rabín zazpíval hebrejsky modlitbu za klid duší zemřelých.
Výroční členská schůze
Jako každoročně, i letos se sešli členové Klubu přátel Boskovic na začátku roku, aby se zhodnotil rok uplynulý. Výbor Klubu svolal členskou schůzi na středu 22. února 2017 v 15.00 hodin do videosálu kina Panorama v Boskovicích. Sešlo se 45 členů Klubu a při prezentaci každý zaplatil členský příspěvek. Ještě před zahájením programu schůze předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přítomným představila dr. Slonka, který přítomné informoval o Senior Pointu, který v Boskovicích funguje už od podzimu a seniorům pomáhá a radí jak je možné řešit jejich problémy. Po těchto informacích už začala vlastní schůze. Předsedkyně Klubu informovala členy o další změně, která se musela vyřídit, a sice to, že místo „občanské sdružení“ je KPB nyní už „zapsaný spolek“. Dále už následoval výčet jen těch nejdůležitějších akcí, které Klub zorganizoval v roce 2016. Byla to třeba jednání ohledně mikve, protože dům má nyní novou majitelku a navíc se stal národní kulturní památkou. S velkým zájmem proběhly dvě tematické procházky v Boskovicích spojené s výkladem. Náměstím provedla Jaroslava Kovaříková a Židovským městem Oldřiška Sokolová. V loňském roce vyšly jediné Vlastivědné listy Boskovicka. Bylo to spojené s historickou událostí, která se týkala Boskovic v době Napoleonských válek. Klubu se podařilo najít v kronikách jména vojáků a tří místních ošetřovatelů, kteří v boskovickém lazaretě zemřeli a jsou pohřbeni v zámecké zahradě. Panel s informacemi o této historické době byl instalován ve vestibulu Radnice a pamětní deska už je i na kříži v zámecké zahradě. Dalších akcí bylo ještě několik a jejich přehled si lze přečíst ve Výroční zprávě KPB za rok 2016. Dalším bodem programu byla zpráva o hospodaření a zpráva revizní komise, kterou přednesla Květa Mezerová. Předsedkyně Klubu ještě přednesla návrh na Plán práce na rok 2017. Výroční zpráva, zpráva o hospodaření a zpráva revizní komise i návrh Plánu práce na rok 2017 byly členskou schůzí schváleny. Závěrem schůze byl promítnut film o panu Jaroslavu Koutném a výstavě jeho Boskovického betléma o Vánocích 2016. Sladkou tečkou za setkáním členů KPB bylo tradiční občerstvení – káva a sladké zákusky.
Klub přátel Boskovic – Habsburkové – bábovka
Na čtvrtek 24. listopadu 2016 výbor KPB pozval na 15.00 hodin do videosálu kina Panorama své členy na pravidelné členské setkání.
V úvodu předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přivítala více než padesátku přítomných členů a seznámila je s programem setkání. Na začátku členy jen stručně informovala o největších akcích roku 2016 s tím, že podrobné hodnocení akcí bude prezentováno formou Výroční zprávy, která bude předložena na únorové členské schůzi. Jako významné akce roku připomněla procházku po Masarykově náměstí s komentářem Jaroslavy Kovaříkové, procházku Židovským městem vedenou Oldřiškou Sokolovou a doplnění informací z kroniky Boskovic o období Napoleonských válek a realizací panelu ve vestibulu radnice i desky se jmény zemřelých u kříže v zámecké zahradě.
Druhou část setkání si připravila Jaroslava Kovaříková. Vzhledem k tomu, že 21. listopadu uplynulo 100 let od úmrtí císaře Františka Josefa I., si velice pečlivě připravila zajímavou přednášku, ve které se věnovala některým osobnostem a událostem, které se týkaly rodu Habsburků. Bylo to velmi zajímavé, takže alespoň malý výčet toho, co přítomní s velkým zájmem poslouchali.
V 1. polovině 19. století byl rakouským císařem Ferdinand V., syn císaře Františka II. Byl považován za podivína a říkalo se mu Dobrotivý. V roce 1848 došlo k povstání, které bylo namířeno proti Metternichovi, protože právě on měl v celé monarchii vlastně hlavní slovo. Následovalo Pražské povstání v červnu téhož roku, po tom co rakouská vojska zaútočila na zástupce slovanských národů, kteří odcházeli ze Slovanského sjezdu. Došlo sice k velkému zatýkání, ale císař Ferdinand pak zatčeným udělil amnestii. Bylo to období, kdy rakouský trůn byl ohrožen. Žofie Wittelsbašská, švagrová císaře Ferdinanda, začala tehdy jednat se členy vlády o možnosti změnit hlavu státu a následníkem se měl, na její přání, stát její syn František. V prosinci 1848 se Žofie dohodla s císařovnou Marií Annou o nástupnictví svého syna. Ferdinand V. se vzdal trůnu a František se ve svých 18 letech stal císařem a začal vládnout jako František Josef I. a monarchie byla zachráněna. Císař ale stále podléhal vlivu a radám své matky Žofie. Neuposlechl ji až při volbě své nevěsty. Sám se rozhodl pro Alžbětu, do které se velmi zamiloval. Svatba se konala 24. dubna 1853 a nevěstě, které se říkalo Sisi, bylo 16 roků. To se Žofii vůbec nelíbilo a své snaše to stále dávala najevo. Když se pak Františkovi a Alžbětě narodily děti, Žofie si vymohla, že je bude vychovávat ona sama a Alžběta k nim měla jen omezený přístup. Sisi se život na císařském dvoře moc nezamlouval a tak začala hodně cestovat. Ráda cestovala do Uher, kde navštěvovala svého přítele, maďarského hraběte Gyulu Andrássyho. Díky dobrým vztahům císařovny Alžběty k Uhrám se vzájemné vztahy zlepšily a František Josef I. byl nakonec jmenován maďarským králem, Alžběta královnou a vzniklo Rakousko-Uhersko. Alžběta stále hodně cestovala aby unikala tvrdé etiketě císařského dvora a neustálé kritice své tchyně. Aby císař nezůstával v její nepřítomnosti sám, zprostředkovala mu v roce 1886 společnici, kterou se stala herečka Kateřina Schrattová.
V lednu 1889 syn Františka a Alžběty Rudolf, v té době následník trůnu, odjel se svou sedmnáctiletou milenkou pod záminkou lovu do Mayerlingu. Tam pak došlo k tragédii, kdy psychicky labilní Rudolf nejprve zastřelil svou milenku a potom i sebe. Matce zanechal dopis na rozloučenou. Alžběta se ve Vídni už zdržovala co nejméně, stále hodně cestovala a při jejích cestách ji také potkala smrt. 10. září 1898 byla zavražděna ve Švýcarsku, kde ji italský anarchista při nástupu na loď probodl pilníkem.
Po smrti své manželky se císař se svou dlouholetou přítelkyní Kateřinou scházel i nadále a trávili spolu hodně volného času. Jejich vztah sice nebyl velkým tajemstvím, ale na veřejnost snad prý nesměla vyjít informace, že císař František Josef I. a dvorní herečka Kateřina Schrattová uzavřeli manželství svědomí, jak tento sňatek nazývá katolická církev legalizaci vztahu, která má být utajena.
Po sebevraždě Rudolfa se následníkem trůnu stal jeho bratranec František Ferdinand poté co se následnictví vzdal jeho otec Karel Ludvík, bratr císaře. Rodové jméno d´ Este František Ferdinand přijal od svého příbuzného, po kterém převzal dědictví. Následník trůnu se zamiloval do Žofie Chotkové a oženil se s ní i přesto, že šlo o nerovný sňatek. První společnou cestou, kdy Žofie mohla svého muže doprovázet, byla cesta do Sarajeva. Stala se osudnou pro oba manžele, kteří společně zemřeli 28. června 1914 po výstřelech atentátníka.
Po zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu se následníkem stal Karel, nejstarší syn Otty, bratra Františka Ferdinanda. Po studiích gymnázia v roce 1905 začala jeho vojenská kariéra, kdy vystřídal několik posádek v Čechách. V roce 1911 se oženil s princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou a v následujícím roce se jim narodil jejich první syn Otto.
Na trůn Rakousko-Uherského mocnářství nastoupil po smrti Františka Josefa I. v roce 1916 a již jako císař Karel I. byl také korunován Uherským králem. Karlův vztah k Čechům byl vždy velmi dobrý. Dost dobře mluvil česky, studoval v Praze, kam často rád jezdil. Velkým zklamáním pro něho i jeho rodinu bylo to, že po ukončení 1. světové války byli z nově vzniklého Československa vypovězeni. Odešli nejprve do Švýcarska, ale nakonec se usadili na Madeiře. Tam také Karel I. 1. dubna 1922 zemřel a je pohřben. Karel I. byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. v Římě 3. 10. 2004. Blahoslavený Karel je posledním z českých králů a po svatém Václavovi je druhým panovníkem českých zemí, který se stal blahoslaveným.
V době vlády Karla I. byl následníkem trůnu jeho nejstarší syn Otto Habsburg, který se narodil 20. listopadu 1912. Zemřel 4. července 2011 a je pohřben v hrobce Habsburků.
Současnou hlavou rodiny je Karel Habsbursko-Lotrinský, vnuk posledního Rakousko-Uherského císaře Karla I. a syn Otto Habsburského.
Následníkem v čele dynastie je Karlův dnes devatenáctiletý syn Ferdinand Zvonimír, úspěšný automobilový závodník.
Císař František Josef I. se narodil 18. srpna 1830 ve Vídni. Vládnout začal v roce 1848 a jeho vláda, nejprve v Rakousku a potom i Rakousko-Uhersku, trvala 68 roků do 21. listopadu 1916.
Poslední částí programu setkání členů KPB bylo tradiční občerstvení – káva s bábovkou, koláči, setkání s přáteli, popovídání si v klidu a pohodě i obdivné reakce na zajímavou přednášku. Bylo vidět, že toto setkání bylo velmi příjemné a proto velké poděkování patří všem, kteří je připravili.
Neznámí mrtví již mají svá jména
Když si v roce 2013 Evropa připomínala 200. výročí tzv. Bitvy národů, i Klub přátel Boskovic se této události věnoval. Jednak článkem ve Vlastivědných listech Boskovicka a také vzpomínkovou akcí na vojáky, kteří zemřeli v boskovickém lazaretu.
VLB 2013 – text zpracovaný podle záznamů kronikáře Dominika Kučery
„V říjnu 1813 se u Lipska uskutečnila Bitva národů, kde Napoleon byl poražen. 8. listopadu 1813 přivezli do boskovického kláštera z Brna vojenský oddíl 150 mužů. Byli to Rusové, Rakušané i Francouzi. Když některý zemřel, pochovali ho za zahradu na Kopci nebo nad židovský hřbitov. V dubnu 1814 se vojenský špitál z Boskovic odstěhoval.“
Vzpomínková akce, vztahující se k tomuto období, se konala právě před třemi roky v zadní části zámeckého parku, kde stojí dřevěný kříž. Tehdy jsme vzdávali poctu neznámým vojákům, ale nyní je situace docela jiná. Tito mrtví mají již svá jména. (VLB 2016) Proto jsme se v KPB rozhodli umístit na kříž společného hrobu desku se jmény všech 76 mužů, kteří v boskovickém lazaretu zemřeli. Kromě jmen vojáků jsou i jména tří ošetřovatelů z blízkého okolí Boskovic.- 21. 1. 1814 zemřel Karel Kozstezky, zdravotník z Bukové, katolík, 57 let
- 25. 2. 1814 zemřel Karel Schweda, ošetřovatel z obce Ostrov, katolík, 50let
- 23. 3. 1814 zemřel Jacob Slepanek, ošetřovatel z Bukové, katolík, 37 let
Údaje na desce v místě společného hrobu jsou převzaty z boskovické matriky tak, jak byly zapsány v letech 1813 a 1814. Vzhledem k velkému množství raněných vojáků bylo nutné zřídit mnoho lazaretů po celé zemi. Na dnešním Boskovicku se nacházely, kromě Boskovic, ještě další polní nemocnice. Mezi největší patřil lazaret v Jevíčku, kde bylo umístěno přes tisíc raněných. Další špitály byly i v Letovicích a Velkých Opatovicích. Nejčastější příčinou úmrtí byly střevní úplavice, vysílení, střevní tyfus, plicní TBC a vodnatelnost.
Ve středu 5. října 2016 v 15.00 hodin se sešli ve vestibulu Radnice pod věží členové i nečlenové KPB, aby výbor Klubu veřejnosti představil výsledek dlouhého hledání materiálů ve starých matrikách a kronikách, které se týkaly konce Napoleonských válek. V úvodu přítomné přivítala předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová a všem upřesnila proč se koná toto setkání. Právě na tomto místě je totiž umístěný informační panel, který připravil KPB, a popisuje válečnou dobu v Boskovicích na začátku 19. století. Poté následoval hlavní referát, který jako obvykle velmi pečlivě, připravila Jaroslava Kovaříková. Uvedla mnoho informací, které získávala i s dalšími spolupracovníky, z archivů, matrik nebo kronik Boskovicka. Potlesk přítomných i poděkování paní starostky města byly na místě. Všichni přítomní dostali také malý dárek. Nové číslo Vlastivědných listů Boskovicka, které se této události z historie města nejvíce věnuje a uvádí další fakta. Po ukončení této části akce se přítomní odebrali do zámecké zahrady, kde u kříže položili květiny. Poděkování za spolupráci patří těm, kteří se na hledání historických záznamů nejvíce podíleli. Byli to především Jaroslava Kovaříková, Ilja Melkus, Andrea Šrámková, Božena Kovářová, Marie Wetterová. Podařilo se jim doplnit do historie Boskovic další zajímavost o které ani mnoho místních obyvatel nevědělo.
Prohlídka židovské čtvrti v Boskovicích s výkladem
Zájemci o prohlídku židovské čtvrti se 15. září 2016 shromáždili v 15 hodin před rezidencí, kde byli srdečně přivítáni paní Oldřiškou Sokolovou. Ta potom vedla celou prohlídku s výkladem. Hned v úvodu seznámila přítomné s tím jak židovská čtvrť vznikala. Bylo to již v době, kdy panství Boskovice, v letech 1547-1567, vlastnil rod hornických podnikatelů Ederů ze Štiavnice. Tehdy bylo Židům, kteří se postupně stěhovali do Boskovic, vyčleněno místo, kde si mohou stavět svoje domy. Jejich sídliště však muselo být od křesťanského města odděleno a tak vznikly 3 brány, které obě části Boskovic oddělovaly a uzavíraly se. Dochovala se však pouze jediná brána a to ta, kterou jsme vcházeli do židovského města, do Plačkovy ulice. Pokud byla židovská čtvrť spojena s křesťanským městem bez brány, uzavírala se řetězem. Židovská čtvrť měla svoji správu, svoje zvyky a rituály související s jejich náboženstvím, které mohly být uplatňovány jen v židovském městě.
Domy v Plačkově ulici byly stavěny po levé straně. Na pravé straně jsou domy nepatřící do židovského města, jsou to zadní trakty domů z náměstí. V židovském městě bylo stále více obyvatel a místa pro stavbu nových domů bylo stále méně. Vytýčené území se ale nesmělo rozšiřovat. Při stavbě nových příbytků tedy řešili problém tím způsobem, že si kupovali pro nástavbu místa na původních domech, někdy i s vlastním vchodem. Tak vznikala kondominia. Docházelo i k tomu, že dům měl i více majitelů. Někdy zasahovala nástavba i na dům sousední, podle toho jaká byla možnost místa a podle financí stavebníka. Kondominia se vyznačovala i tím, že majitelé na fasádě použili každý jinou barvu, aby vyznačili svůj příbytek a to bylo v židovském městě vlastně kuriozitou.
Některé fasády byly také ozdobené římsami, jako např. na domě č. 5 ve stylu empírového slohu nad dveřmi a okny s půlsluncem, prvek, který známe ze zámku. Zajímavý je další dům, kde jsou v prvním patře dveře, které vedou do prázdna. Jiný majitel než ten v přízemí je používal k dopravě větších předmětů do svého bytu, asi z důvodu úzkého schodiště. Další zastávkou byl dům č. 25, který byl vlastníkem rakouského rituálního řezníka z Vídně Fleischmanna. Tady se narodila Rosa Fleischmannová, budoucí manželka známého komunistického funkcionáře Jiřího Dimitrova. O něm a další souvislosti o jejich rodině promluvila Dr. Helena Janíková.
Následovala prohlídka Zwickerova domu, kde si na chodbě mohli účastníci prohlídky prohlédnout stálou výstavu historických fotografií a připomenout si, jak židovské město vypadalo před roky.
Následoval židovský rabinát – dům č. 45, náměstíčko U vážné studny s bývalými masnými krámy, ulička vydlážděná kočičími hlavami a synagoga maior, která je nejvýznamnější stavbou v židovském městě. Její starší část byla postavena v roce 1639 a později byla rozšířena směrem k náměstí. Bohatá výmalba této památky je nejucelenější výzdoba synagogy a pochází z 2. poloviny 17. století. Jsou zde přírodní motivy a tajemně vypadající hebrejské nápisy. Jsou to modlitby, které sloužily jako nápověda zbožným chudým Židům, kteří neměli svoje vlastní modlitební knížky.
V tomto pro Židy tak posvátném místě paní Sokolová obsáhle také přítomné seznámila s židovskými obřady, které provázely každého zbožného Žida od narození až do jeho smrti.
Poslední zastávkou pak byla rituální lázeň mikve. Tím byla prohlídka s paní Sokolovou zakončena. Předsedkyně Klubu přátel Boskovic paní Jarmila Winklerová poděkovala paní Sokolové za velmi poutavý a obsáhlý výklad o židovském městě. Všichni přítomní byli, podle potlesku, velmi spokojeni, protože se jistě dozvěděli nové věci o životě židovských občanů Boskovic. Informace o nich pomalu, ale jistě zapadají do zapomnění. Na přání přítomných byla přislíbena i prohlídka židovského hřbitova.
Prohlídka Masarykova náměstí
1. června 2016 v 15.00 hodin se před radnicí shromáždilo asi 30 lidí. Byli to členové i nečlenové Klubu přátel Boskovic, kteří byli zvědaví, co se o náměstí, kde jsou téměř denně, dozvědí zajímavého. Paní Jaroslava Kovaříková svůj výklad začala historií Boskovic. Jak přišly Boskovice ke svému jménu podle pověsti o Velenovi, přiblížila rod pánů z Boskovic, který byl jedním z nejvýznamnějších šlechtických rodů na Moravě, o jejich erbu a o znaku, které používá město Boskovice dodnes.
Jimram z Boskovic byl prvním z Boskovic kdo je zmíněn v roce 1222 na listině Přemysla Otakara I. Přítomným přiblížila i několik významných příslušníků rodu, který se během doby rozdělil na čtyři větve – nejstarší boskovickou, svojanovskou, černohorskou a bučovickou. Příslušníci tohoto rodu se pohybovali ve vysoké politice a působili v blízkosti českých králů. Například Vaněk ml. u krále Ladislava Pohrobka, který doprovázel jeho sestru Alžbětu ke sňatku s polským králem Kazimírem, Tas z Boskovic byl olomouckým biskupem a velice vzdělaným mužem. Jeho synovec Ladislav z Boskovic se původně rovněž dal na kněžskou dráhu jako jeho strýc. Po násilné smrti svého bratra Jaroslava Ladislav byl na svoji žádost propuštěn z kněžství a ujal se rodového majetku. Jaroslav z Boskovic byl totiž tajným rádcem a kancléřem uherského krále Matyáše Korvína a když při obléhání Vídně tureckým vojskem vletěla dělová koule do králova stanu, by Jaroslav obviněn ze zrady, odsouzen a popraven. Jaroslav zemřel bez potomků. Od smrti Jaroslava se pak všichni páni z Boskovic od krále Matyáše odvrátili.
Posledním pánem z Boskovic byl Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Byl věrným synem své doby. Šermířské zápasy, lovy, jízdy na koních, dobrodružství s krásnými ženami, hostiny. Za svoje sídlo si zvolil Bučovice, kde vystavěl krásný zámek. O jeho životě se vypráví několik příběhů a několik pověstí. Zemřel 30. dubna 1597, neměl mužského potomka. Jeho dvě dcery Anna a Kateřina se staly manželkami bratrů Karla a Maxmiliána z Lichtenštejna a tak veškerý majetek pánů z Boskovic přešel do rodu Lichtenštejnů.
Dále se paní Kovaříková věnovala výkladu o náměstí. Zmínila, jak byly měšťanské domy stavěny, o několika požárech, které boskovické náměstí zachvátily. O nedostatku vody na náměstí, o městských branách, které se na noc zavíraly. Jedna se zachovala jako brána do radnice. Podrobnosti o radnici, která je vidět příchozími do Boskovic ze všech stran a je vysoká 41 m. O hrdelním soudu, který sídlil na radnici, o pranýři před ní, kde si provinilci na veřejnosti odpykávali svoje menší přestupky proti tehdejším zákonům. Následoval pak výklad postupně od domu k domu. Zvláštní zastavení bylo u strašidelného domu, o kterém se vypráví pověst o kováři, jeho dceři a její nešťastné lásce k rytíři Ctiborovi. A tak se pokračovalo postupně až k nynějšímu hotelu Záložna, který byl dříve nazýván Panský dům, neboť nebyl domem měšťanským. V roce 1599 ho koupila Kunka z Korotína, manželka Václava ze Zástřizlů.
Následoval výklad u kašny, morového sloupu, dům u Františků (Šnevajsův dům), domy Na houpavé, něco krátce o kostele z venkovní strany, Lindův dům, dům Na betlémku a prampouchy, jediný zachovalý dům se štítem do náměstí – tak jak byly dříve všechny domy, brána do židovského města, Traplův dům.
Tak se pokračovalo až k domu bývalé Vašíčkovy cukrárny s nadějí, že na nás zakývá sv. Mikuláš. Protože tam už nebyl, jak si ho většina z nás pamatuje z dětství, tak prohlídka náměstí, která trvala téměř 2 hodiny, skončila. Paní Sokolová účastníky pozvala na další zajímavou prohlídku, tentokrát Židovského města, která bude asi v měsíci září.
S účastníky se pak rozloučila předsedkyně Klubu přátel Boskovic paní Jarmila Winklerová. Poděkovala paní Jaroslavě Kovaříkové za velmi zajímavý výklad, kdy se všichni dozvěděli mnoho nového o našem městě a všem, kteří se akce zúčastnili, připravila krásné odpoledne.
Podrobnosti ke všem domům na Masarykově náměstí i některým domům v jeho blízkosti ale i dobové fotografie lze najít v knížce Historie měšťanských domů na boskovickém náměstí, kterou vydal Klub přátel Boskovic a je možné ji zakoupit v informačním centru na náměstí.
Výroční členská schůze 2016
Jako každoročně, i letos, výbor KPB na začátek roku připravil členskou schůzi. Je to vždy doba, kdy se hodnotí rok uplynulý a připravuje se rok právě začínající. A tak tomu bylo pochopitelně i letos. Schůze se konala ve středu 2. března 2016 v 15.00 h ve videosále kina Panorama.
V úvodu předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová všechny přítomné přivítala a seznámila je s programem schůze. Poté zhodnotila minulý rok – viz Výroční zpráva za rok 2015. Jaroslava Kovaříková pak ještě přítomné seznámila se zprávou o hospodaření a zprávu revizní komise přednesla předsedkyně Klubu místo nemocné Květy Mezerové.
V další části schůze Ilja Melkus seznámil přítomné s tím, že KPB musí mít nové Stanovy, musí se přeregistrovat a místo „občanského sdružení“ bude „spolkem“. Úředně Klub přátel Boskovic, z. s. S tím také souvisí nové složení výboru a nová volba předsedy, který se stává nejvyšším představitelem spolku. Stanislav Živný tedy přítomné seznámil přítomné se členy KPB, kteří v minulém roce pracovali ve výboru a s návrhem, aby členové výboru i předsedkyně pokračovali ve vedení i nadále. Členská schůze návrh jednomyslně schválila.
Následoval návrh Plánu práce na rok 2016, se kterým přítomné členy seznámila Jarmila Winklerová a vyzvala přítomné, aby se v diskusi k plánu vyjádřili, eventuelně ho rozšířili. Po diskusi byl Plán práce na rok 2016 schůzí schválen.
- Paní Nováčková – navrhla, aby paní Kovaříková pro zájemce připravila komentovanou procházku po jednotlivých budovách na Masarykově náměstí. Ostatní její návrh podpořili.
- Paní Sokolová – rozdala přítomným malý dárek – keramickou kachličku – která byla vyrobena u příležitosti 20 let KPB.
- Paní Winklerová – nabídla členům ke koupi knihu fotografií, kterou si 5 lidí na místě zakoupilo.
Dále následovala individuální diskuse mezi členy při kávě a sladkostech. Na závěr přítomní shlédli film, který byl připraven ke 20. výročí Klubu. A zcela na závěr Eva Šmétková přítomné informovala o přístupu na webové stránky Klubu a ukázala jim, jaké informace tam mohou hledat i nacházet.
Kniha „ Boskovice v historických fotografiích“ je již v prodeji
Ve čtvrtek 3. 12. 2015 byla v muzeu Boskovicka pokřtěna kniha „Boskovice v historických fotografiích a pohlednicích“. Klub přátel Boskovic ve spolupráci s Muzeem Boskovicka a autorem knihy Ing. Vladimírem Filipem zorganizoval představení knihy. Knihu vydalo nakladatelství „Josef Filip 1938“. Pořadatelé byli překvapeni velkou návštěvou prezentace, a nestačily ani další přinesené židle pro návštěvníky. A to je ještě nutné dodat, že někteří přišli, jen si koupili knihu a odešli a dalšího programu se nezúčastnili.
Všechny přítomné přivítala předsedkyně Klubu přátel Boskovic Jarmila Winklerová. Příjemnou atmosféru vytvořili pak návštěvníkům dva studenti SPgŠ hudebním vystoupením na flétnu a klavír a byli odměněni zasloužilým potleskem. Vydanou knihu o Boskovicích pak představil Ing. Vladimír Filip, majitel nakladatelství. Vyprávěl o tom, jak získává fotografie a pohlednice a že jeho archiv je stotisícový. Vydal již několik reprezentačních knih o Brně, Znojmě a jiných městech a upozornil přítomné, že si je mohou prohlédnout v předsálí, kde je má vystavené. Dodal, že při tvorbě knihy o Boskovicích se mu velice dobře spolupracovalo s boskovickou radnicí, zejména s paní Jaromírou Vítkovou, s pracovníky muzea a zejména ocenil spolupráci se členy Klubu přátel Boskovic s Jiřím Bušinou, Iljou Melkusem, Jarmilou Winklerovou a Jaroslavou Kovaříkovou se kterými se pravidelně scházel a kteří mu poskytli pro knihu nejen spoustu fotografií ale i důležité informace. Všem na závěr své řeči poděkoval.
Za vydání knihy upřímně poděkovala Ing. Filipovi paní místostarostka města Jaromíra Vítková. Společného křtu se pak ujali pan Ing. Vladimír Filip, a z Klubu přátel Boskovic Jarmila Winklerová a Jaroslava Kovaříková, kteří knize popřáli dobrý start nejen mezi občany Boskovic ale i mezi rodáky a návštěvníky, kteří mají Boskovice rádi. Na to si připili šampaňským. O knihu byl velký zájem. Všechny knihy, které pan Ing. Filip přivezl byly vyprodány. Na koho se nedostalo si je mohl ještě objednat a budou pro něj připraveny v muzeu k odebrání za zavádějící cenu 500,- Kč. V dalších dnech se již kniha bude prodávat v Boskovicích v Knihkupectví Ryšávka a v Knihkupectví Tomáše Špidlíka za 690,- Kč. Kniha může být vhodným dárkem Vašim přátelům. Malým občerstvením byla prezentační akce knihy o Boskovicích ukončena.
KPB 1995–2015
Ano, je to tak. Klub přátel Boskovic existuje už 20 roků. No a to je důvod k zamyšlení i oslavě. Členové výboru se přípravě výročí věnovali už téměř celý rok. Ono totiž připravit scénář oslavy a dát dohromady materiály, texty a fotografie za 20 let není nic jednoduchého. Dalo to hodně práce a muselo se tomu věnovat stovky hodin někdy až detektivní práce. Ale podařilo se a Slavnostní setkání při příležitosti 20. výročí Klubu se uskutečnilo ve středu 14. října 2015 v 16.00 hodin v sále kina Panorama v Boskovicích.
Předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová v úvodu přivítala přítomné členy Klubu i pozvané hosty. Následovala vzpomínka na akce, které za uplynulých 20 let Klub zorganizoval. Paní Jaroslava Kovaříková si s tímto přehledem dala hodně práce a bylo to zajímavé. Málokdo si uvědomil, kolik akcí různého druhu to bylo.
Výbor Klubu se při této příležitosti rozhodl poděkovat zvláště těm, kteří pro Klub odvedli velký kus práce a věnoval jim drobné dárky i pamětní listy. Ať už to byli bývalí členové výboru nebo pan Jaroslav Parma, který s Klubem dlouhá léta spolupracuje a nyní připravil i krátký film o některých klubových akcích. Ale i akademický sochař pan Bedřich Čelikovský, který byl autorem všech pamětních desek i busty Otakara Kubína a pan Antonín Paděra, který byl realizátorem těchto prací. Poděkování patřilo i paní Jitce Melkusové, díky které byly distribuovány Vlastivědné listy Boskovicka. Také pan Oldřich Kovář, který velmi často a ochotně pomáhal při realizaci našich akcí kdekoliv ve městě, si zasloužil poděkování. A paní Dagmar Hamalové Klub poděkoval za spolupráci s Muzeem Boskovicka.
A aby celé setkání nebylo jen „pracovní“, studenti Pedagogické školy si připravili několik krásných melodií.
Závěrem setkání si přítomní mohli připít na zdraví, ale i na další akce a setkávání. Během povídání při občerstvení si všichni mohli prohlédnout celou řadu fotografií, letáčků i brožurek, které byly v přísálí kina připraveny. Nejvíce zaujalo osm panelů, kde byly zachyceny významnější akce ve fotografiích i textech. A co popřát Klubu přátel Boskovic do dalších let? Hlavně hodně nápadů, elánu, obětavosti členů i jejich přátel, ale i to, aby i nadále zůstával pevnou součástí kulturního a společenského života v Boskovicích.
Boskovice, 5. květen 1945, 10.12 hodin
V letošním roce se ve velké části světa vzpomíná a oslavuje 70. výročí ukončení 2. světové války. Ta skončila kapitulací Německa 8. května 1945. Pochopitelně se k tomuto výročí připravila téměř celá naše republika a na mnoha místech ty akce byly opravdu velkolepé. Nešlo jen o kladení věnců u památníků ale i o rekonstrukce mnoha bitev při osvobozování naší země. Slavilo se postupně tak, jak postupovaly osvobozenecké armády.
Také v Boskovicích se připravilo mnoho akcí. Ať už to byly přednášky, výstavy, besedy nebo přehlídka bojové techniky, kde lidé obdivovali vojenská auta, střelné zbraně, raketu nebo letadlo Spitfire.
Jednu z prvních akcí vzpomínkového týdne připravil Klub přátel Boskovic na úterý 5. května a věnoval ji vzpomínce na oběti náletu na Boskovice z 5. května 1945. Tehdy v 10.12 hodin do místa před Rezidencí dopadla mezi lidi, kteří čekali před obchodem, bomba. Na místě zemřelo 6 lidí a další 3 podlehli svým zraněním následujícího dne. A právě na památku těchto mrtvých nechal Klub přátel Boskovic před deseti lety vyrobit a slavnostně odhalil pamětní desku. I letos se tedy u této desky sešlo několik desítek lidí, aby zavzpomínali. Věkové složení přítomných bylo pestré, ale jistě nejzajímavější byla účast a vzpomínky pamětníků a příbuzných po obětech náletu.
Celou akci zahájila předsedkyně KPB paní Jarmila Winklerová přivítáním hostů a informacemi o historii vzniku této pamětní desky. Následoval krátký projev starostky Boskovic paní Hany Nedomové, která přítomné také informovala i o všech dalších akcích, které byly na celý týden připraveny. Hlavní, velmi podrobný referát, přednesla paní Jaroslava Kovaříková, která popisovala události konce 2. světové války v Boskovicích. V další části pan Vladimír Ševčík, místostarosta obce Suchý, přiblížil události, které probíhaly v té době v oblasti směrem na Suchý. Poté paní Oldřiška Sokolová položila k desce kytici květin a zazněla česká hymna. Závěrem paní Jarmila Winklerová poděkovala všem za účast na vzpomínkové akci. Mezi lidmi ale i nadále pokračovaly rozhovory a hlavně vzpomínky pamětníků konce 2. světové války.
Výroční členská schůze - březen 2015
Na začátku roku se obvykle téměř všude hodnotí rok minulý. Tak je to také každoročně v KPB, kdy se připravuje zpráva o tom, co se Klubu v minulém roce podařilo nebo nepodařilo. Současně s tím se také připravuje plán na stávající kalendářní rok. Tyto informace, které připraví výbor KPB, se musí předložit členům organizace a požádat je o vyjádření k této zprávě. Děje se tak na výroční členské schůzi. Ta byla letos svolána na středu 4. března 2015 v 15.00 h do videosálu kina Panorama v Boskovicích.
Schůzi zahájila předsedkyně KPB Jarmila Winklerová přivítáním členů. Následovala Výroční zpráva za rok 2014, kde byly jednotlivé body plánu rozebrány a akce okomentovány. Jaroslava Kovaříková poté přednesla Zprávu o hospodaření v uplynulém roce a Květa Mezerová Zprávu revizní komise.
Dalším bodem výroční členské schůze byly volby nového výboru Klubu, které řídil Stanislav Živný. Do nového výboru byli navrženi Jarmila Winklerová, Jiří Bušina, Jaroslava Kovaříková, Ilja Melkus, Oldřiška Sokolová, Stanislav Živný, Eva Čadová a Dana Henková, do revizní komise pak Eva Nečasová, Květa Mezerová a Bohuslav Válka. Všichni byli zvoleni jednohlasně na období 3 let. Předsedkyní byla zvolena Jarmila Winklerová, místopředsedou Ilja Melkus a jednatelem Jiří Bušina. Po volbách ještě předsedkyně informovala přítomné o plánu akcí na rok 2015. Nejnáročnější akcí letos bude oslava 20. výročí založení Klubu přátel Boskovic. Připraví se určitě výstava, beseda, ve Zpravodaji MÚ si lidé přečtou zprávu o akcích a činnosti KPB za uplynulých 20 roků. Další body plánu jsou podobné jako v minulých letech – mikve, sledování informačních tabulí, pokračování ve spolupráci s Pardubicemi i Hustopečemi, příprava zájezdu, medailonky osobností, vzpomínková akce k náletu na Boskovice na konci války, dokumentace dalších mikve, nábor nových členů a další akce.
V diskusní části schůze předsedkyně informovala o vydávání a distribuci Vlastivědných listů Boskovicka a záměrem o zorganizování zájezdu společně s Klubem seniorů. Závěrem schůze byla schválena Zpráva o činnosti KPB za rok 2014, Zpráva o hospodaření, Zpráva revizní komise, volba výboru, předsedkyně i místopředsedy a také Plán práce na rok 2015. Úplný závěr členské schůze byl, jako obvykle, věnován kávě, bábovce a čilé konverzaci všech 50 přítomných členů KPB.
Všem členům výboru, kteří setkání výborně připravili, patří velké poděkování a novému výboru přejeme hodně energie a nápadů v roce 2015.
Spokojenost posluchačů byla veliká
Ano, je to tak, vyjadřovali se unisono všichni odcházející z místnosti Klubu historie a vlastivědy Hustopečska ve středu 8. dubna 2015 v Městské knihovně Hustopeče. Návštěvou nás poctila paní Oldřiška Sokolová z Boskovic, velká znalkyně židovské historie. Máme s ní velmi dobré zkušenosti . Ať už z přednášky hustopečské Akademie třetího věku, kdy nás provázela důležitými momenty ze života v židovských rodinách v dobách minulých věků, nebo jako skvělé průvodkyně po Židovské čtvrti v Boskovicích. Před pár lety v předjaří jsme měli do Boskovic tematický zájezd a paní Sokolová nás okouzlila nejen svým přesným, srozumitelným a laskavým projevem, ale především podrobnými znalostmi boskovické židovské historie. Jako historie znalá průvodkyně byla bez konkurence.
V naší dubnové hustopečské přednášce či spíš přátelské besedě, protože jsme se v jejím průběhu mohli ptát na cokoliv k danému tématu, jsme se dozvěděli o mnohých zvláštnostech i zvycích v životě židovských rodin. Od narození dítěte až po odchod člověka ze života pozemského. Věřte, bylo čemu naslouchat. Spousta z nás zná pojmy jako šófar, pesah, chanuka, bar micva, apod. Z doslechu ano, ale vysvětlit jejich přesný význam neumíme. Ne tak po přednášce, protože paní Sokolová dovedla odpovědět a vysvětlit spoustu dotazů z publika. Myslím, že spokojenost byla oboustranná. Lektorku těšil zájem posluchačů a posluchači byli zcela soustředěni na výklad přenášející. Podobně úspěšné akce máme v KHVH moc rádi, a nutno říci, že většina jich probíhá takto zdařile. Paní Sokolovou by mohli v Klubu přátel Boskovic „ vyvažovat zlatem“, a protože jsme si toho vědomi, pozveme si ji na pokračování její přednášky do Hustopečí i v příštím kalendářním roce.
Iva Štěpánková, kronikářka KHVH, Hustopeče
Posezení s bábovkou
Jako každý rok na podzim, připravil i letos na středu 29. října 2014 výbor KPB setkání svých členů. Videosál kina Panorama se zaplnil už před 15. hodinou těmi, kteří se na setkání se svými přáteli těšili.
V úvodním slově předsedkyně KPB Jarmila Winklerová přítomné seznámila s většími akcemi, které se v roce 2014 realizovaly. Informace se týkaly problematiky grantů MÚ, který nám poskytuje stále velmi zredukované finanční prostředky na vydávání Vlastivědných listů Boskovicka. Přesto se podařilo všechny VLB za dobu jejich vydávání zkompletovat a nechat je vyvázat. Další informace se týkaly upravených webových stránek o které se starají Tomáš Pitner a Eva Šmétková. Také došlo ke změně dne, kdy se vždy konaly klubové akce a tak se letos scházíme ne v úterý ale ve středu. Jenže to zase koliduje s jinými akcemi. Prostě, vybrat vhodný termín a čas je problém. Předsedkyně také připomněla 2 koncerty kapely Mozeka Kohótek nebo květnový zájezd na Ústřední hřbitov v Brně, který byl velmi zajímavý. V létě jsme se podíleli na akcích, které se týkaly Věry Skoupilové Hrůzové ze Skalice nad Svitavou, jejího životního příběhu, odhalení pamětní desky i 70. výročí narození její nejmladší dcery Petry Skoupilové. Letos se konečně podařilo také převedení informačních tabulí na Naučných stezkách zdraví na MÚ, který se jich ujme od ledna 2015. V příštím roce možná budeme muset řešit problém mikve, protože se v současné době dům prodává. Budeme se snažit, aby mikve i nadále byla otevřená pro veřejnost. V příštím roce bude KPB také oslavovat 20. výročí své existence. Musíme k tomuto výročí připravit odpovídající akce.
Diskuse nebyla příliš dlouhá. Pan Jiří Bušina informoval přítomné, že deník legionáře J. Dudka můžeme zájemcům zprostředkovat. Další informace se týkala Puklova mlýna, který byl konečně vyhlášen kulturní památkou. Eva Šmétková informovala přítomné o akci,která se konala v létě ve Svitávce a týkala se rodiny Low-Beer. Pokud by byl zájem, je možné udělat besedu a půjčit si film o této rodině. Do prosincového čísla VLB chceme připravit článek o této podnikatelské rodině. Poslední informace směřovala ke koncertu Mozeke Kohótek, který se skuteční v prosinci v Sokolovně. Na závěr této první části byl promítnut film Karla Plicky z roku 1933 Zem spieva.
Následovala káva a sladkosti, povídání s přáteli a na úplný závěr zájemci ještě mohli shlédnout film Boskovicko a Blanensko 1946-1949.
Vzpomínání
Ve středu 24. září 2014 se ve videosále kina Panorama v Boskovicích konala společná akce KPB a KZMB. Šlo o vzpomínkové setkání při příležitosti 100. výročí zahájení 1. světové války, které navazovalo na připomínku této události v červnovém čísle Vlastivědných listů Boskovicka.
Po úvodním slově předsedkyně Klubu paní Jarmily Winklerové následoval referát paní Jaroslavy Kovaříkové, ve kterém připomněla přehled událostí, které se začátkem 1. světové války souvisely.
V další části setkání paní Eva Čadová četla ukázky z velmi podrobného deníku Josefa Dudka, italského legionáře, muže, který téměř celou válku prožil a přežil. V úvodu to byly poznámky o situaci doma z léta 1914, kdy např. byli odváděni koně pro potřeby armády. Potom následoval odvod všech tří bratrů a vzpomínka na 21. červen 1915, kdy autor deníku i další muži odjížděli ze Skalice nad Svitavou v dobytčích vagonech do války. Vídeň, Salzburg, Zell am See. Své civilní oblečení mohl poslat domů, vyfasoval uniformu a musel na cvičiště. Později, v důstojnické škole v Innsbruku, dostal už uniformu lepší. V příštím roce následoval přesun na východ, do Ruska, kde zažil ukrutnou zimu a se zlomenou nohou trávil nějaký čas v nemocnici. Následoval přesun na italskou frontu, kde zažil smrt svého kamaráda z Olešnicka. V létě pak to byla druhá cesta na ruskou frontu. Následovaly další vzpomínky na hrůzy války i na návrat domů, který začal 19. prosince 1918. Při zastávce v Českých Budějovicích 23. prosince každý voják dostal párek a následovala cesta do Brna a potom do Skalice a Sychotína. Po létech hrůzy byl zase doma. Pro autora deníku to dopadlo dobře, ale jeho bratr zahynul v Rusku.
Závěrečná část setkání pak patřila těm přítomným, kteří na setkání přišli se vzpomínkami na své předky, příbuzné či přátele, kteří válkou také prošli nebo se z ní nevrátili. Byly slyšet smutné i zajímavé příběhy, byly tam i staré fotografie a jiné materiály z doby 1. světové války.
Součástí této akce byla i výstava v předsálí kina, kde bylo množství historického tiskového materiálu, fotografií, knihy o válce a vojácích, ale i ukázka módy – dámské šaty, kabelka, deštník i jiné věci z doby začátku 20. století. Závěr setkání byl jednoznačný. Na hrůzy války a její oběti se nesmí zapomínat!
Zájezd do Brna
Návštěva hřbitova většinou nebývá příliš příjemnou událostí. Přesto na poslední členské schůzi opět vzešel na návrh na návštěvu brněnského Ústředního hřbitova. Zájezd se uskutečnil v úterý 20. května 2014 a zúčastnilo se ho 12 členů Klubu přátel Boskovic. Paní Kučinská, skvělá jako vždy, pro nás připravila procházku hřbitovem s výkladem o jednotlivých osobnostech, které jsou tam pohřbeny. Hned v úvodu jsme se dozvěděli, že na tomto hřbitově byl 3. listopadu 1883, jako úplně první člověk, pohřbený desetiletý Jiří Šimek, chovanec Ústavu hluchoněmých v Brně. Od té doby se plocha hřbitova ztrojnásobila. Nyní má rozlohu 56 hektarů a je zde asi 400 000 zesnulých.
V roce 1 917 byl přijat první zákon o pohřbívání žehem a v letech 1928–1930 bylo podle návrhu Arnošta Wiesnera postaveno brněnské krematorium. První kremace se uskutečnila 8. dubna 1930. Tato funkcionalistická stavba, společně s obřadní síní a celým areálem Ústředního hřbitova, je od roku 1953 kulturní památkou.
Naše cesta pak pokračovala k hrobům hudebníků Václava Kaprála a jeho dcery Vítězslavy, spisovatelů Aloise Mrštíka a Jana Trefulky. U rozptylové loučky jsme se dozvěděli, jaký je rozdíl mezi rozptylem (od r. 1964) a vsypem (od r. 1978). Následovala cesta do míst starých vojenských hřbitovů, kde je pohřbeno tisíce vojáků z konce 19. a začátku 20. století i pomník Padlým obětem 1. světové války.
Velký náhrobek, který byl vyroben v blanenských železárnách, patří učenci a národnímu obrozenci Josefu Dobrovskému. Dále jsme se zastavili u hrobů spisovatele Rudolfa Těsnohlídka a jazykovědce Arne Nováka, na jehož náhrobku stávala socha Vítězství od Jana Štursy.
Setkání s lidovou písní
Nejen pro členy KPB, ale pro všechny ostatní posluchače, kteří mají rádi lidové písně, zahrála a zazpívala již dvakrát lidová Mozeka Kohótek z Boskovic, která působí pod hlavičkou boskovického Sokola a hraje již více než rok. Vedoucím této kapely je Ilja Melkus, který je zároveň členem výboru KPB a původně mělo její vystoupení být jako kulturní program na členské schůzi KPB. Protože se toto vystoupení neuskutečnilo, byl dohodnut náhradní termín.
Setkání připravil KPB společně s TJ Sokol Boskovice poprvé 27. března. Přítomní si mohli poslechnout, ale i zazpívat lidové písně z Boskovicka i dalších oblastí Čech a Moravy. Karel Malach zajistil stolové uspořádání a občerstvení v přísálí sokolovny. Nad naše očekávání přišlo více než sedmdesát posluchačů, kteří si poslechli i zazpívali mnoho známých i neznámých lidových písniček s muzikanty kapely, kteří dokázali vytvořit krásnou atmosféru po celé dvě hodiny produkce.
Na přání výboru i všech přítomných zopakovali členové Mozeke Kohótek toto setkání 12. června, opět s velkým úspěchem a bylo dohodnuto připravit další setkání na letošní podzim.
Výroční členská schůze - březen 2014
Jako každý rok i letos na jaře se uskutečnila první členská schůze KPB roku 2014. V úterý 4. března se ve videosále kina Panorama sešlo 55 členů Klubu. Úvodem předsedkyně Klubu Jarmila Winklerová přednesla Výroční zprávu o činnosti v roce 2013 a konstatovala, že všechny naplánované akce byly realizovány. Některé byly velmi úspěšné, jiné méně. Následovala zpráva o hospodaření a zpráva Revizní komise, která konstatovala, že naše účetnictví i činnost jsou v pořádku a odpovídají našim stanovám. V následné diskusi se hovořilo o problémech, které členy Klubu trápí už velmi dlouho, dalo by se říci několik let. Trvalým problémem se zdají být Naučné stezky zdraví. Vandalové je stále ničí a jejich údržba začíná být pro Klub trochu problematická – fyzicky i finančně. Jednání s MÚ o řešení tohoto problému zůstává bez výsledku. Stejně jako to, že MÚ není ochoten pomáhat neziskovým organizacím ve městě při jejich problémech. Další diskuse se týkala zájezdů. Problémem je to, že organizace, kde převažují senioři si těžko mohou zkoordinovat své plány a jednotlivé projekty.
V závěru členské schůze členové schválili Plán práce na rok 2014 a nové složení výboru a revizní komise. Členové výboru jsou: Winklerová Jarmila, Bušina Jiří, Kovaříková Jaroslava, Melkus Ilja, Sokolová Oldřiška, Čadová Eva, Henková Dana a Živný Stanislav. Revizní komisi tvoří: Mezerová Květa, Nečasová Eva a Válka Bohuslav.
Úplný závěr byl sladký – tvarohové koláče, mramorová bábovka, čokoládový řez a dobrá káva při které diskuse i dobrá nálada pokračovaly.
Členská schůze - listopad 2013
Dne 12. listopadu 2013 se sešlo cca 50 členů ve videosále kina KZMB na členské schůzi. Přítomné přivítala předsedkyně Jarmila Winklerová a v úvodu popřála Josefu Šafářovi mnoho zdraví do dalších let k jeho významnému výročí - 80 let a předala mu knihu a květiny jako výraz díků za jeho dlouholetou činnost předsedy revizní komise klubu.
Poté podala zprávu o práci výboru od poslední členské schůze. Zhodnotila především dvě akce, které klub uspořádal. První akcí byla vzpomínka na 200 let od ukončení Napoleonských válek a na vojáky pohřbené v zadní části zámeckého parku, kteří byli léčeni v lazaretu, v tehdy klášterní budově, ze zranění v této válce. Druhou vzpomínkovou akcí bylo setkání u pomníku Otakara Kubína na ulici Kpt. Jaroše ke 130. výročí narození tohoto významného rodáka z Boskovic. O obou akcích se dozvíte víc v samostatných článcích. Dále předsedkyně informovala o novém, již osmém vydání knížky Miroslavy Minxové Povídky a vyprávěnky z Boskovic o kterou je trvalý zájem a která se tak opět dostává na pulty našich knihkupců právě v předvánočním čase.
Poté informovala o autobusovém zájezdu členů do Lysic, o problémech s vydáváním Vlastivědných listů Boskovicka a dalších věcech, které výbor v průběhu prvního pololetí musel řešit. Velice kladně zhodnotila práci Luboše Sušila, který provedl fotografickou dokumentaci obou pořádaných akcí. Tyto fotografie si můžete prohlédnout na internetu na webové adrese www.boskovice.cz (do kolonky Hledat uvést Vzpomínka na napoleonské vojáky nebo Od narození Otakara Kubína). Předsedkyně seznámila členy také s výsledky jednání výboru klubu o možnosti převedení informačních tabulí na Naučných stezkách zdraví městu. Diskuse byla slabá a týkala se především problémů ve městě – kácení stromů na ulici Otakara Kubína, revitalizace parku u skleníku a podobně. Poté byla oficiální diskuse i schůze ukončena s výzvou získávat další nové členy. Neformální beseda pak pokračovala mezi členy při bábovce a kávě, připravené členkami výboru klubu. Setkání bylo doplněno promítáním fotografií z posledních akcí klubu.
Webové stránky klubu
Tiskovým mluvčím města Boskovice Jaroslavem Parmou jsme byli upozorněni, že od ledna příštího roku dojde k úpravám webových stánek města a nebude možné na nich umísťovat zprávy Klubu přátel Boskovic a dalších spolků. Webové stránky klubu mají nyní novou adresu www.klub-pratel-boskovic.cz.
Dopisování do VLB
Znovu se obracíme na občany, aby nám posílali příspěvky do VLB. Máme trvalou nouzi o nové informace o historii nejen v Boskovicích, ale i v ostatních místech regionu. Přitom je jistě hodně věcí, které by si zasloužily, aby se o nich dozvěděli i ostatní spoluobčané. Nebojte se a pište nám. Stačí perem nebo na psacím stroji, i když nejlépe je dodat text napsaný na počítači a zaslat na e-mailovou adresu kpboskovic@post.cz. My již dáme zprávě úpravu a případně ji přepíšeme.